Jsem jedním ze sedmi hrdinů STOBácké série o hubnutí.

Začala jsem hubnout společně se svou dcerou a synem. Společně jsme zhubli 130 kg a já osobně 45 kg. Celý můj příběh si můžete přečíst zde.

Protože jsem se v průběhu hubnutí opravdu zamilovala do běhání, byla jsem STOBem požádána o napsání tohoto blogu, ve kterém se s vámi moc ráda podělím o své sportovní začátky i cesty na závody.

Jak to začalo?

K hubnutí patří pohyb a my jsme si se synem vybrali běhání. Líbilo se nám, že k běhu nic moc speciálního nepotřebujeme a můžeme vyběhnout kdykoliv potřebujeme.

Prvně jsme praktikovali tzv. indiánský běh, kdy jsme střídali chůzi s takovým spíše popobíháním, což se postupně změnilo v běh. Od začátku jsme se snažili o pohyb 5x - 6x týdně. První půlrok jsme měsíčně v průměru naběhali 150 km. Dnes je to 260 km a aktivním sportem strávím cca 40 hodin měsíčně. 

Zpočátku to žádná vášeň ale nebyla

Běhání zpočátku určitě nebylo žádnou vášní, k tomu jsem se musela proběhat. Pak už jsem ale běhala v jakémkoliv počasí, ve dne, po tmě s čelovkou, běhala jsem, abych si vyčistila hlavu.  Mám časově náročnou práci a běh se dá provozovat kdykoliv, klidně i o půlnoci

Potřebuji mít cíl

Jsem typ člověka, který potřebuje mít cíl a proto, abychom našemu běhání onen cíl dali, začali jsme se registrovat na různé typy závodů.  Vysnila jsem si, že se jednou kvalifikuji na prestižní Bostonský maraton v Massachusetts.

Cesta do Ameriky

Na Bostonský maraton se musíte nejprve kvalifikovat. Přihlásili jsme se na Pražský maratón, ze kterého se lze oficiálně kvalifikovat na ostatní maratóny. Zaběhla jsem ho v čase o dvě minuty kratším než je potřeba pro kvalifikaci do Bostonu. Podmínky se ale zpřísnily a mně tento výsledek nestačil. Musela jsem se přihlásit na další závod a zaběhnout jej v ještě lepším čase. Podařilo se mi to v září loňského roku v Munstru, kam se mnou odjeli i manžel se synem a byli mi velkou oporou. Oba dva závod také úspěšně dokončili.

A já se tak mohla postavit patnáctého dubna letošního roku na start mého vysněného Bostonského maratonu.  

To ráno jsem se probudila do šíleného lijáku a začala se utěšovat, že takhle přeci nebude pršet celou dobu.  Když jsme odcházeli z hotelu, neustále šíleně lilo, foukal silný vítr a byla strašná zima. Manžel pro mě sehnal odpadkový pytel místo pláštěnky a já, značně nervózní a směšně vypadající, jsem se chystala na start.

V den D šíleně lilo. Manžel mi sehnal odpadkový pytel místo pláštěnky a já, značně nervózní a směšně vypadající, jsem se chystala na start

Závod startuje ve městečku Hopkinton a běží se do Bostonu. Na start závodu nás odváželi typické žluté školní autobusy. Nutno podotknou, že organizace závodu, byla naprosto famózní a vše probíhalo v pořádku a bez potíží. Všichni dobrovolníci, a že jich bylo, byli velmi ochotní a usměvavý. Tak se cca 33000 účastníků, dostalo na start a bylo připraveno na vyběhnutí. 

Závodu se účastnilo asi 33 000 běžců

Stáli jsme na startu a každý se připravoval na zdolání 42 kilometrů. Nevím jak ostatní, ale já byla neuvěřitelně nervózní, pořád jsem si opakovala „tenhle závod sis vysnila, pečlivě jsi na něj trénovala, tak si ho koukej užívat a přestaň myslet na to, co když to nezvládneš…“ 

Ani nevím jak a najednou jsme odstartovali,  myšlenky jsem prozatím odsunula někam hluboko do své hlavy a užívala si závod. První půlka závodu byla super, běželo se krásně, počasí se nakonec trochu umoudřilo. Všichni jsme měli stejné podmínky tak nač si stěžovat. Běhat se dá předsi  kdykoliv, kdekoli a za jakéhokoliv počasí ...  První půlmaratón jsem zdolala v čase 1:46:55 a s chutí se pustila do druhé půlky, ale ouha za chvíli mě přepadla slabost a vyčerpání…  

Bohužel jsem udělala začátečnickou chybu a podcenila jídlo. Díky mé nervozitě, jsem před závodem nic moc nepozřela a při závodu na občerstvovačkách měli jen k dispozici energetické gely a ty mě vůbec nevyhovují, já běhám na datle a banány . 

Druhá část závodu se tedy nesla v duchu průběžného zvracení, občasné chůze a šíleného boje sama se sebou, kdy jsem to chtěla všechno vzdát…. Podpora lidí kolem trati, byla tak úžasná a motivující, že jsem to nevzdala a závod nakonec dokončila v čase 3:45:10.

Nevzdala jsem to a závod dokončila v čase 3:45:10

Všechny mé fotografie jsou zde: https://www.facebook.com/photo.php?fbid=10213536037584573&set=pcb.292248351676139&type=3&theater​

Moje největší úspěchy?

Na prvním místě je to jednoznačně účast na Bostonském maratonu. Hned v závěsu mé umístění z posledních třech závodů, kdy jsem ve své kategorii 50+ skončila dvakrát na bedně a jednou na čtvrtém místě. Můj dosavadní maratónský rekord je 3:38:16. 

Jen běhám?

Ne. Aktivně sportují 5 – 6 x týdně a běhání střídám s posilovnou. Regeneruji aktivně při procházkách s kočárkem, mám vnučku Gabrielku.

Jak se stravuji?

Opravdu vydatně snídám, nedoslazovanou ovesnou kaši s ovocem a ořechovým máslem. Pak už je jídelníček pestrý. Obědvám většinou plátek libového masa (kuřecí, krůtí, ryby…) s přílohou a zeleninou, večeřím šunka, sýr, vejce, zeleninu, cokoliv. Jídelníček upravuji dle aktuálního sportovního tréninku. Nemám žádné konkrétní oblíbené recepty, mám opravdu ráda pestrost v jídle.

Moje doporučení pokud chcete začít sportovat zní:

Nikdy nehledej důvod proč NE, ale vždy proč ANO.