Sledujte nás:

Datum registrace: 12. 03. 2016

Jak si nahrát profilovou fotku?

Zatvik

Sebekoučink

Zahájení: 28.10.2019
Ukončení: 20.01.2020
Cíl: Zhubnout

0 %
0 kg 10 kg

Již zhubnuto: 0 kg

Váš cyklus již skončil. Před archivací si zkontrolujte vyplnění cílové váhy, zpětně doplňte chybějící data. Cyklus bude automaticky archivován dne 23.01.2020. Pokud chcete ihned pokračovat s novým cyklem, archivujte stávající cyklus tlačítkem Prodloužit.

Získané body

Tento měsíc: 245
Celkem: 8534
Zobrazit více

 

?

Jak sbírat body

Počítadlo pohybu

Můj pohyb
Chůze: 0 km
Kolo: 0 km
Cvičení: 0 h 0 min
 
Všichni uživatelé
Chůze: 95079.98 km
Kolo: 51412.41 km
Cvičení: 4327 h 47 min

Přátelé

Stob skupiny

 

?

Jak se připojit ke skupině

Upozornění: Jedná se o blog uživatele STOBklubu, který neprochází kontrolou a nemusí splňovat zásady STOBu.

Sedmičková rekapitulace

12. 04. 2017

Když jsem byla mladší, dívala jsem se na obézní lidi a přemítala o tom, jak to mohli nechat zajít tak daleko. Přece museli vidět a cítit, že to není v pořádku. Přece pro ně nemohlo být tak těžké něco se sebou udělat... Když jsem se pak do toho stadia dostala já, došlo mi, že jsem to celou dobu viděla značně zjednodušeně. Lhostejnost k vlastnímu tělu sice neomlouvá nic, ale právě za tou lhostejností stojí různé příběhy, které ji aspoň částečně ospravedlňují.
 
Můj příběh je asi takový: Nikdy, ani jako dítě, jsem nebyla vysloveně štíhlá. Jedla jsem dost a milovala jsem sladkosti, ale protože jsem byla docela aktivní prcek, bez problémů jsem to vyběhala. Pubertu jsem přežila s mírnou nadváhou, která ale mému typu postavy (klasické přesýpací hodiny - velká prsa, útlý pas a široké boky) nijak zvlášť neuškodila.
 
V maturitním ročníku jsem spadla ze schodů a odnesla to bederní páteř. Nebyl to naštěstí moc vážný úraz, ale každý pohyb mě pekelně bolel a dodnes je možné mi nahmatat vybočený obratel. Stravu jsem si tehdy nehlídala a pohyb byl nemožný, takže jsem samozřejmě začala kynout.
 
Pak jsem nastoupila na vysokou školu. V prváku jsem neměla moc velký rozpočet, a tak jsem se naučila vařit levná, ale zároveň dobrá jídla. Měla jsem dobře zorganizovaný čas, jedla jsem relativně pravidelně a i když jsem bydela od školy docela daleko, chodívala jsem většinou pěšky. Bez větší námahy jsem se zase dostávala do formy.
 
Zlom nastal ve druháku. Finanční situace mojí rodiny byla čím dál horší a mně se pořád nedařilo najít brigádu, takže jsem na škole přežívala skoro bez peněz. Z domu jsem si vozila levná, hodně sytá jídla, téměř jsem nevařila a místo snídaně jsem jen pila kafe.
Na konci letního semestru, přímo ve zkouškovém období, jsem opět spadla ze schodů. Ano, už podruhé. Zní to směšně, ale opravdu vlastníme to nejnemožnější schodiště, s jakým jsem se kdy setkala. Stačí, aby člověk spěchal a nedával si pozor - a bum. Tentokrát jsem skončila s otřesem mozku a poraněnou krční páteří. Opět nešlo o moc vážné zranění, ale krk mě bolí dodnes a asi jen tak bolet nepřestane.
 
Úraz mě na nějakou dobu vyřadil z provozu. Zkouškové období jsem strávila v nemocnici, a i když jsem měla možnost zkoušky dohnat později, rozhodla jsem se tak neučinit a ze školy odejít. Toho rozhodnutí jsem dosud ani na vteřinu nelitovala. Z ramen mi tehdy spadla ohromná tíha. Přežít sama v cizím městě s několika drobnými v kapse, v neustálém strachu, že mě překvapí nečekané výdaje, bylo vysilující.
 
Našla jsem si práci jako hotelová recepční. Každý měsíc mám jistou výplatu, a ten pocit stojí za to. Stravu jsem si stále nijak nehlídala, takže jsem při sedavém zaměstnání stále přibývala na váze. Tak to šlo až do minulého roku.
 
V březnu roku 2016, když se mi hmotnost vyšplhala až na 96 kg, bylo nezbytně nutné se rozhodnout, co se sebou provedu. Protože jsem na tom nebyla psychicky nejlíp, vypadalo to, že budu dál jen apaticky sledovat, jak se z mého těla pomalu stává ošklivá, neforemná, nepoužitelná věc.
 
Naštěstí mě z toho vytáhlo ochotnické divadlo. Podařilo se mi napsat scénář na pseudopohádku a mí tehdejší spoludivadelníci souhlasili, že hru nacvičíme. Divadlo mi vlilo do žil novou energii a hlavně mě naplnilo pocitem, že jsem k něčemu dobrá - pocit, který jsem neměla už pořádně dlouho.
 
V té době jsem objevila stránky STOBu a začala si zapisovat, co během dne sním. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, jak nízký příjem ve skutečnosti mám! Nebyla to žravost, co mě tak nehezky zaoblilo, ale nepravidelná, neplnohodnotná a nedostatečná strava. První měsíce jsem si jen zvykala na to, jak moc toho musím najednou sníst. Až potom jsem si začala s jídelníčkem hrát, zkoušet do té doby neznámé potraviny a nové recepty. Dokázala jsem do svého života propašovat i nějaký ten pohyb, i když ho stále nemám tolik, kolik by bylo třeba. Jsem holt pořád spíš knihomol, ne sportovec.
 
A jaký je výsledek? Nejlepších výsledků jsem dosáhla během prvních pár měsíců - od března do července jsem zhubla deset kilo. Do konce roku jsem pak jídelníček nezapisovala, abych zjistila, jestli si sama dokážu hmotnost udržet. Na začátku března jsem na STOBu začala další cyklus a dnes ráno mi váha konečně ukázala číslo, které začíná pěknou sedmičkou, a ne kulatou osmičkou.
Nejsem ještě zdaleka u cíle, a dokonce ani nevím, jaký cíl je pro mě ten pravý. Zatím vím, že bych se chtěla do léta propracovat k sedmdesáti kilogramům. Nechci se ale jen dívat, jak hezky mi mizí tuky, mám v plánu dát taky pořádně zabrat svalům. To, jak moje tělo vypadá teď, mě motivuje k další práci.
 
Ale už teď si připadám zdravá, krásná a spokojená sama se sebou. A mám hroznou chuť ponořit hlavu pod vodu a zaječet si radostí.
Hodnocení (12 hlasů):

Komentáře je možné psát až po přihlášení.

13. 04. 2017 07:53
Gratuluju k sedmičce! A klidně si zakřič, máš proč:-)
12. 04. 2017 23:56
Pak bych doporučila cvičení na bosu, opatrně a pomalu a hlavně po minutách zvyšovat dávky. Základ je naučit se jednotlivé cviky správně i s dýcháním. I na netu lze najít videonávod.
12. 04. 2017 21:29
No až na detaily z osobního života píšeš tak trochu i o mě - já se v rodinných kotrmelcích a při problémech s dcerou propracovala taky nad devítku ( 93,5 ), nepravidelná strava, bez snídaní a s večerním přežíráním. Koncem loňského roku se cosi zlomilo a já řekla dost, koukej se sebou něco dělat. Začala jsem koncem roku na STObu a mám dole 13 kilo, začala jsem řešit problémy v práci a teď ještě zbývá udělat pořádek v osobním životě. Holky, musíme si začít samy sebe vážit a pak všechno půjde samo...
12. 04. 2017 20:57
Nejvíc se mi líbí poslední odstavec :-)
12. 04. 2017 20:32
martashi: Problém je, že bydlím u malého města, kde člověk nemá na výběr. Rehabilitační zařízení tam je, ale nemám k němu důvěru, a i když bych chtěla, nemůžu si dovolit někam dojíždět. Proto se snažím pomoct si jak umím, zatím opravdu nemám jinou možnost.
31. 03. 2017 22:46
Krásný blog,jde ti to skvěle,držím pěsti,ať ti to úsilí vydrží
30. 03. 2017 23:29
Chtělo by to asi rehabilitačního lékaře a opravdu kvalifikovanou rehabilitační sestru. Chodila jsem kdysi k nevidomé masérce a ta měla tolik citu v rukách,že po prvním přejetí páteře přesně řekla které plotýnky mám vyhřezlé a perfektně mi je rovnala. Posilování svalů kolem páteře je moc důležité, ale opatrně a pokud možno pod odborným vedením.
30. 03. 2017 20:27
Majka63: Ano, měla bych, a postupně se k tomu odhodlávám. Zatím jsem si jen troufla jít dvakrát na masáž, ale znovu už se tam nedokopu. Děsí mě, že mám ke svojí křehké páteři pouštět cizí lidi :) Poslední dobou opatrně cvičím na záda, zatím se zdá, že to pomalu pomáhá. Ale to je jen začátek.
27. 03. 2017 08:13
Urazila jsi velký kus cesty a přeju Ti ještě další úspěšné etapy. Jen mě tak napadá, neměla bys něco dělat s tou páteří ? Pokud máš něco špatně s ( bederní, krční ) páteři, léty se to jen zhorší. Mluvím ze zkušenosti, úraz ze třinácti let, kterému nikdo nevěnoval pozornost, se ve 41 letech stal problémem a musela jsem na operaci.
26. 03. 2017 20:10
Takový krásný blog si každý přečte rád, je to vlastně splněný sen a tak přeji ať se ta 70 brzy dostaví a hlavně ať zůstane.
26. 03. 2017 19:30
Smekám před tebou. Je za tebou velký kus cesty. Každý takový blog je pro mě nesmírnou vzpruhou a inspirací, že všechno jde.
Ať jsi dál spokojená :).
26. 03. 2017 14:24
Ať ti 7. brzy přivede kamarádku 0. Je úžasné jak sis dokázala všechno srovnat..
26. 03. 2017 12:37
Děkuji všem. Při psaní jsem si uvědomila, jak silně provázané je jídlo s psychikou. Před více než rokem jsem byla uzlíček nervů, ale jak jsem si začala plánovat jídlo, musela jsem nutně začít organizovat svůj čas. Dostavil se pocit, že mám vše mnohem víc pod kontrolou, a dneska je ze mě všeobecně spokojený a relativně vyrovnaný člověk. A zvlášť teď na jaře :)
26. 03. 2017 12:09
Krásný příběh :-) Gratuluju a moc Ti přeju ať se Ti daří i dál!
26. 03. 2017 09:07
Moc hezké čtení -:)
26. 03. 2017 08:26
Krásný blog, mám radost s tebou:-) Vím, jak "chutná sedmička", začínala jsem tady s 92 kg.
25. 03. 2017 22:49
Tak to se čte samo. Moc ti gratuluju a..už nepadej. :-)
25. 03. 2017 21:03
Můžeš se radovat, udělala jsi pořádný kus práce, jsi šikovná.
25. 03. 2017 20:05
Blahopřeji ke krásnému úbytku na váze. Přes všechna životní úskalí jsi pozitivní a to je dobře. Ať se ti i nadále daří !
25. 03. 2017 19:42
Super pozitivní :-D
25. 03. 2017 19:30
Z tvého psaní čiší klid a pohoda - a samozřejmě také úspěch v hubnutí :-)
25. 03. 2017 19:05
Jasně, slibuju, že budu ječet jako nikdy :D
25. 03. 2017 19:02
Zaječela jsem si tady za tebe, krásně pozitivní, doufám, že ti jednou napíšu taky pěknou zprávičku a ty si zaječíš za mne, ju ????

Aktuality

Kvíz o ceny

Soutěž o produkty Wasa byla ukončena.
Gratulujeme výhercům: rosste, Ratuska, karkkrk

Ankety

Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?

Naši partneři