Dnes ráno mi přišly na účet nějaké peníze, super, řekla jsem si. Oblékla jsem dítě, sepsala nákupní seznam a strčila dítě do auta (karton mléka se do košíku pod kočárek nevejde).
Je pátek, trochu jsem na to zapomněla, v pátek jsou všichni lidi pološílení. Nevím, čím to je, ale postihuje to i nás, matky v domácnosti, takže z práce to asi nebude. Řidiči jsou zmatení, chodci pobíhají zběsile sem a tam, všichni jedou nakupovat, ta největší vlna teda až odpoledne, ale šílenství začíná už ráno.
 Vyrazily jsme do TESCa, nechodím tam moc ráda, mají všechno dražší, než jsem zvyklá a je to daleko, ale chtěla jsem se podívat na hračky a nakoupit si nějaké mléčné výrobky, které jinde neseženu.
Cesta s mými řidičskými schopnostmi dopadla nad očekávání dobře, moje oblíbené parkovací místo bylo volné. Moje oblíbené parkovací místo je takové, kam rovně zajedu a zase bez problémů vycouvám, jsem řidič poloprofesionál :)
Vysypání dítěte z auta proběhlo taky v pohodě. Vešly jsme dovnitř a, hurá, nákupní košík autíčko byl volný. Šárince se vždycky hrozně líbilo a ukazovala na něj, když v něm jely jiné děti. Chtěla jsem jí udělat radost a tak jsme vyrazily s autíčkem, sice bylo trochu těžké, vrzalo a táhlo doleva, ale dítě mělo radost. První cesta vedla mezi hračky, sháním dětský telefon a doufám, že mi pak přestane brát ten můj. V rámci testování jsem jí strčila jeden do ruky. Šárka začala okamžitě volat tátovi a odmítala se telefonu vzdát. Snažila jsem se ji přesvědčit, ale byl z toho jen řev, takže jsem jenom její model vyměnila za jinou barvu, pro kterou jsem se rozhodla a pokračovaly jsme.
Drobná kolize přišla v uličce mezi sýry, dítě si naprosto nepochopitelně skříplo ruku do telefonu. Řev. Má to jedno pozitivum, telefon se ocitá v košíku. Dítě řve hají-chce jít spát, hledám v tašce dudlík. Nacházím plastovou lžičku, dobrá, na řev to zabere.
Nezměněným tempem dokončuji nákup a mířím k samoobslužné pokladně. Špatný nápad. Pracovnice mi pomáhá načíst mléko, abych ho nemusela vyndavat z košíku, dochází na placení. Mám teď dvě platební karty ke dvěma účtům, jeden nový a druhý budu rušit, mám v tom docela hokej. Vytáhla jsem jednu z karet a - nekrytá částka, takže zase ta hodná paní udělala nějaké kouzlo, já jsem vytáhla druhou kartu a úspěšně jsem zaplatila nákup. Naházela jsem všechno zase zpátky do košíku nad vykopávající dítě, které už se očividně nudilo i přes to, že mělo na volantu houkačku, a vyrazila směr parkoviště.
Kontrolní brány u východu spustily alarm. tak jsme se chvíli zase s tou šikovnou paní probíraly mým nákupem, jestli tam náhodou není něco s přívěškem, čeho jsme si nevšimly, až přišla jiná šikovná paní a sdělila nám, že s tím košíkem se ven nesmí. Někdo z něj sundal varovnou ceduli, ale už ne přívešek, jak jsem to asi mohla tušit. Takže jsem celý nákup včetně dítěte, značně znuděného a zadrobeného půlkou rohlíku, přeházela do normálního vozíku a odkráčela na parkoviště.
Zbytek cesty domů v pohodě, ale bolí mě záda, jsem unavená a naštvaná, TESCO dlouho nenavštívím a až tam zase pojedu, určitě neposadím svoje dítě do toho zpropadeného autíčka!
Teď už se docela bavím, ale věřte mi, dneska ráno to taková sranda nebyla.

Taky na sobě pozorujete páteční šílenství?