Po "pár dnech" strávených v nemocnici s harantíčky, které prodělali stejnou infekci, jako já, mám dost. Jsem doma, budu snad i postel líbat, protože rozbolavělá záda z té podivné postele a ještě šílenějších polštářů a jednoho dítka mě neustále okupujícího si vybírá jaksi svou daň.

Dietní stravování při těchto infekcích zná asi každý, tak se divím, že jsem nenabrala metrák. Rohlík nemůžu ani vidět a suchej brambor to samý! Tak podivně mi vázl v krku! A slazený čaj - panebože, už vím, proč říkají že nemocniční čaj je hnusnej. No, i když jsem předtím byla v nemocnici, tak jsem mohla pít minerálku, nebo vodu. Teď to byl brutálně sladký černý čaj. Byla bych ho i zvládla, kdyby byl kyselý tak, že se vám huba zkřivý jen se na něj podíváte (fakt mam ráda kyselé věci), ale on byl prostě jen sladký a na jeho povrchu se leskla "olejová" skvrna z černého čajíku.

Pominu-li dietní stravování, tak to docela ušlo. Sestřičky i doktorky byly super. I když jednu noc jsem málem dostala infarkt, při příchodu jedné sestřičky. Ona byla dosti vysoká a i dost mohutná, černé vlasy a ještě líp, měla na sobě černý svetr a zrovna ho musela mít upnurý až ke krku. No, musím však říct, že lidé, co jsou silní jako ta sestřička (nebo já) chodí tiše jako smrádek. Jen co je to hubený, tak to dupe jako slon. Tak proč sem vlastně začala tohle psát? Sestřička mě nechtěla budit (to bylo citlivé) tak přitančila k mé posteli, kde mě okupovala dceruška s kapačkami na ručkách a chtěla jí zkontrolovat tlukot a teplotu. Takovej infarkt, když sem náhle v té tmě spatřila levitující hlavu. Ne že bych byla z těch, co věří v duchy a všude je viděla, ale mrtvice se o mě pokoušela.

Dětem se viditelně ulevilo. Skutečně den předtím vypadali hodně zle, pak jako mávnutím kouzelného proutku by i prý laik poznal, že jim nic není. Sestřičky s doktorkami na ně chodily koukat, že jsou roztomilé a že jsou si neuvěřitelně podobné. Jo mam všechny tři děti jak přes kopírák, jen jsou postupně světlovlasejší (tátovi došla barva).

Jo zhubla jsem kilo... ale neměla bych tomu říkat zhubla, protože mi bylo ukradeno naprosto zničující stravou. Tak jen co mi to dovolí, zas se vrhnu do krásného stravování, tak jak jsem byla zvyklá a do pohybu, jak jsem zvyklá nebyla. 

Takovou dobu jsem se flákala, to to teda bude ten cíl nakonec vypadat. 

Omlouvám se za chybičky, snad vás z toho neraní. Žel jsem v tomto tupé dítě, ale v jiných věcech mam opravdu nadání - aspoň to tvrdí moje kritická matka, prej na to jak sem blbá, tak jsem šikovná a v lecčem si poradím (tak pozitivně to zní, že jo) 

Tak já jdu cvičit - uklízet - byt byl ponechán napospas osudu a ručkám taťkovým, tak mám co dělat!