Na tento březnvý den jsem se opravdu těšila. Potkat se se starými (dobou známosti) a s novými tvářemi - to je svátek. Cesta z Prahy s Macaticí a Sifakou byla příjemná. Jela jsem rovnou na místo strazu k nádraží Kutná Hora město a cestou jsem přemýšlela, jestli je v mé paměti správně uložená cesta městem. Nerada bych ostatním pokazila výlet blouděním. Zaparkovala jsem před nádražím a protože existuje něco jako magnetizmus mezi STOBími lidičkami, přihlásila se k nám Iva Nádvorníková a protože ona je na rozdíl ode mne v Kutné Hoře jako doma, osud mi v její podobě poslal spolehlivou džípíesku, která nás navigovala městskými ulicemi. DÍKY IVO!!!

 Trochu jsme si povídali o městě, o tom, co je u koho nového i o plánechdalších šlápot. Každý měl s sebou doporučenou dávku dobré nálady a Kutná Hora ochuzená o davy turistů se líbila všem. Při počtu 14 lidí jsme prakticky obsadili Dačického kavárnu a u šálku něčeho pro zahřátí strávili další příjemné chvíle.

Myslím si, že nejedna z nás po dnešním dnu rozšíří řady svých přátel a to je hlavní smysl Šlápot. Stříbrná Kutná Hora je pro tentokrát za námi a na obzoru je Zelená Hora.

Díky všem kteří dnes přišli  - a bylo nás 14 a vy, co se vám dnes nehodilo, pojďte s námi příště. Ty chvíle za to stojí. To asi poptvrdí všichni