Kdo jsem? Kam směřuji? Proč nic nedělám?

Přiznat si některé odpovědi není problém. Problém je, jak s tím naložit. Za dlouhé roky jsem se naučila pohodlnosti, hraničící s leností. Obrněla jsem se před všemi. Protože když nic neděláte, nic nezkazíte, nikdo se vám nebude vysmívat, nikdo vas nebude odsuzuvat, nikdo nebude mít svoje přechytralé rady ... Protože, když jste sám, nikdo vás nemuže zklamat, zlomit vám srdce, vysmát se do obličeje, šeptat za zády ... Tak jsem sama, skoro bez přátel, vše co potřebuji si zařídím sama, nechci obtěžovat ... Ale to asi není dobře. hlavně, když bych chtěla být šťastná, zdravá, užívající si života ... ne jen zalezlá myš. Jenže se stydím ... i jen o tom sem psát mě stojí hodně přemáhání ... ale chtěla bych to změnit, jen nevím jak. Jen nevím, jestli už nejsem ztracená, jestli mě první neúspěchy nesrazí na kolena, jestli někdo nepronese blbou poznámku, která mě zase zatáhne do mého světa ... nejhorší věc jaké se děsím je v práci, když přijdu s krabičkou uvařeneho jídla, jak kolegyně hned: "Jé ty držíš dietu ... "  asi nejhorší, nejdebilnější věta pro člověka s obezitou ...

Jak se jen přestat schovávat před světem a vlastními démony a vykvést .... ?