Sledujte nás:

Datum registrace: 02. 03. 2012

Jak si nahrát profilovou fotku?

langoska

Původní Sebekoučink

0 %
0 kg 9 kg

Již zhubnuto: 0 kg

Získané body

Tento měsíc: 1
Celkem: 326
Zobrazit více

 

?

Jak sbírat body

Počítadlo pohybu

Můj pohyb
Chůze: 0 km
Kolo: 0 km
Cvičení: 0 h 0 min
 
Všichni uživatelé
Chůze: 95079.98 km
Kolo: 51412.41 km
Cvičení: 4327 h 47 min

Přátelé

Stob skupiny

 

?

Jak se připojit ke skupině

langoska

Jak psát blog?

Upozornění: Jedná se o blog uživatele STOBklubu, který neprochází kontrolou a nemusí splňovat zásady STOBu.

Život někdy nerozdává fér hru....

10. 11. 2015

Dnes jsem se vrátila na blog jedné vlaštovky, co přiletěla zpět do STOBU a nevím proč se mi vybavila stará příhoda...

Seděla jsem v Brně před nemocnicí na lavičce a v hlavě totální chaos, v noze ucpané žíly...operace přede mnou a doma moji dva kluci 13 a 14 let sami. Ano sami. S návodem na pračku, s nacpaným mražákem a lednicí, s mobilem (kdyby něco, volejte - pokud tedy nebudu zrovna v narkóze).

Do tohohle mého rozpoložení se přiřítila ženská, začala mě objímat, zdááár, a jak se máááš a jak blbě se má ona...10 minut a já usilovně přemýšlela, kdo to je...20 minut jejího monologu a já pořád přemýšlela kdo to je...už jsem věděla, že je žena v domácnosti, má jednu holčičku a manžel pracuje jako IT. Bydlí v Brněnské čtvrti prominentů ve vilce, ale něco jí chybí. Neví proč, neví co, ale má za sebou 3 pokusy o sebevraždu. Tak to na mě chrlila a já byla jen víc a víc naštvaná..

Hlavou se mi táhl film:

- den, kdy jsem byla ve špatný čas a na špatném místě, tehdy jsem si myslela, že je to to nejhorší, co se mi jako ženské může stát... V 18 letech máte křídla a nejste připravení padat na beton. Zvedla jsem se, ale už jsem byla jiná...

- den, kdy se narodil druhý syn a letěl hned do Motola - transpozice velkých cév, operace 40% šance...tehdy jsem sebou plácla na zem podruhé. Říkala jsem si, že tohle už není fér...Zase jsem se zvedla - doma roční dítě, druhé po operaci. Muselo to nějak jít...

- den kdy u dveří zazvonili policajti s tím, že jejich táta už nepřijde..Bylo mi 26 let, jednomu klukovi 5, druhému 4....Jak tohle chcete ustát...Kdyby byl nemocný, nebo to byla nehoda, člověk se s tím smíří.. Ale takhle se Váš život smrskne do jednoho PROČ. Týden jsem přemýšlela, jak to dětem řeknu. Vím jen jedno... nikdy, nikdy nezapomenu na ty jejich oči a výraz ve tváři..... Taky mu to kvůli dětem, co tu po něm zůstaly nikdy, opravdu nikdy neodpustím. Tehdy se se mnou zatočil celý svět a všechny hodnoty se totálně přesunuly. Tentokrát doba zvedání se nebyla na týdny ani měsíce, pár let mi to mávalo se životem jak s plachetničkou na širém moři...

Dnes to zní jako klišé, ale všechno špatné je k něčemu dobré. Člověk se naučí oddělovat dobré od zlého, prosije to kamarády a přátele, naučíte se zvládat ty pády, naučíte se i zvedat a nenaříkat. Beru život takový jaký je a beru ho s úsměvem. Když zažijete špatné, naučíte se vážit si dobrého.

Tak jsem tak otupělá seděla vedle ní na té lavičce, bylo mi cca 35 let, ale za sebou co jiný nestihne do šedesáti.....Tímto bych se ti milá bývalá spolužačko z gymplu Táňo chtěla omluvit, že jsem tě nepolitovala. Nejde to...

Já prostě vím, že cesta bez překážek nikam nevede. Že vždycky, když už si říkáš že to nezvládneš, že už není, kde tu sílu brát tak věř, že zvládneš 10x víc, než si v tu chvíli myslíš. 

V životě se nám někdy stávají věci, které nejsou fér, ale takhle to prostě je a je jen na nás, jak se k tomu postavíme....Přeji sílu a pevnou vůli všem, co jsou zrovna na zemi.  

 

Hodnocení (18 hlasů):

Komentáře je možné psát až po přihlášení.

24. 11. 2015 13:41
Ano, zde platí mé oblíbené rčení " co tě nezabije, to tě posílí"...
Občas se probírám články na Stobu a hledám pro sebe inspiraci a motivaci. A vidím, že se mám ještě hodně co učit, i když už nejsem nejmladší. Obdivuji tě a přeji ti, abys už nikdy nespadla na beton...
24. 11. 2015 08:17
:-(, páni.. smekám a obdivuju tvojí sílu!!! Snad už máš to špatné opravdu za sebou, přeju jen a jen štěstí tobě i tvým klukům!!
Jo.. a moc krásná profilovka:-)
13. 11. 2015 11:47
Az kdyz zivot nadelí cloveku opravdové rány, pak se teprve naucí rozlisovat podstatné od nepodstatného. Vím to z vlastní zkusenosti. A naucí se radovat z malickostí, z kazdého krásného dne. Musís být velmi silná a statecná zena. Myslím si, ze spatného uz más dost za sebou a ted uz te ceká prevázne jen to dobré:-)))
12. 11. 2015 19:47
No, věřím, že to špatné už máš za sebou, jsi opravdu silná žena. Chápu tvé pocity, tvoje spolužačka stejně politování nepotřebuje a pomoci si musí hlavně sama. Tak kráčej dál pevným krokem a držím palce, ať už ti v životě svítí jen sluníčko.
12. 11. 2015 09:00
Jsi moc statečná, přeju ti už jen to dobré!
11. 11. 2015 20:34
Obdivuji tě, fandím ti a skláním se před tvou silou a vytrvalostí. Opravdu nám tvůj příběh připomíná, co je v životě důležité. Díky.
11. 11. 2015 20:24
jsi velmi statečná, vím, o čem mluvíš... ale nejde to jinak, než že člověk se zase musí ze země zvednout a jít dál pro ty, kteří tu zůstali a potřebují nás...
11. 11. 2015 19:43
Teprve když člověk dostane od života pořádný kopanec, si uvědomí, jakými malichernostmi se někdy zabývá. tobě dal život kopanců opravdu hodně a jsi statečná, jak jsi se s nimi poprala. Smekám před tebou.
11. 11. 2015 17:48
Díky za to, žes mi připoměla co je v životě důležité........ Přeji ti je to dobré. :o))
11. 11. 2015 17:47
Ahoj holky, možná i kluci.... Děkuji Vám všem za milá slova a zase někdy příště....a třeba o tom hezkém.
11. 11. 2015 17:32
seš ohromně silná ženská!!! přeju ti upřímně do života už jen to dobré:-)
11. 11. 2015 15:19
Život je někdy pěkná s...ě, ale nevzdávej to, už kvůli dětem, potřebují tě a ty je. Držim palce, ať se máš fajn
11. 11. 2015 14:04
Mám ráda takové upřímné blogy, povzbudí nás všechny, abychom trochu přehodnotily priority, a je to jak píše Radiva, každý máme tu hranici problémů a starostí někde jinde, podle toho jak se točí život kolem,
jsi moc stetečná žena, přeji aby Ti život už nekladl velké překážky...
11. 11. 2015 11:55
Přeji Ti už jen to dobré!
11. 11. 2015 10:40
Moc krásně napsáno,něco mi to silně připomíná.
11. 11. 2015 10:30
Líbí se mi tvůj optimismus. Prostě co tě nezabije, to tě posílí. Napsala jsi to jako silná žena :-).
11. 11. 2015 10:13
Obdivuji Vás za to, že jste pozitivní i přes to co Vám život přinesl, páni, rozhodně se s Vámi nepáral. K té spolužačce si myslím, že tím, že třeba má malé starosti, ale tím, že jí život nepřinesl velké, tak jí tyhle malé přijdou jako velké (snad chápete co chci říct :) ) Uvedu příklad ze svého života, loni jsem ztratila jistotu v podobě rodinného zázemí (mamka odešla od táty), já jsem se složila (jsem na ní dost fixovaná, investovala jsem do jejich domu nemalé peníze, aby jsme tam mohli všichni žít a nenechala jsem jí tam samotnou s otcem alkoholikem), na podzim přišli nějaké zdravotní komplikace u mě i u bráchy (jak se i po roce ukazuje zřejmě jsou u obou psychického rázu), chvilku jsem brala antidepresiva, letos jsem musela opustit rodný dům, řešit otcův alkoholismus a v závěru jsem v květnu prodělala zamlklé těhotentví ... Nedávno si přede mnou jeden člověk stěžoval, že letošní rok byl opravdu špatným, tak jsem si povzdechla a řekla, že to stálo za houby.. ten člověk se na mě podíval a řekl " Ty si máš na co stěžovat, vždyť se máš dobře" Pokrčila jsem rameny, usmála jsem se a víc jsem to neřešila. Pro Vás určitě můžou být moje problémy malé, ale pro mě jsou obr životní zkouškou, kterou ještě pořád skládám. Třeba mě život připravuje na horší věci, kdo ví... Jen jsem chtěla říct, že každý máme tu hranici někde jinde a je to přesně jak píšete, záleží jen na nás jak se k tomu postavíme a co si z toho vezmeme
11. 11. 2015 09:52
Jsi velmi,velmi statečná žena!!!!Přeji Ti už jen samé štěstí!!!!!
11. 11. 2015 08:49
Andrejko, moc si Tě vážím a obdivuji Tvoji sílu, která se přenáší i na ostatníi . I vlaštovky a všech dalších děvčat, které neskuhrají kvůli malichernostem. Přeji nám všem co nejvíce radosti ze života.
11. 11. 2015 08:32
Mám za sebou podobné pády na beton, život šedesátnice smrsknutý do třiceti let, proto vím, jak strašně těžce se člověk sbírá a jak moc si váží každého dne, který projde lehkou nohou. Díky za to, že tu jsi a můžeš povzbuzovat lidi kolem Tebe. Setkání s větší starostí než máme sami většinu lidí nakopne a dodá jim odvahu se zase zvednout.
11. 11. 2015 08:19
Trochu moc na jeden mladý život. Myslela jsem si, že mám starosti, ale nemám. Nebo aspoň ne tak strašné. Děkuji za povzbuzení a přeji lepší a ještě lepší dny příští.
11. 11. 2015 07:32
Jsi neuvěřitelně statečná ženská... Máš můj obdiv a moc ti přeju, abys už těch překážek potkala co nejmíň. A´t se ti daří !
11. 11. 2015 07:32
Jsi neuvěřitelně statečná ženská... Máš můj obdiv a moc ti přeju, abys už těch překážek potkala co nejmíň. A´t se ti daří !
11. 11. 2015 07:31
Brát život jaký je a navíc s úsměvem po takových zkušenostech dokáže málokdo.
11. 11. 2015 07:23
Mrazí mi z toho... když se moje máma pokusila o sebevraždu poprvé, nemohla jsem se z toho hodně dlouho vzpamatovat... ano, už jsem nebyla dítě, bylo mi 20, ale přesto... sice jsem nakonec záchranku zavolala včas, ale také jí to nikdy nedokážu úplně odpustit...
11. 11. 2015 07:22
Nemám slov. Jsi úžasná!
11. 11. 2015 07:18
Je to tak, chápu tvůj pocit, mnohokrát to se mnou třísklo o zem, a pak musíš řešit třeba drogy někoho hodně blízkého...který si vše zaviní sám...

Aktuality

Kvíz o ceny

Soutěž o produkty Wasa byla ukončena.
Gratulujeme výhercům: rosste, Ratuska, karkkrk

Ankety

Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?

Naši partneři