Sledujte nás:

Datum registrace: 19. 12. 2011

Jak si nahrát profilovou fotku?

ifcax

Sebekoučink

Zahájení: 02.01.2020
Ukončení: 26.03.2020
Cíl: Zhubnout

8 %
0 kg 8.5 kg

Již zhubnuto: 0.7 kg

Váš cyklus již skončil. Před archivací si zkontrolujte vyplnění cílové váhy, zpětně doplňte chybějící data. Cyklus bude automaticky archivován dne 29.03.2020. Pokud chcete ihned pokračovat s novým cyklem, archivujte stávající cyklus tlačítkem Prodloužit.

Získané body

Tento měsíc: 197
Celkem: 5190
Zobrazit více

 

?

Jak sbírat body

Počítadlo pohybu

Můj pohyb
Chůze: 0 km
Kolo: 0 km
Cvičení: 0 h 0 min
 
Všichni uživatelé
Chůze: 95079.98 km
Kolo: 51412.41 km
Cvičení: 4327 h 47 min

Přátelé

Stob skupiny

 

?

Jak se připojit ke skupině

Upozornění: Jedná se o blog uživatele STOBklubu, který neprochází kontrolou a nemusí splňovat zásady STOBu.

Hubnutí (život) po čtyřicítce (i po ...sátce)

10. 01. 2014

   Opět troška nesourodých pojmů a dojmů...
   Pro nadpis jsem si vypůjčila a trochu modifikovala název jedné ze zdejších diskuzních skupin. Krom něj ve mně následující úvahy vyvolal článek v jakémsi časopise, co jsem si tuhle koupila do čekárny, který hovořil o cvičení v jednotlivých věkových kategoriích. Jak ve dvaceti, ve třiceti, ve čtyřiceti - a tím končil. S tím, že pro  kategorii "čtyřicet" navrhoval už jen nějaké ty opatrné fyzické aktivity jako jóga apod.
   A vůbec pořád čteme, jak holt to po té čtyřicítce už není tak jednoduché, ten zpomalený metabolismus a vůbec...
   Nemám ten pocit. Jo, byla jsem většinu života štíhlá, váhu jsem držela od cca osmnácti do nějakých pětatřiceti pořád stejnou. I po třech dětech. Jo, po té pětatřicítce se to začalo pomaličku překlopovat nahoru, ale metabolismus v tom byl nevinně, vím poměrně přesně čím to bylo. Skončily mi mateřské a začala jsem pracovat. Místo celého dne v pohybu kolem tří děcek, osm hodin sedět na zadku. Na nákup místo pěšky s kočárkem jezdit autem. Přestala jsem pravidelně vařit a krmit děti a s nimi i sebe jakž takž podle zásad zdravé výživy a začala se cpát tím, co mi přišlo zrovna pod ruku, když jsem na to měla právě čas. Postupně se mi BMI posouvalo z dolní hranice normy k té horní, až poslední roky přelezlo pár kily do pásma nadváhy. Ne, že bych měla vyložený nedostatek pohybu. Nějaký ten aerobik či zumba, kolo... ale stejně bylo znát, že kopec k nám domů vylézám s větším supěním, než jsem zvládala před pár lety i s kočárkem naloženým v součtu asi padesáti kily dětí a nákupu. :-) A brala to jako samozřejmé, přece už mi není dvacet, že?
   Před pár lety jsem přestala jezdit do práce autem a přesedlala na vlak. Pár set metrů z domu na nádraží, pak od vlaku do práce... totéž zpět... nezdá se to, ale hodí to nějaké tři nachozené kilometry každý den. Kila dolů nešla, spíš napak pomaličký vzestup pokračoval, ale funění do kopce se zmenšovalo.
   Loni jsem se STOBEM začala konečně řešit i tu váhu, sundala skoro dvě třetiny toho, co se na mě za ty uplynulé roky usadilo. A začala zjišťovat, jak najednou opravdu zvládám prakticky všechno to, co dřív. Uvědomila jsem si to jednou, když jsem šla s plnýma rukama ke dveřím a najednou mi automaticky vyskočil "reflex" z hodně mladých let a dveře jsem si otevřela stisknutím kliky špičkou nohy. Jasně, žádný výkon hodný hadí ženy to není, ale před rokem bych to nezvládla. Na jedné noze bych se možná udržela, ale tu druhou bych takhle vysoko nevykopla. Jestli jsem za ten rok víc rozhýbala klouby, když jsem si počítala pohybovou aktivitu ve fitkoučinku nebo jestli mi předtím bránil špek na břiše, nevím - ale najednou to zcela samozřejmě šlo! Výčtem výkonů, které najednou znovu zvládám, nebudu čtenáře unavovat, ale je toho oproti dřívějšku docela dost.
   Tuhle se na mě zahleděla dcera a povídá: "Víš, jak se říká, že když chce kluk vidět, jak bude vypadat jednou jeho holka, že se má nejdřív podívat na potencielní tchyni? Tak bych řekla, že tě můžu bez obav ukazovat." :-)
   Tak... a co jsem vlastně tady tou komplexní sebechválou :-) chtěla říci? Za pár dní oslavím padesátku. Jo, možná jsem "stará bába", co si lže do kapsy a namlouvá si, jaká je čupr holka.
   Nebo si možná lžeme do kapsy, když koukáme v televizi na Helenku Vondráčkovou s kyselými poznámkami, co že za diblíka ze sebe ta stará ženská dělá a jak my, kdybychom měly ty její prachy a čas o sebe takhle pečovat, bychom přece hravě zvládly takhle vypadat taky...
   A možná je to jako s tím hubnutím... možná i stárnutí je z velké části v hlavě. Nemusíme si nutně načesat culíka s růžovou mašlí ani metat o sedmdesátinách hvězdy jako kdysi Ljuba Hermanová... ale takovou Meryl Streep s kámoškama z muzikálu Mamma Mia bychom si občas střihnout mohly. Radši než úvahy, co že všechno už pro naše stará kolena a zpomalené metabolismy dávno není...
   Co na to ostatní "velké holky"? (Ale jo, pro velké kluky to platí jen v lehké obměně taky.)
Hodnocení (14 hlasů):

Komentáře je možné psát až po přihlášení.

22. 02. 2014 08:50
Moc hezky napsané. Jsem lehce po padesátce, ale taky se snažím. Ne být ja ko diblík, ale jsem tchýně, tak aby se za mne ani muž, ani mladí ani vnoučata nemuseli stydět a taky mě mohli "ukazovat".
21. 02. 2014 21:23
Hezky jsi to napsala, hned zítra ověřím, jestli zvládnu tu kliku, nějak mě to nenapadlo zkoušet :-)))
13. 01. 2014 11:54
Ahoj, moc pěkně vyjádřené pocity. Mě bylo vloni "60" a určitě nemíním rezignovat. Vlastně jsem si to začala uvědomovat ve svých 48, kdy jsem si koupila nové kolo, začala jezdit na cyklodovolené a změnila jídelníček. V té době jsem byla v těžkém přechodu a přesto jsem dokázala zhubnout 17kg. V té době jsem byla naprosto bez kondice a kolo bylo pro mě "mučidla". No a po 12-ti letech jsem na tom mnohem lépe, i když se na mě nějaké to kilčo občas nalepí. Ale když je toho už více než 4kg, tak s tím zase zabojuji, jako vloni. Se Stobem se mi to celkem daří, žádné diety, jen prostě racio jídelníček a denně ten pohyb. Stará se rozhodně necítím a také ne odepsaná. S vnuky hraju fotbal, tenis, chodíme plavat a minule mi starší vnuk také řekl, že takovou babičku mu hodně dětí závidí. Takže určitě nevzdávat, stojí to za to. Vzhledem k tomu, že podle statistiky budu žít určitě do "90", tak to mám 30 let ještě co dělat.
13. 01. 2014 09:44
Přidávám se k Fila Byla, taky mi letos bude 40, taky si někdy po přečtení podobných článků připadám, že bych pomalu měla rezignovat a nepokoušet se o nemožný, protože "to přece psali v časopise". Je ale super vědět, že nás, které to nebalíme, je víc, díky! :)
13. 01. 2014 08:32
Úžasné, děkuju za inspiraci a povzbuzení, i když letos oslavím "teprve" 40-ku, stejně jsem někdy podléhala dojmu (a okolí mi to někdy i říká), že tak štíhlá jako za mlada už nebudu apod. A holky z Mamma Mia jsou mi velkou inspirací, už jen ta písnička Dancing Queen ;-)
13. 01. 2014 08:12
souhlasím :-)
13. 01. 2014 07:53
Souhlasím se vším co je napsáno i když po té 50sátce den rychleji utíká a práce už nejde tak rychle od ruky jako před....za 14 dní budu psát za 5 číslici 7.
12. 01. 2014 21:28
Moc pěkně napsané, já se k padesátce zatím jen zvolna blížím, ale stará si rozhodně nepřipadám ;-)
12. 01. 2014 09:24
Už se taky blížím k padesátce,děkuji za povzbudivá s slovo,každé v tvém blogu je pravdivé.Přeji všem hodně štěstí při,,mládnutí"
12. 01. 2014 08:32
Souhlas, souhlas, souhlas!
12. 01. 2014 05:28
Dámy, včera jsme se na cvičáku bavily o jakýchsi oslavách. Patřím tam mezi starou gardu a to nejen tím, jak dlouho se věnuju pejskařině. A padala tam slova typu to je hrůza , ono mu (jí) bude čtyřicet, padesát ... tak jsem si lehce povzdechla: no to by bylo bezva. Nejdříve to byly udivené pohledy - proč je pro mne padesátka nostalgii a pak padla otázka a o co mi vlastně v padesáti jde. Musela jsem přiznat, že opravdu nevím, o co mi šlo před devíti lety....(příští rok mi bude 60) a pomalu po mně chtěli občanku.
Také bych nevěřila, že moje denní norma bude kolem 10 km, denně budu nejméně hodinu ale i víc trénovat se psem, dvakrát týdně učit pejskaře - začátečníky a jednou týdně ty, co chtějí se psem na zkoušky ve věku 54 let sednu po 30 letech za volant a začnu objíždět památky v naší krásné zemi. Zkrátka aktivita není o věku ale právě tak, jako životní styl o hlavě. A někdy se člověk v téměř 60 může cítit líp než v 45. kdy na sobě valí 145 kg.
11. 01. 2014 22:22
Tak to jsi napsala parááádně ... tleskám :-)
Tak na tu 50-ku si ještě 3 roky počkám, ale dá-li zdraví - a tomu se dá trošku pomoct - tak budu doufám oktivní tak jako loni, předloni ...
Spíše bych řekla, že mi s věkem roste nejen fyzička, ale i sebevědomí, že dokážu vše, co chci, když se o to náležitě snažím.
Kdyby mi někdo před 10-ti lety řekl, že ujedu někdy za den 200km na kole nebo ujdu 50km pěšky nebo - a teď reálná doba - za 3 týdny po operaci páteře si vyjdu na pochod a ujdu 14km, tak mu neuvěřím :-)))
11. 01. 2014 22:13
Moc pěkný článek, taky mi táhne na 50 a alespoň se snažím se sebou něco dělat. I když ne vždy se to daří. Ať se za nás děti a vnoučata nemusí stydět.
11. 01. 2014 21:53
Tak tak, krásně napsané a hlavně pravdivé. Na věku přece nezáleží...nevšímejte si lidí (článků), co to řeší a užívejte života:-)
11. 01. 2014 10:12
Díky za krásné počteníčko :-)) Naprosto s tebou souhlasím - všechno je v hlavě. Mě je 55 , za poslední rok jsem sundala 19 kilo a mám pocit,že s každým šel rok dolů :-))
11. 01. 2014 10:08
Kéž by k takovým úvahám došla moje mamka, ach jo. Je jí 47 a vidím, jak to za poslední léta jde s její váhou i fyzičkou z kopce, táta to samé, jenže komu není rady...
Skvělý článek, máš můj obdiv za takový skvělý přístup k věci :-)
11. 01. 2014 10:01
Moc pěkný a pravdivý článek :o). Děkuji :o)))))
11. 01. 2014 09:55
Při čtení jsem se usmívala...krásné....měla jsem pocit, že je to snad o mně :-))
11. 01. 2014 09:47
Hezký článek :-) A máš pravdu, všechno je v hlavě :-)
11. 01. 2014 09:32
Pravda,pravda,mě je 62 a cítím se na cet :-)Hezký čtení
11. 01. 2014 08:58
Nádherně popsané i mé pocity!! Je mi 48, od prosince babča, ale hlava pořád funguje i s blbinami na 20:-). Chodím běhat, snažím se cvičit v plném rytmu a nemám pocit, že jsem stará ( no někdy to trochu dře). Jen ti mladí nás vnímají trošku jinak:-). Ale to je mi fuk. Jak píšeš, je to v hlavě na 100%. A k tomu všemu, když se trochu zhubne, sebevědomí naroste a dokonce mě zval na večeři nedávno chlápek o 15 let mladší, to už pak polichotí, né?:-))
11. 01. 2014 08:26
Krásně jsi to napsala. Bude mi 46 a bez těch zbytečných kil se cítím lépe :-)))
11. 01. 2014 08:08
Bezvadně napsané:-)
U nás je to jednoduché, mám doma tři sportovce a když chci něco podnikat s nimi, musím být v kondici. Když budu třeba na výletu do kopců funět už po pár metrech, nechají mě příště sedět doma a to nechci:-) Křížky na hřbetě pomalu přibývají, sem tam už mě při cvičení někde loupne, ale přece kvůli tomu nezůstanu ležet na gauči u TV!! Pár týdnů cvičení Jill a mám kondičku jako ,,zamlada,,:-)))
11. 01. 2014 07:58
Moc hezky napsané, mluvíš mi z duše. A to je mi o 10 let víc, než tobě. Všechno je v hlavě a v tom, jak moc se necháš ovládnout leností. :-)) Je pravda, že už to nejde jak ve čtyřiceti ale jde to. :-))
11. 01. 2014 07:53
Vykouzlilas mi úsměv na tváři :-) Někdy si ty dveře otevírám jako ty. Krásný článek a hlavně pravdivý. Vím to, je mi 54, jen s tím rozdílem. že řeším váhu skoro celý život. Nééé moc kilo, ale řeším.

Aktuality

Kvíz o ceny

Soutěž o produkty Wasa byla ukončena.
Gratulujeme výhercům: rosste, Ratuska, karkkrk

Ankety

Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?

Naši partneři