Za dva týdny to bude rok, co jsemse dozvěděla nejhorší zprávu, kterou se může máma dozvědět, rok, kdy jsem zkoušela kde co abych se dostala ode dna snad s vyjímkou psychofarmak, drog a alkoholu. To. co mi pomáhalo dřív - funguje jen "volant" - i nové věci včetně toho, že jsem svůj byt dovolila pronajmout a rok zkoušela bydlet v bytě, který on postavil. Ten posledná experiment zkončil před čtrnácti dny kolapsem a po čtrnácti dnech návratem do vykradeného a zničeného bytu po nájemnícich neplatičích a mým nakouknutím a návratem na STOB včetně nového hubnoucího cyklu.

Přinesl mi nesmírnou bolest, ztrátu víry v cokoliv, uzabvírání se do sebe a odtahování se od lidí jen proto abych je nezatěžovala vlaatní bolestí ...

Ale posledních pár dní úkázalo, že mám kolem sebe lidi, kteří podávají pomocnou ruku fyzickou i psychickou pomocí a první týden cyklu mi želvička Míňa ukázala, že dokážu vzít sama sebe pod kontrolu.

Bolest zůstává ale nechám slzy volně plynout a okolí to kupodivu chápe a respektuje. A snad všechny dveře stálých obyvatel našeho paneláku mi tiše řákají: Zaklepej, bude Ti otevřeno, budeš vyslechnuta a ti, co bydlí za námi Ti pomohou.

A stejného přijetí se mi dosalo i tady. Díky vám všem a díky osudu za ten dar