Ty brďo!!!! Tak já hady taky fakt neeee!!! Mám s nimi taky zkušenost z naší zahrady. Loni se mi vyhřívala jedna potvora na terase přímo před vchodem - málem jsem na ní šlápla - neviděla jsem na zem - nesla jsem miminko - no co vám budu povídat, málem mě klepla pepka!! Keksina je fakt hrdinka -- na hrábě bych si teda hada nepověsila!!!! :-))

Milá Aničko, mám také hadofoii. Ječím a zvedám nohy, když jsou v televizi, natož je vidět vlézt do domu. Zvládlas to bezvadně.

Tak hada bych také nemusela. Myslím, že k svátku si zasloužíš lepší dárek. Vše nejlepší

Jsem ráda, Sašo, že jsem Tě pobavila:-)

Hezký příběh, horší zážitek...matně vzpomínám, že jsem se učila, že hadi se rádi vyhřívají na sluníčku, i v teráriích se jim přitápí...tu Tvoji mambu bych tipovala na extrémně zvědavou nebo otužilkyni...A hezký svátek!

Moc hezký příběh :-)

Jinak Keksina je u mě za hrdinku :-)

Moc děkuji všem za přání k svátku. Co se týče fobiíí, tak hady fakt ne:-( Zvedám nody i když je vidím v televizi a jednou se mi stalo, že jedu v autě ( řídím) a přes silnici se plazila zmije ( asi), co myslíte- zvedla jsem nohy z pedálů ( podmíněný reflex) a protože to bylo do kopce, tak auta za mnou měla trochu potíže:-)))

Jůů, krásný příběh... hihi, prej mamba, já padnu pod stůl...fakt jsem se nasmála. Díkec za takovou legraci při práci. :-)

Také přeji krásné jmeniny :-))).
To jsem se s chutí zasmála .-)), dopadla bych stejně, jen bych hada zvětšila minimálně na "anakondu" :-))).

Hrůzný zážitek, skvělé vyprávění. Připojuji se k "xvátkovým" gratulantům.

To je tedy zážitek, to bych nechtěla prožít ! Jsi hrdinka ! A také vše nej k svátku !

teda, Aničko, normálně se tu řehtám jak blázen! Chápu tě, já to mám, jak známo, s ptáky - útoční dravci typu sýkora nebo vrabec mi způsobují panický záchvat. Ale hady mám v lásce, s těmi problém není ;-) A všechno nejlepší k svátku!!!!

ÙÚ, me nevadí ani pavouci, ale had, kdyby mi prejel pres nohu, tak je to moje smrt. Bojím se jich a nesnesu je fuj!!!!! A mít ho na zahrade tak se asi zblázním....

Jj, já takhle před pár lety šla pověsit prádlo a šel se mnou pes, ten vyběhl první, prletěl předsíní, aniž by si něčeho všiml, ladně přeskočil zmiji, co se tam válela na kachličkách a pádil ven. On venku, já vevnitř, zmije mezi náma a čučí na mě. Než jsem se vzpamatovala, vzala to do sklepa. Tak já pustila kýbl s prádlem a co ted, že? Tak jsem popadla hrábě a za hadem. Zmije na mě čumí ze schodů (bych neřekla, že ono se to umí pozohýbat do pravých úhlů), tak ji opatrně nastavím hrábě, zmije se syčením se jich chytne a takhle ji nesu opatrně ven, přičemž se modlím, aby byl pes zrovna v druhé části dvora a nevletěl mi "na pomoc". Hada jsem nakonec opatrně donesla až na konec zahrady a až u plotu si ji pořádně prohlídla. No co myslíš - samozřjmě, že užovka. A já blbec se celou dobu třesu, že me uštkne. :-D Ale u nás je to časté - máme cca 500 m od baráku "mořské oko" a ony se tam ty užovky líhnou.

Děkuji pěkně :-)

V neděli bych očekávala minimálně celou hadí rodinku! ;)