Letošní druhý šlápotí výlet začal už na Hájích v Praze a vlastně už včera, kdy jsem svou psí boudu na kolečkách proměňovala v osobní vůz hodný milého osazenstva, které mělo autíčko dovést do Žďáru nad Sázavou. Chtěla jsem tam být rychle a tak jsem volila cestu mimo slavnou D1 a dobře jsem udělala.Za hovoru Stáni a Jíři cesta příjemně utekla a na parkovišti u zámku čekali další stateční, kteří se nedali odradit temnými pohužkami meteorologů že bude padat sníh. Nepadal a dokonce nás pozdravilo tu a tam i sluníčko. A protože dorazili mladí známí, nebylo nutné se nijak označovat. Eva zavelela směr Zelená hora a po schodovýšlapu na vrchol kopce už jsme mohli obdivovat dílo Jana Blažeje Santiniho Aichla. Pamatuju to místo před dvaceti lety. Kolem kostela byl hřbitov ale ten se přestěhoval kousek od kostela a památka UNESCO se opravuje.Výklad doplňovala Stáňa. A pak jsme zamířili k původně plánované trase. S ohledem na dva marody jsme opustili pohodlný chodníček a vyrazili jsme rovně dolů k rybníku. Marta a Stáňa prošly testem a tak jsme se mohli vydat po pohodlném povalovém chodníku kolem rybníka a kochat se tu pohledem na zámek, tu pohledem na kostel a sem tam i pohledem jedna na druhou. První okruh naučné stezky jsme zdolali celkem svižně, počasí bylo na procházky jako stvořené a tak nebylo na co se vymlouvat . Podařilo se nám zastavit dopavu, překonat místní dopravní tepnu a šli jsme poznávat další, méně známá díla architekta Santiniho.

Dolní hřbitov jsme si prohlédli zavřenými dveřmi. Eva pak ukázala kamsi před nás a pravila, že ví o jednom velmi zajímavém sousoší u Pilského rybníka. Původně, na začátku našeho putování, mluvila cosi o cestě autem ale od tohoto záměru zjevně upustila a šlo se pěšky. A stálo to za to. Hraniční kámen a socha orlice a lva od Michala Olšiaka označuje hranici Moravy a Čech a nejsem určitě sama, koho toto místo oslovilo a okouzlilo.

Odtud, posíleni skvěkou buchtou od Evy jsme pokračovali kolem usedlosti Lamberk - rovněž od Jana Blažeje Santiniho naučnou stezkou k parkovišti. U šálku skvělé kávy už byla příležitost dnešní výlet probrat a byl čas se rozejít. Krásný den s milými lidičkami a bude zase na co vzpomínat. A po dnešku se v mém blogu objeví další termíny pro stálé i nové tuláky.

Děkuju všem za dárečky i za dárek nejkrásnější - příjemně prožitý den a čas, který jsme  jeden druhému věnovali.