Včera jsem byla v Dolanech nad Vltavou a kousek od cvičáku je malý krámek, kam chodím na něco k snědku . Zboží je přizpůsobeno zákazníkům z poklidného venkova - ode všeho trochu, nějaký tem salám, zmrzka. Ale hned jak jsem tam vešla, zavoněl mi pod nos chléb. A v té chvíli jsem byla dívenkou, tak desetiletou, kterou máma poslala do obchodu - podobný jako ten v Dolanech - pro chleba. Přijel pekař z malé místní pekárny a skládal bochníky ještě teplé, voňavé, chvíli před tím vytažené z pece, z pekárny mého dětství.

Šla jsem rovnou za nosem, za tou vůní z dětství a v regálu s pečivem ležely bochníky chleba. Voněl a byl teplý .... Koupila jsem si ten bochníček, kousek domácí tlačenky a kdykoliv jsem zašla během odpoledne do auta, provázela mne nádherná chlebová vůně. Provoněla mi auto, jela se mnou domů.

Uvařila jsem dršťkovou z hub, nakrájela ten chléb a když přišel Břeťa, večeřeli jsme a ta vůně chleba jen podtrhla pohodu večera. Buď pozdraven, chlebe