Proč nám uzobávání během dne škodí?

Bc. Andrea Jakešová

Jedním z faktorů, které nám mohou komplikovat hubnutí či jen snahu o udržení zdravé hmotnosti je bezesporu takzvané uzobávání. S uzobáváním má jistě zkušenost mnoho z vás a je možné, že ho nepovažujete za závažný problém, kterému je třeba věnovat zvýšenou pozornost. Zdání ovšem může klamat a vaše časté svačinky a ochutnávání nejrůznějších pokrmů mimo hlavní jídla může být jedním z viníků, proč se vám stále nedaří dosáhnout vytoužených cílů.

Jako uzobávání označujeme časté jedení mezi hlavními jídly (snídaně, oběd, večeře) nebo dokonce vynechání hlavních jídel, které jsou následně zcela nahrazeny větším množstvím svačinek. Pro uzobávání je typické, že ho můžeme provozovat téměř automaticky, neplánovaně a často se opakuje. V extrémních případech můžeme takové jídelní chování považovat až za jistou formu poruch příjmu potravy.

Uzobávání nás zejména ohrožuje rizikem přibírání a vzniku nadváhy a obezity. Tím, že nad svačinkami příliš neuvažujeme a neplánujeme je, můžeme přijmout dokonce mnohonásobně více energie než potřebujeme, a to téměř bez povšimnutí. Takovou typickou svačinkou, kterou konzumujeme zcela bez povšimnutí jsou například různé smažené brambůrky, tyčinky a další slané pochoutky, které jsou nejčastěji konzumovány třeba u televize. Při sledování oblíbeného pořadu v nás může zmizet celý sáček a ač nás to ani příliš nezasytí, přijmeme tak vysoké množství energie a soli. Jistě mi ale dáte za pravdu, že pokud si otevřete večer u televize balíček chipsů, nenahradíte tím večeři (což by samozřejmě také nebylo vhodné), ale dáte si ho tak nějak navíc. Velice problémové jsou také různé oříšky, zejména pražené a solené, kterých můžeme nevědomky zkonzumovat opravdu vysoké množství. A věděli jste, že takový menší balíček oříšků nám může kaloricky vydat za celý oběd? S výčtem potravin, které nejčastěji uzobáváme během dne, bychom mohli dlouho pokračovat.

Pokud se to tedy pokusíme shrnout, můžeme říct, že se většinou jedná o potraviny, které mají vysokou kalorickou hodnotu, přitom příliš nezasytí ani nedodají důležité živiny. Mohou to být i různé sladké potraviny – sušenky, čokoláda a další. Zejména blížící se období Vánoc k takovému uzobávání přináší množství příležitostí. Na stole vánočka, plné mísy cukroví, perníčky a čokolády na stromku, to vše si přímo říká o to, abychom v průběhu dne uzobávali. Později není divu, když po Vánocích stoupneme na váhu a zjistíme, že jsme zase přibrali. Viníkem zřejmě nebude jeden večer s bramborovým salátem a smaženým kaprem, ale spíše množství kalorií, které jsme zkonzumovali třeba jen proto „abychom ta vosí hnízda ještě jednou ochutnali”.

Uzobávání není pravidelné jedení

Někdo by jistě mohl namítnout, že pravidelné jedení je zdravé a při hubnutí doporučované, musíme ale rozlišit mezi pravidelným jedením a neustálým uzobáváním. Pravidelným jídlem myslíme 3 hlavní jídla v pravidelných rozestupech, která zajistí dostatek všech živin a udrží nás syté. Dle naší aktivity a životního rytmu je pak možné přidat také nějakou tu zdravou svačinu.

Nad výběrem jídla bychom ale měli uvažovat a nekonzumovat nic bezmyšlenkovitě. Energetický příjem a příjem jednotlivých živin díky tomu udržíme v normě. Při bezmyšlenkovitém uzobávání však konzumujeme potraviny převážně nevhodné a ve větším množství a pokud uzobáváme potraviny celý den, nedáme ani odpočinout svému trávení.

Taková konzumace stravy nevede žádným způsobem ke zrychlení našeho metabolismu, ale spíše se udržujeme v neustálém pocitu nenasycení. Pocit neustálého hladu a chutě na další svačinku také mohou souviset s rozkolísanou hladinou cukru, která nám v tomto případě hrozí více. Při příjmu potravy se uvolňuje inzulin, což je hormon, který zajišťuje přestup glukózy do buněk a tím reguluje hladinu krevního cukru. Inzulin je také důležitý pro správný metabolismus cukrů i tuků. Sekrece inzulinu má však několik fází, a pokud neustálým uždibováním podporujeme jeho nepřetržitou sekreci, nevyužijeme tak fázi jeho poklesu, při které dochází k efektivnímu využíváním tukových zásob.

Existují také studie, které se zabývají vztahem mezi příliš častou sekrecí inzulinu a rizikem vzniku inzulinorezistence, což je stav, při kterém náš organismus sníží k inzulinu citlivost. V důsledku toho nedokážeme efektivně pracovat s přijatým cukrem a může pomalu vznikat cukrovka 2. typu. Některé studie také potvrzují, že právě pro pacienty s diabetem 2. typu je vhodnější konzumovat méně jídel za den a příliš často nesvačit.

Pokud konzumujete potraviny prakticky neustále, neumožníte tedy svému tělu efektivně pracovat s přijatou energií. Naše tělo potřebuje určitý čas, aby přijatý pokrm v klidu strávil a efektivně přijatou energii využil. Proto dejte svému režimu řád a nenechte se snadno svést k nevědomému uzobávání!