První týden měsíce pohybu se mi moc nevyvedl. I když jsem si vyšla na procházku snad pokaždé, když mi to počasí dovolilo, zvykla jsem si na ranní rozcvičky a vrhla jsem se na jógová cvičení, nebylo to prostě ono. Druhý týden by měl být lepší - nebudu trávit tolik času v práci, budu mít volný víkend a počasí by se mělo konečně umoudřit.

8. 5. 2017

V noci jsem toho moc nenaspala. Usnula jsem až po půlnoci, kolem druhé mě vzbudil telefon od známého (který ve své opilosti nedokázal pochopit, že si s ním nepůjdu ven povídat) a ve čtyři už jsem musela z postele. Už teď vím, že dnešek nebude stát za nic.

V práci se co hodinu poctivě rozcvičuju, a protože na recepci dnes moc práce nebude, půjdu vyvléct pár pokojů. To mi bude muset stačit, k jinému pohybu se dnes nedokopu.

9. 5. 2017

Včera večer jsem se stavila za kamarádem na masáž a cítím se tisíckrát líp. V podvečer se půjdu aspoň na hodinu projít a noční si vezmu rotanu a miničinky. 

Cvičení na noční mi svědčí. Aspoň nějak rozumně využiju čas, který tam musím strávit, a navíc mě pohyb udržuje bdělou. 

Rozhodla jsem se teď nestresovat tím, že mi neklesá hmotnost, a soustředit se spíš na tvarování postavy a budování svalové hmoty. Na konci září se bude vdávat moje sestra. Do té doby se sebou musím opravdu něco udělat, ať své krásné sestře nedělám ostudu. 

10. 5. 2017

Opět noční, opět rotana. Začínám si na ni pomalu zvykat, dnes jsem se na ní zvládla vrtět patnáct minut. Mám pocit, že bych to vydržela i déle, ale bojím se, co by na to řekla záda. Nebudu to tedy ze začátku přehánět.

Protože se mi chce hrozně spát, procházím se po schodech a těším se do postele.

11. 5. 2017

Dnes jsem se po noční pěkně vyspala a po probuzení jsem měla spoustu energie. Rozhodla jsem se tedy zrýt zanedbaný kus zahrady (i když víc než patnáct minut intenzivního rytí opravdu nedám) a zasít další špenát. 

A protože se mi ještě nechtělo domů, vytáhla jsem švihadlo. Rozhodla jsem se postupovat podle doporučení jednoho známého - dvacet co nejintenzivnějších přeskoků, půl minuta aktivní pauzy (chůze)... a opakovat, dokud budu moct. Přesně jak mě známý upozorňoval, zvládla jsem na začátku jen pět opakování, pak už bych musela zpomalovat. Pět krát dvacet skoků zní jako děsná sranda, ale přiznám se, že moje průdušky po docvičení urputně protestovaly. Postupně bych si měla navyšovat počet skoků v jedné sérii a samozřejmě počet opakování. Uvidíme, jestli se podaří. 

Na noční si opět beru rotanu, dnes chci konečně pokořit dvacet minut vrtění. Víc už toho dna dnešek neplánuju - ale noc bude dlouhá a kdo ví, jaká blbost mě ještě napadne. 

12. 5. 2017

Dnes jsem dlouho spala, večer jsem se šla jen projít s kamarádem. Po náročném čtvrtku jsem potřebovala regenerovat.

13. 5. 2017

Dnes se nedostatku pohybu bát nemusím - večer vyrážím na koncert! Chystám se to na parketu pořádně rozbalit, kdo ví, kdy se zas někam dostanu. Ráno jsem byla chvíli na zahradě a teď si možná ještě dopřeju trochu jógy. 

14. 5. 2017

Dnes se k žádnému pohybu nedokopu. Proč ne? No, řekněme, že jsem to včera na koncertě trochu přehnala. Naštěstí ne s alkoholem, ale s blbnutím, poskakováním a vrtěním na parketu. Chlapci naši zlatí zorganizovali skvělou akci, svých úžasných 25 let oslavili se ctí a i když dnes nemůžu chodit ani mluvit, jsem ráda, že jsem tam mohla být. 

Aby toho nebylo málo, když jsem z koncertu odcházela, došlo mi, že nemám dost peněz na taxi (no jo, neměla jsem si kupovat to CD, ale nedokázala jsem odolat) a první ranní vlak pojede až za čtyři hodiny. 

Vydala jsem se tedy pěšky. Bylo docela teplo, tak jsem si řekla, že mi poklidná desetikilometrová noční procházka kolem řeky nezaškodí. To mi ale nedošlo, že bude taková příšerná mlha a tma. No dobře, tmu jsem mohla očekávat, ale hlavou mi ještě vířily písničky a logické myšlení šlo do háje. 

I když se mi to těžko přiznává, přece jenom jsem se trochu bála, takže jsem nasadila vražedné tempo. V posledním úseku cesty jsem se navíc brodila vysokou travou, takže když jsem přišla domů, nohy mě bolely přímo pekelně, v botách mi čvachtalo a kalhoty jsem měla promáčené do půlky stehen. 

Tak nějak to holt dopadá, když se Lucie rozhodne vyjít si po čase někam za zábavou :)