Tak letos Šlápoty šlapaly pilně, kromě stálic se přidaly i nové tváře a protože včera byly šlápoty letos poslední - pokud zamířím někam, kde by to některou z vás mohlo zajímat dám určitě vědět - píšu jen krátké ohlédnutí:

Na cestách nás provázela vypalovaná stopa a kalendář od JIřinky. Většina z nás nosila i loňské placky

Společně jsme se prošly po sříbrných cestách v Kutné Hoře, navázaly jsme Horou Zelenou ve Žďáru nad Sázavou a díky Evě jsme se dostaly až k hraniční soše na čáře Čechy - Morava . Bylo to setkání symbolické, protože vloni se spojila česká a moravská skupina výletnic v jednu partu.

 Objevily jsme krásu Průhonického parku a našly strom šátkovník, Hanka nás pozvala do Ostravy a ukázala nám Ostavu zelenou a pohostinnou.

Obdivovaly jsme Prahu vznešenou a tím pádem i upravenou , A provázala nás po ní píseň srdcí Loretánských zvonků.

Zlatka nám ukázala, že Náměšť na Hané není jenom krásný zámek ale i krásné okolí a s Evou jsme vyrazily na poť do Santiaga de Compostela ze Zbraslavi do Černošic.

Společně jsme nachodily něco přez 70 km. A všechny cesty měly jedno společné. Setkání s milými lidmi, chuť být spolu i naživo a stetkávat se dál. Nestihly jsme všechno, co bylo v plánu, neřekly jsme si všechno, co jsme si chtěly říct. A tak se brzy objeví blog ŠLÁPOTY 2020. První hostitelkou bude Stáňa a poslední Šlápoty dojdou z Černošic na Karlštejn. A mezi tím bude prostor pro Dendrologickou zahradu v Průhonicích, pro Olomouc okud nás pozve Jana, pro Riegrovu stezku a možná i pro Divokou Šárku. Protože by byla škoda se nescházet, netoulat se po společných cestách s lidičkami, které máme rádi.

Přítelkyně a kamarádky, děkuji vám za dar, který mi dáváte tím, že jste. Je to dar, kterého si nesmírně vážím a s pokorou a vděčností ho přijímám