Chtěla bych vám všem moc poděkovat za včerejší podporu. Největší dík ovšem patří mému příteli, který to se mnou musel včera vydržet pěkně až do večera- CHUDÁK.

Dnes ráno jsem se neprobudila s o nic lepší náladou. Ovšem postavila jsem se tomu čelem. Stoupla jsem na váhu a hned o půl 6 váha ukazovala včerejších 67.6. Úspěch.

Pak jsem musela dohnat včerejší rest, tak jsem šla běhat. Uběhla jsem si krásně svých 8km. Úspěch.

A jak jsem tak běžela, přemýšlela jsem, proč vlastně hubnout. Přemýšleli jste někdy o tom, proč to všechno děláte? Proč si vážíte jídlo, v potu tváře cvičíte a každý týden stoupáte na váhu s nervozitou, zda se čísla oproti minulému vážení posunula směrem dolů? Protože co si budeme nalhávat- málokterá z nás hubne proto, aby na ní rachtaly kosti a mohla se tak pokoušet o dráhu v modelingu...

Samozřejmě stále tvrdím, že všechno dělám kvůli sobě. Ano, sport mě baví, potřebuju nějaké vybití a nejsem televizní typ. Jakmile nejsem alespoň jeden den na procházce, šílím. Když pár dní prší, není se mnou k vydržení a musím alespoň do posilovny nebo plavat. Ale i tak to není ono.

Ano, zdravá strava mi chutná- miluji celozrnné pečivo, ovesné kaše a kopy zeleniny na talíři.

Ale proč se snažím neustále dostat na nějakou svou "vysněnou váhu", zhubnout břicho a získat souměrnou postavu. A dnes mi to došlo- KVŮLI CHLAPŮM!

A tak jsem vzpomínala- ve svém životě jsem měla jen jeden vážný vztah- ten nynější, a doufám, že tomu tak zůstane. Ale vzhledem k tomu, že jsem svého přítele potkala v 25 letech, nějaké známosti jsem měla už předtím. A ano (vybírala jsem si samozřejmě špatně a chyba nebyla na mé straně ;-), každá známost, než se nějak vyvrbila, skončila tak, že mě chlap nechal kvůli (mladší a) hubenější. Podotýkám, že jsem vždycky měla postavu 65kg/173cm- takže ani moc ani málo. V 19 letech mi to jeden řekl natvrdo: "Víš, já bych chtěla nějakou, co vypadá jako modelka." Ve 23 letech, když jsme s kamarádem zjistili, že nechceme být jen kamarádi, sportovala jsem jako blázen- samozřejmě kvůli sobě. Tehdy jsem se zřejmě dostala na své minimum. Nevím, nevážila jsem se, ale co si pamatuju, jak jsem vypadala. Stejně mě nechal kvůli hubenější. A tak bych mohla pokračovat...

Takže proč vlastně teď sportuju a snažím se trochu zhubnout? Odpověď je nasnadě- kvůli chlapovi. I když jsem pro něj stále ta nejkrásnější a byla jsem i tehdy, když jsem si stoupla před 4 lety na váhu a ručička ukázala pro mě hrozivých 75.1 kg, stejně se zřejmě někde podvědomě děsím toho, aby mě nevyměnil za huběnější model.

Ale stejně, až budu večer cvičit Jill, budu to dělat jen proto, že mě pohyb baví a život si bez něj už nedokážu představit :-D

P.S. Teď mi volal přítel- doktor mu nakázal zhubnout 4 kila, takže vám možná příště budu psát, jak mu to jde :-DDD