Tak předkládám další, skoro letní, červnové zážitky 

„Ňákej dobrej oddíl“

Synátor letos opět zkoušel uspět u přijímaček na VŠ na svůj vysněný obor. Od loňska sice studuje jiný obor a úspěšně , ale jak on sám říká „není to úplně ono“. A tak šel letos znovu k přijímačkám.

Včera se díval na předběžné výsledky, které sice nic nehovoří o přijetí, protože tam jsou ještě další kritéria, ale zvědavý byl  A tak jsem se ho zeptala:“Tak co?“ A Kuba mi odpověděl:“STS Chvojkovice-Brod“. Nějak jsem hned „nezabrala“ a tak jsem se ho zeptala:“Co?“ Kuba:“No, ňákej dobrej oddíl!. Takže zase asi prd …“

Ještě že se z toho nehroutí a má pořád smysl pro humor 

     Pro ty, kteří nevědí – tato filmová hláška se vyskytuje ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje – scéna p. Peterky jako trenéra juda s p. Sobotou jako novým uchazečem 

„Je mladej a nevypískanej“

      Dnes ráno jsem jela společně se sousedy vlakem do Prahy. Včera jsme společně absolvolali naši místní uliční akci do pozdních hodin a tak jsme byli takoví nedospalí  Asi po 5 minutách nás probudil na naší trase nový a mladý průvodčí halasným:“Dámy a pánové, kontrola jídenek“ – nic proti němu, normálně fungoval, akorát měl trochu více decibelů v hlase 

     Soused povídal:“Taky by mohl toužit po jízdence míň aktivně“. Pak průvodčí šel ven a zapískal na odjezd vlaku dlouze a hlasitě zřejmě úplně novou píšťalkou. A soused dodal:“A má novou píšťalku, jak se tady má spát!“  Jeho žena k tomu podotkla:“To víš, je mladej a nevypískanej, ono ho to časem přejde“  Tak pane průvodčí, příště míň decibelů, ale jinak dobrý! 

Paní, měla byste se stydět 

Tak hned po ránu jedna příhoda z vlaku:

   V sobotu jsme se sousedy přišli na to, že chodíme tancovat stejný druh tanců Potkali jsme se totiž na semináři karibských tanců. Oni sice párově, já sólo, ale užili jsme si to všichni. Akorát moje účast na tomto semináři a pro mě trochu neobvyklé vyhazování boků se poté ukázala v pondělí, kdy jsem cítila každý krok a včera jsem to ještě podpořila účastí na hodině, kam chodím – dnes se mi zkrátka nějak hůř nastupovalo do vlaku 

   Se sousedy jsme se potkali na nádraží, tentokrát jel s námi i Kuba. Sedli jsme si do kupáčka a bohužel si k nám přisedly i dvě dámy, které jsou vyhlášené jako místní drbny. Kuba jim říká „trestní komando“, protože jsme od nich ještě nikdy neslyšeli, že by někoho pochválily – když už máme tu smůlu, že s nimi sedíme ve vlaku, tak nejde neposlouchat – zdrbnou kde koho a nic jim není po chuti 

   My jsme se tentokrát se sousedy bavili o semináři a o tom, jak mi nejde správně vyhodit bok a ještě to stihnout pokud možno do rytmu a taky o tom, jak dneska nemůžu chodit do schodů. Kuba nás chvíli poslouchal a pak povídá:“No jo, děláš blbosti, vyhazuješ boky a bůhvíco ještě a pak se divíš, že nemůžeš chodit“  Zasmáli jsme se tomu, bavili jsme se v pohodě dál a dámám začal tvrdnout úsměv.

    Pak měla přijít stanice, kde měl Kuba vystupovat a protože měl docela dobrou náladu, dal mi pusu a povídá:“Pa puso, hezky vyhazuj boky a večer se uvidíme“ a chystal se k odchodu. Jedna z dam to nevydržela a povídá:“Teda paní, měla byste se stydět! Najdete si mladého milence, bavíte se o tom, jak ho svádíte a ještě se domlouváte před námi na večer!“ Zůstala jsem s ústy otevřenými a Kuba povídá:“Ale madam, proč by ty boky nevyhazovala, když pak po mě nebude chtít, abych ji nosil, tak ať si pro mě za mě hází co chce a kam chce. A abyste byla klidná – já jsem její syn – chcete občanku? Čus matko!“ a odkráčel.

    Sousedi se začali řehnit, já taky, a dáma pronesla k druhý:“Jó, mu tak budu věřit, že je její syn, to by mohl říct každej!“ Byla nafučená a až na nádraží pořád něco brblala.

Na nádraží tomu všemu dal korunu soused, který povídá:“Milé dámy, přeju vám hezký den a začněte vyhazovat boky taky, uvolníte se a nepoleze Vám vztek na mozek!“

A totéž přeju já vám - hezký a usměvaný den !