A je to tak. Letošní prázdniny jsem se rozhodla věnovat Betynce. Kvůli Dařině nemoci jsem jí trochu zanedbávala a všechno bylo tak nějak ve spěchu a pod tlakem, že je potřeba jí připravit na všestranné zkoušky z výkonu. Dařiným odchodem se situace změnila. Doma čeká jen akvárko a tak využívám dlouhého volna k intenzivní přípravě sebe a Bet na zkoušky a na závody, pro které je svým původem a plemenem předurčena. Léto trávíme v pohybu s pečlivě připraveným tréninkovým plánem, který bych pro sebe i pro Bet nazvala Škola (vysoká) hrou.

Co na tom, že letní šaty a sukně využiju jen tak občas na cestu na nákup nebo se do nich převléknu doma - abych nezapomněla jak se to nosí. Co na tom, že poznávám spíše cvičáky, louky s trávou, které jsou vhodné na stopy, co na tom, že se chodíme koupat hlavně pro to aby Bet byla v pohodě.

Ve svém příběhu jsem psala o tom, že mi ze 145 kil zbyla kolébavá chůze. Když jsem se viděla na videu z tréninku - no děs a hrůza. A tak děláme pokroky obě. Já se učím chodit hezky abychom s Bet tvořily při cvičení sladěnou dvojici, denně připravuju boxík s jídlem tak abychom se najedli a semaforky zůstávaly zelené, Betynka se mnou tráví spoustu času cvičením, které je pro ni hrou a společně se necháváme vést trenérem, který je sice jak sám říká pěkně hnusný (na mne) ale odměnou nám je zlepšující se výkon, společné procházky a večeře ve třech, kdy Bet prostírám u společného stolu talížek s nějakou tou ňamkou, která jí přilepší po náročném dnu.

Co na tom, že auto je samý chlup,že mám věčně propocená trička a z bot mi doslova čouhá sláma z luk a žas od času se do ponožky zapíchne bodláčí. Poznala jsem další zajímavé lidi, vidím, jak to dělají jinde a vidím výsledky společné práce mojí, Bet a našeho kamaráda trenéra. A líbí se mi to. Uznávám, že to není zrovna ideální odpočinková dovolená ale stojí za to. Nespěchám , vstávám tehdy, když se vzbudím, jím když mám hlad a užívám si klidu. Co si přát víc?