Vánoce na nás útočí v první řadě z reklam, to, že přijdou čteme ve spamech, na servrech se zprávami, kde se reklama cpe mezi informace...

Mně se dnes na plno připomněly vánoce něčím jiným. Mezi mými orchidejkami vykvetly tři vánoční kaktusy. Každý z nich mi připoměl jednu životní epizodu. Růžový jsem dostala od rodinky, které jsem prodala svůj předchozí byt. Jsme přáteli. Ten druhý, červený, je z mého dvacetiletého působení na Třebešíně a ten poslední, bílý s nádechem růžové je z několikaměsíčního působení na základní škole, kde jsem byla než si mne našla ta moje mateřinka. Připomněly mi svým něžným, květinovým způsobem, že vánoce prostě přijdou ať o ně stojím nebo ne. A i když se jim stále tak trochu bráním, v Rautisu jsem si koupila ozdobičky na malinký stromeček, který po Štědrém dnu dám synovi na hřbitov, ryba na štědrovečerním stole bude v akvárku a možná, i když zatím stále tvrdím, že zůstanu sama , budou to vánoce smíření, na které spolu se svými přáteli i tady na STOBu sbírám sílu.

Okna nebudou umytá - vánoční kaktusy by opadaly - ale budu se snažit uklidit sama v sobě a snad do toho roku, který už bude po vánocích klepat na dveře půjdu moudřejší, smířená a duševně očištěná. A budu mít k lidem kolem mne i sama k sobě blíž. A to bude moje výzva