Dnes po desáté hodině jsme obsadili parkoviště před hasičárnou v Křižánkách, půvabné to vísce v klínu Žďárských vrchů. Vítali se staří známí i nové tváře a v početném houfci 17 dvounožců střežených jedním čtvernožcem , druhý čtvernožec byl z důvodu indispozice omluven - jsme vyrazili směr Devět skal. Naučnou stezkou stromů jsme vyrazili na cestu a než jsme se ponořili do lesa, vládl v celém poli duch STOBích šlápot - každý se bavil s každým a na kus cesty spojil své kroky s krokem některého z účastníků. Skály v okolí cesty jsem brzy přestala počítat ale jenom devět jich určitě nebylo. Krásnou přírodou Žďárských vrchů jsme po cestičkách se značkami i bez značky prošli domluvenou trasu a poctivě zacházeli ke skalám mimo hlavní cestu. Ke konci jsem se s některými účastnicemi našeho společného putování shodly, že lidí na naší procházce jsme potkali daleko víc než v některých částech Prahy. Výlet to byl cílený na přírodu ale jako zlatá nit se i tímto výletem táhla skvělá nálada, vzájemné porozumění a chuť společně jít, povídat si a vnímat krásu podzimní přírody kolem nás. I Zlatky vlček rychle přijal naše společenství za své a pověstnou plachost svého plemene zapomněl někde cestou. A já děkuju všem za krásný den, který nezkazila ani poněkud nepříjemná cesta do Prahy. A myslím si, že bychom do konce roku zvládli ještě jedno setkání a možná bych zvolila téma vánoční. Uvítala bych diskuzi na téma kam směřovat dobu setkání, protože s tak milými lidmi se kdykoliv moc ráda sejdu. Díky STOBu, že jsme našli společnou řeč a skvělé lidi, kteří k němu patří