První obraz mého scénáře je k přečtení zde: http://www.stobklub.cz/blog-zapis/Zatvik/24389/

Druhý je kratší, ale dozvíte se v něm, jak ďábělský, originální a super-extra-důvtipný plán náš milý Vlček vymyslel. 

 A třetí bude brzy, slibuju ;)

Obraz II. LES

Stromy. Nic moc jiného vymyslet nejde, prostě stromy. Je to les, a ten není moc zajímavý, s tím se holt musí každý smířit.

Přichází Vlk a Hejkal, kousek za nimi se loudá Čarodějnice.

Vlk: Dobře že s námi Saň a Bludička nešly.

(Hejkal souhlasně hejká.)

Vlk: Přesně jak říkáš! Tohle je práce pro pořádné chlapy. Je fakt, že ty dvě kdysi bývaly dost drsné, to je fakt. Bludička lákala pocestné do bažin a nemilosrdně je topila, Saň bez mrknutí očí pálila celá města a požírala nevinné panny…

(Hejkal hejká.)

Vlk: Na tom něco bude, Hejku. sehnat dnes nějakou nevinnou pannu dá hodně práce. (pohrdavě) Moderní doba! Ale my dva, Hejku, jsme pořádní chlapi. Nevyměknem!

Čarodějnice: (se smíchem) Nevyměknem! To jsi slyšel kde? A kromě toho, jakápak práce pro pořádné chlapy? Já jsem vosk?

Vlk: Všichni víme, že jsi se mnou nešla, abys mi pomohla, ale abys mi pila krev!

Čarodějnice: Krev pijou upíři, Vlčku, trochu si pleteš strašidla.

Vlk: Milá zlatá, jestli máme být jeden tým, budeš mě muset poslouchat!

Čarodějnice: A kdo řekl, že tomu velíš?

Vlk: To je snad jasné, je to můj plán!

(Hejkal větří a snaží se tiše upoutat jejich pozornost, ale dvojice si ho nevšímá.)

Čarodějnice: Ty žádný plán nemáš! Nebo čekáš, že ti projde ten starý trik s babičkou s velkýma ušima, očima a zubama?

Vlk: Obvykle to funguje!

Čarodějnice: Fun-go-va-lo! Jednou, na Červenou Karkulku. Jenže ta svoji vnučku poučila, nemyslíš? Navíc všichni víme, že jsi skončil s rozpáraným břichem!

(Hejkal už jich má dost a zahejká na ně.)

Oba: Co je?

(Hejkal naléhavě hejká a ukazuje do zákulisí.)

Oba: Do hájíčka zeleného!

(Všichni se schovají, Vlk a Čarodějnice do jednoho úkrytu, průběžně se snaží jeden druhého vystrčit. Za zvuků mobilních tlačítek, facebooku apod. vchází Červená Čelenka – černo-červeně a tak trochu drsně oděná mladá dívčina s mobilem v ruce a téměř permanentně nasupeným výrazem.)

Čelenka: Do háje, zase mi vypadl signál. Proč už tu konečně někdo nezařídí Wi-Fi? Ale co se divím, tady maj jenom stromy, stromy a nic než stromy. (hledí do publika) A hele, některý vypadaj jako lidi! Třeba tamten! Tak to je totálně coolový, to musí na můj Instagram! (fotí si publikum)

(Čarodějnice konečně vystrčí Vlka z úkrytu, ten spadne na všechny čtyři a snaží se někam zalézt.)

Čelenka: (z ničeho nic roztaje) Jé, pejsek! A jaký hezký!

(Vlk pokrčí rameny a tváří se jako pes, překulí se na záda a Čelenka na něj šišlá a drbe ho na bříšku.)

Čelenka: To je ale loztomilý pejsánek! Co plo tebe mám? No co plo tebe mám? Piškotek! Chytej, ham!

(Hodí mu piškot. Autorka není tak naivní, aby si myslela, že ho Vlk chytne do pusy, takže po něm jen chňapne a nechá ho ležet na zemi. )

Čelenka: Tak pejsánek je rozmazlený? Piškotek mu nechutná? (Čelenka se s Vlkem ještě chvíli mazlí a žvatlá.) Já už musím jít, pejsku, babča čeká. Tak papapa! (Naposled ho podrbe a odejde.)

Vlk: (pitvorně) Papapa! (Sebere piškot a vztekle ho hodí za Čelenkou) Ta červená potvora mi pořádně pije krev.

(Hejkal i Čarodějnice vylezou a smějí se)

Čarodějnice: To je ale loztomilý pejsánek!

Vlk: Jestli o tomhle někde jenom ceknete, tak -

Čarodějnice: Tak co? Zakážeš nám drbat tě bříšku?

(Hejkal se chechtá a drbe na břichu.)

Vlk: Přestaňte se smát! Jen jsem to hrál, abych získal čas na doladění plánu.

Čarodějnice: Takže už máme i plán? Skvělé! Už jsem se bála, že budeš opravdu chtít zopakovat ten starý trik s ušatou, okatou a zubatou babičkou.

Vlk: (neposlouchá) Můj plán je tak originální, tak ďábelsky důvtipný, že prostě musí vyjít. Je to něco, co by ode mě nikdo nikdy nečekal. Takový plán ještě svět neviděl!

Čarodějnice: No tak už nás konečně zasvěť.

Vlk: Půjdu do chaloupky Červené Karkulky. Je už stará, slabá a neubrání se. Karkulku sním, převleču se za ni a počkám na Červenou Čelenku. Jak ta bude překvapená, když na ni vyskočím z babiččiny postele a pošmáknu si na ní! Ha!

Čarodějnice: (směje se) Hmm, originální. To tu vážně ještě nebylo.

(Hejkal se pleskne po čele.)

Vlk: Vezmeme to zkratkou. Hejku, ty počkáš kousek před chalupou a až uvidíš tu malou červenou drzounku, zahejkej jak nejvíc dokážeš. A ty (k Čarodějnici) se mi radši nepleť do cesty.

Čarodějnice: To nebudu! Kryju ti záda.

Vlk: No dobře. (pohrozí prstíkem) Ale jestli mi to zkazíš - ! Pojďme.

(Hejkal zahejká)

(Odejdou, opona)