Dnešek byl ve znamení poznávání Prahy očima šestiletého špunta - mého vnuka Ondry.

Od jeho maminky jsem dostala za úkol dnešek naplánvat a Šlápoty vědí, že k těmto věcem přistupuju velmi odpovědně.

Pokud dostanete stejný úkol, nabízím:

Pro začátek stopovaná - hledání se v metru na Hájích ale kdo hledá, najde a pak už jsme společně vyrazili smě Holešovice - planetárium. Chtěli jsme vidět pohádkové vyprávění Rozpůlená hvězda a tak jsme byli vzhledem k délce první etapy nuceni nasadit opravdu svižné tempo přesunu z nádraží Holešovice do kýžené instituce ve Stromovce. Atrakce v předsálí jsme ale museli nechat na pak. Pohádka byla vzájemně tiše komentována a pak už jsme si užívali spousty zajímavých a interaktivních exponátů v předsálí na dotaz, co chceš Ondrášku vědět  odpověděl lakonicky všechno . )Stejně jsme to nestihli) A tak jsme vyzkoušeli kuličku v černé díře, zjistili jsme kolik vážíme na Zemi a kolik bychom vážili někde jinde - třeba na slunci nebo na JUpiteru, a kolik kde váží plechovka cocacoly, zjistili jsme ,že na orbitální stanici si kosmonauti pěstují zeleninu - papriky, rajčata, ředkvišky, jahody ... S maminkou řídil měsíční vozítko a pak se převrátil na Marzu ... nejde ani vyjmenvat všechno. Pak následoval přesun do ulice 28. října a návštěva Ocelové galerie. V životě by mne nenapadlo, co se dá vyrobit z hromady šrotu. Auta, motorky, pohádkové postavy, dinosauři a na všechno si mohl sáhnout, vude vlézt. A byl čas dojet do Petrovic, naplnit svou aktivitou můj malý byt a vyprázdnit ledničku. Trochu ho to zmohlo ale ne moc. Berte to jako tip na Prahu, o které jsem od dětství mého syna nepřemýšlela ale která je a já bych jí nazvala Prahou dětských objevů ....