Tak jsem zase u svého COMpu a po týdnu na palandě sedím spokojeně v křesle a moje psí parťačky se rozvalují na koberci a neruší je vlčí volání. Byly jsme 5 dní na psím táboře. Pro neznalé. Není to jako s dětmi, které předáte kdesi do dopravního prostředku k péči jiných. tady sbalíte sebe, psyj jejich věci, svoje věci (psích je víc) a vyrazíte. Po příjezdu na určené místo - pozná se neomylně - je poněkud uštěkané - dostanete přidělenou chatku, ze které je během několika málo minut psí bouda a pak už nejste paničkou nebo páníčkem ale psovodem. Pravda, na rozcvičku vás nikdo nebudí, to ostatně obstarají psi - musejí se vyvenčit, proběnout, pak jdete snídat a začíná program. Cvičení všeho možného od stopování k poslušnosti a obranám a to ve skupině i jednotlivě, prozradíte, kde vás bota tlačí a často na své chyby najdete i jejich řešení. To celé běží celý den , kdy jste 3x denně nakrmeni a permanntně prakticky i teoreticky vzděláváni. Na týden zapomenete na počítač, televize jaksi není, jídlo bývá prosté ale máte hlad a tak ve vás zmizí. Ale zato vás obklopuje tak 50 x30 kg psí lásky - v mém případě to byla letos láska vlčí - převahu obyvatel tvořilo plemeno československý vlčák - a když je potkáváte, dávají vám na jevo jak jsou rádi že jsme tady a jsme s nimi a pro ně. Přijela jsem z kempu v lesích a začala jssem se civilizovat. Utahaná jak moje dvě psí holky ale spokojená. Semaforky dopisovat nebudu, to by nedopadlo ale v kempu zůstalo 1,5 kg špeku. Tak jsem si koupila aspoň 10 deka anglické slaniny. Ale tuhle canisterapii potřebuju a miluju jako svoje toulky. Tak třeba zase za rok a nebo i dřív