Ahoj všichni,

jak jste si možná někteří z Vás všimli (ano, i muži jsou mezi námi J), odmlčela jsem se …Procházím teď poněkud drsnějším obdobím a na zapisování jídelníčku a psaní blogu zkrátka nějak nemám energii, chuť, náladu L

      Věc se má tak, že na konci září nám oznámili, že ruší celé naše IT oddělení,protože podle vedení přece „banka není softwarehouse“ … OK, ale nějak nastal problém – co bude dál a hlavně jak dál. Jednak – pořád ještě neživím jen sebe,ale i syna, ale taky barák a vše co k němu patří, naše koníčky, zájmy apod., tudíž si na všechno musím vydělat a dávky z úřadu práce to nevyřeší,a jednak jsem zjistila, že se sice pořád všude povídá, že je nedostatek ITodborníků, ale podle mé zkušenosti asi není L

     Dostala jsem se do kolečka - napíšu životopis, v lepším případě jdu na pohovor (v normálním případě se inzerující firma vůbec neozve), kde najednou zjistím, co vlastně jsem – moc stará a do jejich mladého kolektivu bych nezapadla, moc mladá a do jejich kolektivu bych zcela určitě nezapadla, moc překvalifikovaná a museli by mě zaplatit, mám malou kvalifikaci a musela bych se moc věcí učit, moc nebo málo inspirativní – zatím jsem nepochopila, co tato slova znamenají, moc akční – málo akční – nevím, ale na IT většinou o akci nejde, s moc zastaralými nebo naopak moc inovativními názory, nudila bych se u nich nebo bych naopak nudila je, určitě lžu, protože není možné, abych měla tolik zkušeností s tolika systémy v IT – nevím, proč bych měla tajit, že jsem po škole začínala ještě na děrných štítcích na počítačích, které už jsou nyní v technickém nebi nebo maximálně někde v technickém muzeu, a ty jazyky fakt používáte? – jo používám a nevím, proč bych měla dávat práci technickému překladateli, když si to ani překládat nemusím – v bohatém výčtu bych mohla pokračovat. A taky můžu spolehlivě prohlásit, že fakt umím Word a Excel a nepřepíšu předložený text se všemi náležitostmi za půl hodiny, ale za 5 minut… jak si ostatně hned vyzkoušeli J

     Ve výčtu ještě chybí otázky – bojíte se výšek?, máte ráda zvířata?, hrajete pexeso? pijete?, co vám říká moderní hudba? víte, kdo byl Bertold Brecht? jezdíte MHD? Ke všem těchto otázkám podotýkám – neposílala jsem životopis do firmy Práce ve výškách, ani do ZOO či útulku, ani do mateřské školky, školy ani do firmy, které pexeso prodává, vymýšlí nebo používá, ani do protialkoholní léčebny ani tam, kde bych se živila jako ochutnávač, ani do hudebního vydavatelství či jiné firmy, kterou hudba živí, ani do vydavatelství knih, divadla či jiné kulturní instituce ani do dopravních podniků, zkrátka nikam tam, kde by ty otázky k něčemu byly J A i kdyby – jsem ajťák,tak sakra k čemu tohle zkoumání J Včera jsem se už neudržela a na položenou otázku – hrajete golf? jsem odpověděla parafrází z Básníků: “Střílíte?Ne? My tady všichni  střílíme“ A dodala jsem:“A ja tóže nemnóžko gavarjú pa rúsky“ (ze stejného filmu) – ostatně je to pravda - no sem mě asi nevezmou J

     Takže– ve výsledku – naprostá celková psychická vyčerpanost a nic L.O hubnutí ani nemluvím, za úspěch vůbec považuju, že jsem nepřibrala, protože fakt nehlídám, nepočítám a už vůbec nevážím, co jím, pravidelnost je taky v háji a frmol a tóčo v práci neubyly, spíš naopak, jako kdyby si někdo uvědomil,že to IT možná bude potřebovat, ale jaksi nebude nikdo, kdo by to udělal …

     V rámci Hubnutí počesku to tedy vzdávám, zrušila jsem cyklus, protože tam stejně nezapisuju a dokud se nedostanu do pohody, tak nový zakládat nebudu. Ale –cvičit jsem nepřestala, naopak – změnila jsem trochu typ cvičení a začal jsem chodit na totemy – nevím, jestli to znáte, ale je to aerobní cvičení s boxováním a kopáním do totemů – jestli to takhle půjde dál, budu v tom za chvíli mistr – stačí, abych si představila některé tváře ať už z našeho vedení nebo z těch pohovorů a začne mi to jít fakt dobře J Prostě si teď dám udržovák a pak se uvidí.

    A číst blogy tady na STOBu jsem taky nepřestala, jen je nekomentuju a sama taky nepíšu. A pro ty z Vás, kdo četli nebo sledovali můj blog Můj malý soukromý Everest – už jsem tam! A protože potřebuju nějaký cíl, tak jsem se rozhodla, že po schodech vystoupám na zbývající nejvyšší hory na světě, tudíž druhá v pořadí je K2 – stále šlapu, stále šlapu, stále šlapu J

    Přeji Vám všem, ať se Vám daří co nejlíp ve všem, kdybych sem už do Vánoc nic nenapsala, tak hezké a především klidné vánoční svátky, hodně zdraví v roce 2015 a doufám, že ta moje pohoda přijde a že se zase rozhodnu pokračovat v tom, co jsem letos začala a ne zcela úplně dokončila (ale ty moje vysněné šaty na synátorův maturiťák užobléknu a nejsem v nich narvaná, tak co…)