Nechala jsem se přemluvit od našich kamarádů a syna, abych se s nimi zúčastnila jedné části turistické hec akce "Vrcholky českých hor". Tentokrát to byly Krkonoše. Vše v duchu "pojďte s námi a nepřežijete to" :-))
      V podstatě se jedná o to, že parta podobně postižených lidí chodí od začátku roku každý měsíc po jedněch českých horách a vždy za jeden víkend v měsíci musí najít určitý počet kilometrů, které se jim pak počítají do jejich kilometrické banky jako prémie :-) Letos to je už 10. ročník, tento víkend to byly Krkonoše, příští měsíc mám pocit, že to budou Jeseníky apod.
     No, protože se pokouším nezkazit žádnou legraci, kteří si moji kamarádi vymyslí :-), tak jsem si řekla, že když už jsem něco shodila a trochu získala fyzičku tím šlapáním do schodů, takže to snad dám :-) A svolila, aby mě synátor přihlásil do družstva. Poučení první, které jsem z toho vyvodila " nikdy nesouhlas s ničím, dokud si nepřečteš pořádně propozice" :-D
      Až poté jsem si přečetla kategorie a km, které mám za víkend na horách dát a málem mě omyli - nevylíhlec (do 20 let) - 80 km, plná síla (21-30 let) - 70 km, ještě to jde (31-40 let) - 60 km, senior (41 - 50 let) - 50 km, super senior (51-60 let) - 40 km, vstává z prkna (61-nekonečno) - 30 km. Každé družstvo musí tvořit vždy 2 osoby od jedné kategorie, aby nebylo družstvo diskvalifikováno, musí dojít všichni do určitého časového limitu :-D

     Šla jsem s nejlepší kámoškou Helčou v kategorii senior a celou cestu jsem tiše i nahlas nadávala svému synátorovi (pomyslně, protože on šel jinudy těch 80 km), do čeho mě uvrtal. Málem jsem vypustila duši :-) Já vím, pokud toto čte nějaká "stará šlápota", která chodí běžně každý den, tak mu to přijde k smíchu, ale pro mě to byl vrchol mého fyzického výkonu :-)
     Zkrátím to - dali jsme to všichni z našeho družstva :-D, ale na konci jsem si opravdu připadala v duchu našeho týmového názvu "Všichni jsou blázni, jenom já jsem letadlo" jako to letadlo - akorát jsem neměla křídla, abych letěla a nohy taky ne, abych chodila :-D
     ALE - zažila jsem svítání na Sněžce, kde jsem se všichni z družstva sešli a počkali na sebe :-) a byl to opravdu mimořádný zážitek a večer mě potěšil syn, když mi poté, co jsem se dobelhala do postele řekl:"Mami, jseš dobrá, žes to dala, abych pravdu řekl, moc jsem tomu nevěřil, ale jsi super".  Nejvíc potěší pochvala od dospělého dítětě :-D

    A tak vám všem přeju, ať jste dneska jen dobří a pokud jdete cvičit, tak cvičte za mě, já dneska budu pauzírovat :-D a lízat si rány :-D