Na Stob chodím už rok, ale teprve dnes jsem dostala odvahu napsat svůj blog. Začínala jsem na 106 kg a dnes jsem si rozjela už 3 cyklus kde začínám na 85 kg. Mým cílem je při výšce 173 cm dosáhnout 75 kg. Nejprve to šlo až překvapivě snadno, přestože pro mne nedat si ani skleničku piva nebo vína, kus uzeného nebo výborné výpečky z vepřového masa, když jsem se dostala do blízkosti těchto potravin, bylo peklo. Později jsem přišla na to, že si je k obědu dát můžu, ale pak si sednu na kolo a vyrazím na výlet. Cyklistiku miluju, takže v létě jsem o pohyb měla vždycky postaráno.  Mám z toho velkou radost, ale zároveň se hrozně bojím že se mi to všechno vrátí. Okolí si už zvyklo, že si všechno vážím a počítám. Na návštěvě to odhadnu, nebo si to prostě nedám, ale v tom je ten problém. Na manželovo náléhání jsem se pokusila přestat psát a vážit, chce abych se toho vzdala a vše odhadovala a v hlídání jídla se uvolnila. Abych na sebe nebyla tak přísná a když jdeme s dětmi na zmrzlinu, tak si dala s nimi. Nejprve mě podporoval, ale teď už mu to asi vadí, nebo se o mě bojí, ani nevím. Na jeho omluvu musím říct, že byl u toho když jsem v 17 letech bojovala s bulímií. Tenkrát jsem ale vážila mnohem méně. Já ale fakt nevím co mám dělat. Teď jsem přestala na dva týdny být tak přísná a stojím. Váha nešla dolů ani o gram, dokonce jsem jeden den měla i o půl kila víc, pak se to ale po ZumbaMaratonu vrátilo, takže jsem se uklidnila. Manželovo přání abych přestala psát a zvládala to bez toho ale určitě nesplním.  Zatím se pokusím psát to tak aby mě neviděl a vážit tak aby si nevšiml. Třeba se to časem poddá. Můžete mi prosím někdo poradit, jestli mám skutečně přestat psát a hlídat si každé sousto, nebo už je po roce čas na odstřihnutí pupeční šňůry od Stobu?   A jestli je čas se odstřihnout, jak to udělat abych to bez následků přežila?