Sledujte nás:

Datum registrace: 07. 01. 2013

Jak si nahrát profilovou fotku?

Nespokojenka

Původní Sebekoučink

0 %
0 kg 9 kg

Již zhubnuto: 0 kg

Získané body

Tento měsíc: 0
Celkem: 384
Zobrazit více

 

?

Jak sbírat body

Počítadlo pohybu

Můj pohyb
Chůze: 0 km
Kolo: 0 km
Cvičení: 0 h 0 min
 
Všichni uživatelé
Chůze: 95079.98 km
Kolo: 51412.41 km
Cvičení: 4327 h 47 min

Přátelé

Počet přátel: 0

?

Jak požádat o přátelství

Nespokojenka

Jak psát blog?

Upozornění: Jedná se o blog uživatele STOBklubu, který neprochází kontrolou a nemusí splňovat zásady STOBu.

Den druhý - čokoládový úlet

08. 01. 2015

Včera jsem to zvládla, po ořechovém běsnění mi bylo dost těžko, takže mi stačila mrkev, kousek papriky a Hobit - mimochodem nic moc, připomíná levnou televizní inscenaci. Večerní kručení zahnal hrnek horkého mléka a hlad mě nebudil.

Ráno snídaně jako včera (vločky, mléko, jablko), svačina totéž, pocity tytéž, mám docela hlad, který se dá zapít čajem - možná to bude jen rozhozená hladina cukru. Na oběd byly odvážené brambory a špenát s kouskem odváženého uzeného. Pohoda. A pak jsem objevila na balkoně misku se zapomenutým cukrovím, které jsem dostala od švagrové. Vítr sfoukl víčko a bylo pěkně zachumelené. Od mládí vypěstovaný reflex zafungoval - s jídlem se neškaredí, jídlo se dojídá a NIKDY nevyhazuje.

Vymetla jsem sníh a zkusmo pojedla jedno čokoládové zrno. Pak punčovou kouli. Talířek jsem dala nahoru na skříň. Za deset minut byl zase dole - jsem bohužel vysoká a všude dosáhnu. Položila jsem ho na stůl, aby to dojedl večer manžel a sáhla po posledním kousku. Začala jsem mýt nádobí. A pak to přišlo. Položila jsem umytý hrnec, otočila se k talířku a brala jeden kousek za druhým. Pozorovala jsem se, jak se cpu, jeden kousek za druhým, byla jsem jako v tranzu. Vymetený talíř jsem dala do myčky a bylo mi dobře - na chvilku.  Ještě teď mi to leží v žaludku jako balvan, švagrová máslem a rumem nešetří.

Výčitky svědomí jsem si ale zakázala. Byl to zkrátka pokus, který potvrdil: a) cukr je návykový, prý dokonce 10x více než kokain (nemůžu porovnat, ale věřím tomu), b) když vidím sladké, neodolám, takže ho nesmím vidět, c) musím už konečně něco udělat s nevyhazovacím komplexem. To je totiž pro mě typické - když se něco nepovede, trestám se tím, že to celé sním. Nabídnout to nemohu, vyhodit nedokážu.

Mé předsevzetí: ode dneška nebudu fungovat jako odpadkový koš. Chápu, že polovina lidstva hladoví a jídlem se škaredit nemá, ale má obezita to nespasí, že. Budu vařit jen tolik, aby nebyly zbytky. Na talíř naložím jen tolik, kolik jedlík určitě sní - když tak si přidá. Pokud něco zbyde, přepasíruju to přes psa nebo to poletí z baráku. Když se něco nepovede, taktéž. (Houby, psa vynechám, ještě abych řešila nadváhu u chlupáče, to tak.)

Dnes budu mít k večeři kysané zelí. Nacpu se k prasknutí. A zítra to snad konečně vyjde a budu se držet nalajnovaného jídelníčku - i když, potřebuju ještě naposledy dojet zbytky plněných knedlíků se zelím. Tak teď nevím. Tohle vyhodit by byla opravdu škoda.

Hodnocení (0 hlasů):

Komentáře je možné psát až po přihlášení.

09. 01. 2015 05:24
My jídlo nikdy nevyhazujeme. 1. Jídlo není samozřejmost. 2. Na to jídlo makáme, abychom si ho mohli koupit- a tak kupuju jen to, co opravdu sníme. No a když není, tak se to nesní a ani nevyhodí :-) Je to jenom o zvyku. A cukroví od od nikoho nebereme- já nepeču a když mi chce někdo narvat, řeknu, ať se nesnaží, že my bychom to stejně vyhodili (samozřejmě nevyhodili), protože to u nás nikdo nejí. A je to. Okolí si už zvyklo.

Aktuality

Kvíz o ceny

Soutěž o produkty Wasa byla ukončena.
Gratulujeme výhercům: rosste, Ratuska, karkkrk

Ankety

Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?

Naši partneři