V sobotu 12.8. jsem naložila autíčko nezbytnostmi, tedy mými pejsky a otočila jsem kola směr Mohelnice. Šlápota provázená osmi tlapkami vyrazila na toulky.První zastavení nylo ve Vysokém Mýtě, které je spojeno s historiií karosářství. Aniž bychom to tušily, přímo na náměstí mířila krásná historická autíčka a tak jsme se neváhaly připojit k obdivovatelům naleštěných krasavců. Pokoukaly a pokochaly jsme se a kolečka se točila dál, do Litomyšle . Zámek ani byt B. Smetany psy moc nezajímal a tak jsme se šly podívat na růžový palouček, místo, kde se loučili exulanti po svém vyhoštění ze země po Bílé hoře.Třetí zastavení bylo v parku Peliny u Chocně. Jedna členka výpravy si zaujatě hrála s míčkem (já to nebyla) a podařilo se jí pustit ho do říčky. Míček se potopil a taky tam zůstal a Bet se nemohla dostat ven, nebylo kde se odrazit ani kde se zachytit tlapkami a tak jsem si zahrála na vodního zíchranáře. Konec dobrý, všechno dobré, i dál jsme pokračovaly ve třech až do kempu Morava v Mohelnici. Zbytek dne jsme prováděly průzkum okolí kempu už s ohledem na SMS od Zlatky, že nás v neděli navštíví v mužném doprovodu manžela a Didíska. Nedělní dopoledne bylo jasné. Utahat psy v rybníku a pak šlo jít na šálek kávy. Ale to už tady bylo a tak popojedeme do nedělního odpoledne a do Litovle. Litoveským Pomoravím vede spousta cest a tak jsme si jednu vybraly ... V pondělí jsme v průzkumu této CHKO pokračovaly mimo jiné i v Domě přírody. Psi tam smějí a tak nebylo co řešit.

Obědvaly jsme v Lošticích v Tvarůžkové cukrárně. Já jsem si dala lokše s Olomouckými tvarůžky a holky dostaly ochutnat. A večer opět koupání a hra s náhradním balonkem.A to bych zapoměla na Litovel, která se plným právem nazývá Moravské Benátky

Na úterý jsem se moc těšila. Jednak jsem využila dopledne k průzkumu okolí Zlatčina bydliště - volba padla na Čechy pod Kosířem, muzeum kočárů a to vřele doporučuju každému, kdo sem najde cestu. To je opravdu lahůdka okořeněná skvělým výkladem průvodce. A pak ještě jeden kočár v Náměšti na Hané a  výlet ještě kousek za zámeckou zahradu ke zřícenině původního hradu. A skvělý oběd v hospůdce u zámku. Celé úterý se o mne na dálku laskavě starala Zlatka. A pak už za ní a za Digískem. No co ti tři dělali u ní na dvorku - nejbezpečnější bylo přihlížet ze zahradního křesílka. Digísek byl k holkám galantní a Zlatka skvělá hostitelka. Ale i krásné chvíle končí a byl čas na návrat. A teď už jen pár vět na závěr. Během uplynulých pěti dnů jsem se tak trochu toulala Moravou a ačkoliv většinou mířím spíš na hory, i Haná mne uchvátila. A milé setkání s milým člověkem bylo nejkrásnějším kamínkem v kaleidoskopu zážitků. Teď už bohužel platí: Milá Moravo, na shledanou. Těším se na další setkání s Tebou i Tvými lidičkami