Sledujte nás:

Datum registrace: 12. 03. 2016

Jak si nahrát profilovou fotku?

Zatvik

Sebekoučink

Zahájení: 28.10.2019
Ukončení: 20.01.2020
Cíl: Zhubnout

0 %
0 kg 10 kg

Již zhubnuto: 0 kg

Zaplacený cyklus je přístupný do 22.01.2020

Získané body

Tento měsíc: 245
Celkem: 8534
Zobrazit více

 

?

Jak sbírat body

Počítadlo pohybu

Můj pohyb
Chůze: 109.50 km
Kolo: 199.00 km
Cvičení: 1 h 40 min
 
Všichni uživatelé
Chůze: 95079.98 km
Kolo: 51412.41 km
Cvičení: 4327 h 47 min

Přátelé

Stob skupiny

 

?

Jak se připojit ke skupině

Upozornění: Jedná se o blog uživatele STOBklubu, který neprochází kontrolou a nemusí splňovat zásady STOBu.

Važme si každé koruny - vzpomínka na dědu

28. 02. 2018

Inspirací k tomuhle blogu pro mě byla diskusní skupina Chválíme se. Chtěla jsem se jen pochválit se svou první cibulačkou v životě, ale skončilo to tak, že jsem začala vzpomínat na dědu, který byl (jakkoli dětinsky to zní) ten nejlepší chlap na světě. 

Jako dospělá ženská už vnímám spoustu věcí jinak. Vím, že i děda měl svoje mouchy. Byl lidský, takže ani nemohl být dokonalý. Ale to nic nemění na tom, že to byl člověk, který mě naučil číst, který mě doučovat matiku a fyziku, se kterým jsem se učila starat se o zahradu, o velké pole, které jsme tehdy ještě vlastnili, o králíky a slepice...

Děda nás učil pořádně makat, ještě když jsme se sestrou byly hodně malé. Ale vždycky měl pochopení pro slabosti malých dětí. Jednou, to mi byly čtyři, jsme na našem poli sbírali mandelinky a já jsem šlápla do mraveniště. Byli to černí mravenci a nemohli mi nijak ublížit, ale najednou jsem měla celou nohu černou, snad až do půlky stehna. Brečela jsem, protože pohled na to nechutné hemžení na mojí noze byl jednoduše děsivý. Děda mě popadl a odnesl mě v náručí až domů, kde mě pak matka pracně uklidňovala. Klidně mě mohl nechat vyřvat na poli a zvládnout mezitím kopec práce, ale neudělal to, protože jsem pro něj v tu chvíli byla důležitější než cokoli na světě. 

Byl to taky děda, kdo ve mně probudil tak velkou lásku k divadlu. Nastupovala jsem právě do páté třídy a na naší škole se otevíralo do té doby nevídané množství zájmových kroužků - bylo jich asi sedm! Děda trval na tom, že si mám nějaký z nich vybrat a neřešit cenu - byl připravený to zaplatit. Protože většina z těch kroužků vyžadovala nějaký talent (většina se týkala hudby a různých nástrojů, další byly výtvarné), vybrala jsem si to jediné, co jsem podle svého tehdejšího názoru mohla zvládnout. Dramaťák. 

Ta láska k divadlu se se mnou táhne dodnes. Během svého života jsem kromě prvního dramaťáku hrála ve třech amatérských divadelních souborech, s jedním z nich jsem se dostala až na Jiráskův Hronov. Jeden jsem dokonce pomáhala založit a napsala jsem pro něj hru, kterou jsme bohužel nikdy neodehráli. Momentálně nikde nehraju (a šíleně mi to chybí), ale vím, že to, co jsem v divadle měla šanci zažít, bylo jen a jen díky dědovi. A možná trochu díky mému talentu. Ale nechci si moc fandit. 

Poslední dobou ale na dědu vzpomínám hlavně kvůli něčemu, co mi kdysi řekl. Když jsem chodila na základku, mezi dětmi frčela taková ta dlouhatánská žvýkačka v růžovém nebo zeleném (žlutém ?) kotouči asi za třicet korun. Někteří spolužáci si ji kupovali třeba dvakrát týdně. Já jsem nedostávala takové kapesné, abych si ji mohla dovolit. Jednou jsem o tom mluvila s dědou, snažila jsem se mu vysvětlit, jak je to trapné, když všichni spolužáci machrují s tou super žvýkačkou a já si ji nemůžu koupit. 

A děda mi odpověděl:

"Jednou si ťa vybere ženich a bude moc rád, že si vybral cérku, co si váží koruny."

Momentálně se nacházím v nesnadné situaci. Ze svého dost nízkého platu musím uživit sebe, matku, fenku-cukrovkářku, a navíc ještě pokrýt náklady za barák a splácet dluhy, které zbyly po otci. To všechno do té doby, než se nám podaří prodat dům - což může být zítra, ale třeba i za rok nebo za dva. Kdo ví. 

Proto teď tak ráda vzpomínám na dědu. Vzpomínky na něj totiž pocházejí z dob, kdy všechno ještě dávalo smysl. Kdy na mě někomu opravdu záleželo tak moc, že byl schopný mě popadnout do náruče a odnést mě pryč od všech těch děsivých věcí, které si svět dokáže vymyslet. 

Ty vzpomínky mi pomáhají zvládnout realitu, ve které jsem na všechno sama. Po celém těle mám plno hemžících se mravenců a nikdo mě od nich neodnese do bezpečí. Musím si poradit sama. Ale věřím, že jsem natolik silná ženská, že to zvládnu, a snažím se to zvládnout s úsměvem na tváři. Jakkoli těžké to je, snažím se nepřestat usmívat. 

A pokud si jednou najdu ženicha, jestli měl děda pravdu, po těchhle zkušenostech pro něj budu lepší než výhra v loterii. Protože si rozhodně umím vážit každé koruny.

Díky, dědo. (A zkuste mi tvrdit, že to nebyl fešák :D)

P.S.: Ráda bych upozornila na jeden extrémně inspirativní blog: http://www.stobklub.cz/blog-zapis/nevzdavatse/25125/

Hodnocení (14 hlasů):

Komentáře je možné psát až po přihlášení.

18. 03. 2018 10:58
Moc dojemná vzpomínka! Pokud si pěstujes tak silné rodinné vazby, určitě překonás všechny těžkosti, které Ti život uchystal. Držím Ti palce!
28. 02. 2018 19:51
Moc hezké... Přiznám se, že jsem i slzičku zamáčkla..
27. 02. 2018 17:02
To jsou krásné vzpomínky :-) Taky jsem měla úžasného dědečka i babičku, a ráda na ně vzpomínám. Držím palce, ať se Ti podaří vše zvládnout a ať na to nejsi dlouho sama.
27. 02. 2018 16:45
Děkuju za komentáře. Miluju tuhle komunitu, nikde jsem dosud nezažila tak neskutečně příjemnou atmosféru.
26. 02. 2018 22:07
Jo a děda byl veliký fešák :-)
26. 02. 2018 22:05
Znám jaké to je se dostat do dluhové pasti, když nejsou ani 4kč na autobus a děti musí ve sněhu, při - 15st. jet do školy na kole. Dluh byl tenkrát přes půl mega a do dnes není splacený. Takový, jako tvůj děda, byl i ten můj a na něho a babičku mám krásné vzpomínky.
Jsi silná a chytrá ženská, která to určitě zvládne. Držím ti pěsti!!!
26. 02. 2018 20:17
Krásný vztah a hezké vzpomínky. Myslím, žes to vzala za správný konec. Tak jak jsi psala minule, jídlo se dá řešit kvalitně a chutně i za podstatně nižší náklady. Je to hledání a složitější cesta, ale pomůže dojít k cíli. A Tvému dědovi přeji tak rozumnou vnučku. Určitě si ji tím, jaký byl, zasloužil. A jestli se na ni dívá z nebe, je na ni pyšný i teď.
26. 02. 2018 19:30
Máš moc krásné vzpomínky na dědu. Já jsem měla štěstí na babičky i dědy. Každý mě naučil něco jiného pro život. Mám skoro 10 měsíčního vnoučka a doufám, že spolu vybudujeme krásný vztah. Tobě přeji ať vše zvládneš! Držím palce!
26. 02. 2018 14:09
období dluhů, které natropil můj nejstarší syn, mám snad už za sebou. pomohl splátkový kalendář a hafo odříkání, ale i k tomu jsem byla i já vychovávaná. ono když je z 8 Kč za jízdenku najednou exekuce 16tis. Kč, tak to je pěkná pálka. a když se jezdí takto častěji...
Zatviku, materiálně ti pomoci nemůžu, ale jak píšou ostatní STOBařky, držím ti palce a také věřím, že se svou povahou a přístupem situaci zvládneš a bude líp. Nebude to den ze dne, ale bude to. Tak hodně duševní síly. Dáša
26. 02. 2018 14:04
Moc hezká vzpomínka. Já také s láskou vzpomínám na dědu (a to budu slavit 60). Moc mě toho naučil a vždy se za mě postavil. A tobě držím palce, ať to všechno zvládneš a ať na to dlouho nejsi sama.
26. 02. 2018 13:38
já zas vzpomínám na babičku, byla velmi pracovitá, ještě v sedmdesáti lezla po žebříku a chodila na dřevo, uměla se ohánět sekerkou i pilou
26. 02. 2018 13:16
Jsem ráda za tenhle (a nejen tenhle) článek. Jednak si člověk uvědomí, jak důležité jsou dobré vztahy v rodině a že je třeba si jich vážit (ty naše jsou myslím velmi dobré), jednak si uvědomí, že jsou všeliké trable, které můžou člověka patkat, ale že je třeba se k nim postavit čelem, jako ty, že většina problémů je nějak řešitelných, když člověk nesloží ruce v klín.
A kdybys myslela, že bych ti mohla nějak pomoct, napiš mi mejla. Sice ten STOBí moc nesleduju, ale teď pár dní budu. na problémy řešitelní prodejem baráku to není, jenže do dluhových pastí člověk pdá z daleko menších počátečních částek. Sice nemyslím, že by to s tvým přístupem bylo nebezpeší, které by ti hrozilo, ale... A nebyla bys první, komu bychom v takové situaci pomohli.
26. 02. 2018 13:06
Nádherné vzpomínky. Teď už musíš, žel sama. Držím palce, ať se ti daří!
26. 02. 2018 07:07
Jsi silná žena, to už vím dávno, ne jen podle nynějšího blogu. Život ti nadělil nelehký úděl, ale věřím že to zvládneš :-)! Máš štěstí, že jsi takového dědu měla, já neměla moc štěstí na lidi kolem sebe a na to že by jsem mohla takto vzpomínat na někoho :-(. Jsem také spořivá žena a vždy se 3x rozmyslím, než vydám korunu navíc. Myslím, že tato vlastnost se stále cení a určitě ji jednou ocení i tvůj manžel.Držím pěsti, aby se tvé trápení brzy vyřešilo!
26. 02. 2018 06:20
Byla bych ráda, kdyby na mne jednou můj vnouček vzpomínal s takovou láskou jako Ty na svého dědu. Bohužel život mi vzal možnost takový vztah budovat. Muj syn měl s mám otcem skvělý vztah. S láskou vzpomínám na oba
26. 02. 2018 05:27
Krásné vzpomínky
25. 02. 2018 23:41
Já jsem neměla štěstí na otce. Ale na dědu ano. Byl to skvělý chlap.
25. 02. 2018 23:23
Taky mě částečně vychovávali děda s babičkou. Školka nebyla a rodiče byly v práci. Byli jsme vychováváni ke skromnosti, někdy mě to štvalo, ale později se to hodilo.
25. 02. 2018 23:13
U nás je to taky pořád mísa na bramborový salát :) Ta šikovná pomocnice na fotce je moje starší sestra, svoji fotku s dědou jsem takhle narychlo nenašla a tahle se sem skvěle hodí, chystá se tam konec konců jídlo.
25. 02. 2018 23:11
Díky za tvoje řádky Zatviku, ráda tě čtu:-)....já jsem na dědy štěstí neměla.Ale můj taťka byl takovým dědou pro moji dceru.Byl tvrdý vychovatel ale dcerka na něj vzpomíná ráda :-)....ty jsi měla jsi veliké štěstí a vzpomínky ti nikdo nevezme.To je jedna z věcí, která pomáhá překonat těžké chvíle.Ty to zvládneš.Určitě:-)
25. 02. 2018 23:06
Jak je vidět, měl na tebe dědeček velký vliv. Jsi děvče do nepohody, to je znát z tvých příspěvků. Máš toho na starost dost a zvládáš to s nadhledem, to je dobře. A mimochodem, do takové mísy ještě teď děláme bramborový salát na vánoce:-)

Aktuality

Kvíz o ceny

Soutěž o produkty Wasa byla ukončena.
Gratulujeme výhercům: rosste, Ratuska, karkkrk

Ankety

Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?

Naši partneři