Sledujte nás:

Datum registrace: 28. 04. 2013

Jak si nahrát profilovou fotku?

jita.k

Původní Sebekoučink

0 %
0 kg 5 kg

Již zhubnuto: 0 kg

Získané body

Tento měsíc: 0
Celkem: 1568
Zobrazit více

 

?

Jak sbírat body

Počítadlo pohybu

Můj pohyb
Chůze: 0 km
Kolo: 0 km
Cvičení: 0 h 0 min
 
Všichni uživatelé
Chůze: 95079.98 km
Kolo: 51412.41 km
Cvičení: 4327 h 47 min

Přátelé

Upozornění: Jedná se o blog uživatele STOBklubu, který neprochází kontrolou a nemusí splňovat zásady STOBu.

Po roce

15. 04. 2014

Téměř před rokem a čtrnácti dny jsem sem napsala první zápis s tím, že si budu psát "blog" každý den. Vydrželo mi to asi týden. První cyklus zapisování a hubnutí jsem zvládala v rámci možností dobře. Něco jsem zhubla, sice ne tolik, kolik jsem chtěla, ale přece jen. Cvičila jsem, začala běhat a tak. To všechno by bylo skvělé, kdyby mi to vydrželo déle než dva měsíce.
Poté se mi věci trochu zkomplikovaly a já jsem si přestala jídlo zapisovat. Asi jsem hubla. Jen si pamatuji, jak jsem od té doby myslela jen na to, kolik toho jím a co přesně jím. O prázdninách jsem pracovala v cukrárně, kde je jídlo neustále všude kolem vás. Navíc sladké, nic z čeho by se dalo normálně najíst. Každý, kdo někdy držel dietu a chvíli seděl v cukrárně asi ví, jak je to těžké vidět ty dobroty okolo. Držela jsem se a netloustla. Snad jsem něco málo ještě zhubla. Ale s vypětím veškerých psychických sil, nemyslela jsem téměř na nic jiného než na to, že si ty dobroty dát prostě nemůžu. 
Po prázdninách to bylo zase trochu lehčí. Začala jsem chodit do školy, přišla rutina - snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře. Měla jsem období, kdy jsem buď běhala nebo cvičila. Vždycky když jsem dělala jedno, vyčítala jsem si, že nedělám druhé. 
Byl přede mnou maturitní ples, řekla jsem si, že tedy už konečně musím zhubnout na těch svých vysněných 60 kg. Jedla jsem málo, cvičila a hubla "do šatů". Před plesem jsem měla asi 63 kg. Týden poté asi 62 kg. Byla jsem spokojená, řekla jsem si, že to teď musím jen udržet, ale alespoň můžu jíst normálně. Tak jsem se od toho neustálého počítání a každodenního nucení se do cvičení na pár měsíců odpoutala. O Vánocích jsem se zvážila a vážila jsem o tři kila víc. Zase mi v hlavě něco cvaklo a zase jsem začala bláznit s tím, že všeho moc jím a že když si nedělám jídlo sama a nechám rodiče, tak mi tam nacpou co nejvíc tuků, aby "to mělo nějakou chuť". Až na to, že teď jsem nehubla. To ani nevadilo, chodila jsem běhat a začalo mi to jít lépe. Cítila jsem, že doběhnu dál a rychleji. Samozřejmě jsem za to byla ráda. Do doby než jsem si stoupla na váhu. 69 kg ? JAK TO? To bylo před třemi týdny, od té doby jsem si botky na běhání neobula. 
Nejím hodně, ani předtím jsem nejedla. Poznám to podle toho, co jí moje rodina, moji kamarádi. Nechápu proč si nemůžu dát ke sváče pořádný kus chleba, sníst celý oběd a odpoledne se učit s tabulkou čokolády jako moje kamarádky. 
Poslední týden cvičím Jógu od Jillian Michaels, která není tak náročná jako ostatní cvičení. Vážím 70 kg a nevím co s tím. Mám stejnou váhu jako minulý rok. Nevím, jak správně jíst. Když jdu kolem zrcadla a nikdo není poblíž, vyhrnu si tričko a koukám, jak jsem tlustá. Před sprchováním se pozoruji v zrcadle alespoň pět minut, obvykle se na sebe naštvu. Večer mívám špatnou náladu z toho, co jsem jedla. Ve škole se o přestávkách držím, abych neslupla všechnu svačinku o jedné přestávce, abych si nechala na potom. V jídelně se snažím najíst nějak normálně, což většinou nejde, protože pořád přemýšlím "Jak asi zapékali tyhle těstoviny? Jak smažili tohle maso? Kolik gramů té rýže, sakra, asi mám?" A je to pořád dokola. Do toho se ještě bojím maturity. A nemůžu nikde najít kousek vůle jíst správně. A hlavně nemůžu najít ani kousíček sebejistoty. Já vlastně jen přemýšlím o jídle a o tom, jak vypadám a co si říkají ostatní. A nevím, jak z toho ven. Někdy si říkám, že by snad bylo lepší, kdybych před tím rokem a čtrnácti dny, nenašla tuhle stránku a nezačala hubnout. Je pravda, že se říká, že máte hubnout pro sebe. Já jsem hubla pro někoho jiného, kdo je teď už pryč. Pro sebe samotnou mi hubnout nejde. Prosím poraďte mi, co mám dělat? Jak se cítit? Zažíváte něco podobného? Nebo jsem snad jediná takhle slabounká a bez vůle?  
Hodnocení (2 hlasů):

Komentáře je možné psát až po přihlášení.

18. 04. 2014 18:31
Ty jo, děkuju :) ten závěr jsi napsala skvěle ! :)
15. 04. 2014 21:41
Ahoj, neboj se, nejsi v tom sama, tímhle obdobím jsem si prošla taky, a to ani nejsem o tolik starší. Všichni členové mojí rodiny jedí tak xkrát více než já, rozhodne se nedá říct že zdravě a jsou hubení bez větší námahy. Já si musím počítat kalorie a plánovaně cvičit dokud nechci nabírat, prostě tak to je, byť se s tím nemůžu srovnat. S jídlem v menze ti neporadím, z tohodle důvodu jsem přestala chodit do menzy ve škole, protože nevím kolik a čeho tam dali a nemám nervy do odhadovat, radši si uvařím sama-jestli máš tu možnost- nebo namažu větší bagetu s plechovkou tuňáka a mám holt studený oběd. Co se týče běhání a Jill Michaels, nepočítej s tím, že po tomhle budou letět kila dolů-kor ve tvém případě, kdy máš jenom pár tzv., kosmetických kil, to spíše cm. Ale než se pohnou alespoň ty, je to k vzteku, protože máš pocit že tvá snaha je k ničemu. Jill ale perfektně tvaruje, to se musí nechat, nicméně jsem odcvičila asi jenom 2-3 programy, zbytek mi přišel buď těžký nebo nezajímavý. Důležité je prostě se nějak přepnout do programu, že cvičíš ne kvůli kg ale kvůli lepší náladě, příjemném relaxu po škole apod. Stejně tak by sis měla užívat zdravé jídlo místo toho, aby sis vyčítala, že si nemůžeš dopřát to či ono. Akorát jsem se za 3 roky působení na STOBU nedostala do stavu, abych tzv. přepla čudlík. Já prostě buď hubnu a všechno dodržuji, nebo tzv. žiju, chodím mezi lidi, na drink, na víno, občas na oběd do restaurace a logicky nehubnu, protože když si cokoliv z uvedeného naťukáš do sebekouče, tak to prostě všechno rudě září, nebo to možná napasuješ, a pak půl dne chroupeš zeleninu...v tomhle asi neporadím a nechci být zbytečně pesimistická, ale prostě tak to cítím..... taky si někdy říkám, o kolik by můj život byl šťastnější, kdybych STOB neobjevila...možná bych neznala všechny ty supr poučky o BTS, neorientovala bych se ve zdravém jídle, nicméně bych neměla pocit, že jsem selhala když nedodržuji všechno tak, jak mám a neměla bych takové výčitky svědomí, protože bych netušila že kvůli 2 velkým pivům musí jíst oběd bez přílohy...
15. 04. 2014 17:22
Děkuju moc za odpovědi. Je to hrozně uklidňující vědět, že si tím prochází i další lidi a že ví, jak z toho ven. To moc pomůže, když to zvládnou jiní, já bych také měla. Každá malá rada je pro mě teď inspirativní a vážím si jí. Děkuju, hned se cítím o malinko lépe:)
15. 04. 2014 17:08
S tímhle asi tak nějak bojujeme všechny....Ty možná tím víc, že jsi asi v tom věku /aspoň podle fotky/ kdy holky pořád řeší vizáž a můžu tě uklidnit- řešila jsem to i já v tom věku i když tehdy ještě sebekoučink nebyl - taky jsem dělila jídla na špatná a správná a přecházela jsem z období diet do období menší kontroly....Stejně jako teď když znám sebekoučink - před dvěma lety jsem tu zhubla deset kilo , ale potom postupně přestala zapisovat, protože málokdo by ve víru života a kolotoče - práce- rodina -děti - vydržel zapisovat neustále i když přijde obtížnější období - nemoc -úmrtí v rodině apod. Během dvou let se mi kila plíživě vrátila - na cvičení bylo méně času a stačilo tu a tam přidat plátek sýra či šunky, víc kousků ovoce za den a tu a tam něco nezdravého a bylo to zpět.Celou dobu jsem si to uvědomovala a snažila se vrátit zpět ale hlava prostě nebyla rozhodnutá a tak to moc nešlo.Teď od ledna se zase víc snažím a mám dole zatím 5kg, ale jde to pomalu...Teď je zrovna období kdy určitě měsíc nebudu moct cvičit, ale snažím se tedy po to období aspoň nepřibrat.Musíš najít důvod v sobě proč to vše dělat - moje priorita je teď zdraví - něco takového si musíš najít i ty. Nedá se to poradit, je třeba k tomu dospět. Držím ti palce aby se ti to podařilo.Já jsem usoudila, že radši budu štíhlejší s občasnou depkou, než tlustá s trvalou depkou - a to mi za to stojí.....
15. 04. 2014 07:27
Jito, za sebe osobně tě můžu uklidnit, nejsi v tom sama...a jistě se nás najde více. I já jsem se dostala do fáze, kdy jsem kolikrát doslova otrokem počítání kalorií (mimochodem v matematice jsem nikdy nebyla lepší :-) ) a přemýšlení o jídle, natož dát si něco mimo domov...přesně jak píšeš - okamžitě mi to začne v hlavě šrotovat - kolik toho asi je, a jak to dělali, je tam hodně tuku?? Stále mám tendenci dělit věci na povolené a zakázané (což je úplně špatně), pak mám úlety typu, kdy sním tu tabulku čokošky na pozesení a jsem naštvaná..neužiju si to jako ostatní. Naštěstí mi jde vrátit se zpět do režimu, sportovat...holt je to boj, i když jsem od přírody spíše pesimista, stále to nevzdávám :-) Držím pěsti, at se ti daří, postavu máš podle fotky moc hezkou, neřekla bych, že potřebuješ nějak více zhubnout.. Krásný den :-)

Aktuality

Kvíz o ceny

Soutěž o produkty Wasa byla ukončena.
Gratulujeme výhercům: rosste, Ratuska, karkkrk

Ankety

Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?

Naši partneři