Sledujte nás:

Datum registrace: 21. 01. 2013

Jak si nahrát profilovou fotku?

nocar

Získané body

Tento měsíc: 0
Celkem: 901
Zobrazit více

 

?

Jak sbírat body

Počítadlo pohybu

Můj pohyb
Chůze: 0 km
Kolo: 0 km
Cvičení: 0 h 0 min
 
Všichni uživatelé
Chůze: 95079.98 km
Kolo: 51412.41 km
Cvičení: 4327 h 47 min

Přátelé

Upozornění: Jedná se o blog uživatele STOBklubu, který neprochází kontrolou a nemusí splňovat zásady STOBu.

Spolužačka

16. 04. 2013

Omlouvám se náhodnému návštěvníku mého blogu, že ho nepobavím ani nerozesměji. Ale od toho je spousta médií, která lidi baví a rozesmávají od rána do večera. Já píši jen to, co jsem viděl, či prožil a co se mne dotklo. Jako na př. toto setkání. Které popisuji přesně tak jak probíhalo. I ta meluzína skutečně kvílela...

 

Potkal jsem v marketu děvče z dětství a řekl na rovinu :

„Už třicet let jsem Tě neviděl ! Vypadáš skvěle ! „

Usmála se na mě a tiše řekla : „Mám rakovinu.“

Tvářila se mile,  snad jen trochu rozechvěle.

  

Zíral jsem nevěřícně na moji dětskou vzpomínku,

nevěděl co jí říci, jakou mít záminku.

Pozval jsem ji na  návštěvu. Upřímně, srdečně.

Pozvání s díky přijala, zachovala se báječně.

  

Nevěřil jsem, že přijede, vždyť co asi se jí hlavou honí,

však týž den odpoledne někdo nečekaně zvoní .

Že poctěni její návštěvou budeme jsem vůbec nevěřil,

to netušil jsem ještě, jakým životem ji Osud pověřil.

  

Před dvaceti lety ji zemřel manžel - jaká ironie –

ortel nad ním byl ten samý : „ Leukémie ! „

Tři malé děti  se tehdy tiskly  k její sukni.

Člověče vypij si svůj pohár a ani nemukni !

  

Již dvacet let sama, v trnitém života houští,

sama s dětmi žila jak karavana v poušti.

Dvacet let šla životem s otevřeným hledím,

teď v mém domě sedí, já mlčky na ni hledím.

  

V kamnech oheň hoří, v komíně meluzína kvílí,

ani jsem si nevšiml, že stmívá se již chvíli.

Naslouchal jsem vyprávění,  již osmou hodiny mé bijí,

my černou hodinku jsme měli, já v duši fantazii.

  

Viděl jsem život její jak v sestřiženém filmu,

viděl jsem Bagdád starobylý, v něm aleje jilmů,

viděl jsem mnoho dalších jejích anabází kvačit,

místy až fantazie má nemohla mi stačit.

  

Je málo času.Dnes i v budoucnosti.

K čemu dobré jsou všechny lidské ctnosti !

Selhal její anděl strážný, selhal docela.

Krutá nemoc její stejná, jak nemoc manžela.

  

Sedí v šeru u kamen a klidným hlasem hovoří,

ví  dobře,co čeká ji až svíce dohoří.

Má jen jednu šanci a tou je Naděje.

Dokud v ní bude věřit, snad k cíli dospěje.

  

Už čas. Pomalu vstává ve slušivém svetru.

Spolužačka. Z malin nezralých a stříbrného větru.

Poslední slova, poslední na rozloučenou fráze ?

Jen obejmutí, políbení.  Beze slov jde to snáze.

  

Těším se opět na setkání s tou ženou,

ženou andělem strážným zcela opuštěnou.

Co přáti asi lze jí v tomto okamžiku !

Kolik život skrývá v sobě otazníků ?

  

Přeji ji jen jedno : aby zvítězilo štěstí,

aby zlá sudička její dostala ránu pěstí,

aby se mohla probudit ze sna,

aby ji brzy uzdravila Vesna.

 

 

Hodnocení (14 hlasů):

Komentáře je možné psát až po přihlášení.

22. 04. 2013 22:11
Hezké, dojemné. Držím pěsti!
21. 04. 2013 22:32
Je to smutné, ale je to ze života. Děkuji.
21. 04. 2013 22:17
Hodně smutné,Důležité je bojovat a věřit, snad se vše v dobré obrátí.
20. 04. 2013 22:46
Spolužačce přeji uzdravení a ještě mnoho spokojených let bez velkých starostí.
20. 04. 2013 12:07
Tvá slova Richarde mi budou chybět..
19. 04. 2013 23:51
Moc krásne verše.
16. 04. 2013 20:28
Krásné . Děkuji.
16. 04. 2013 19:58
Život ... zase je tu ... i se svými mnohdy nepochopitelnými ranami ...
Kdyby tak bylo v mojí moci jí pomoci ... můžu jen poslat myšlenku ...
16. 04. 2013 19:13
Posílám spolužačce moc pozitivní energie..l
16. 04. 2013 14:06
Moc smutný příběh,ale bohužel neštěstí nechodí po horách ale po lidech.To je krutá realita života.Psal jsi - naděje umírá jako poslední,tak se držte oba.
16. 04. 2013 13:47
Ta báseň je nádherná a životní příběh tvé spolužačky smutný. Přála bych si, aby svou nemoc pokořila. Naděje fakt umírá poslední. Její manžel umřel před 20ti lety - od té doby lékařská věda pokročila, tak snad vše dobře dopadne. Nicméně našli jste zřejmě novou kamarádku.
16. 04. 2013 12:24
Vystihl jsi to krásně,prožívám totéž se svým spolužákem ze školy.....
16. 04. 2013 11:03
Přijde mi, že v tvém okolí je víc toho smutného než veselého.
Také už nám odcházejí spolužáci. Škoda. Měli by mít ještě spoustu času.
16. 04. 2013 10:52
V některých chvílích je opravdu lepší neříkat nic.
16. 04. 2013 09:33
Moc smutné .Spolužačce držím pěsti .
16. 04. 2013 09:12
Tvou spolužačku neznám, ale držím jí všechny palečky, co mám. Hodně štěstí.
16. 04. 2013 08:06
Život je někdy ironicky krutý... Bohužel, ani mnou prolitá slza jí nepomůže. Strážní andělé někdy zmizí a pak je to jenom na odhodlání. Doufám, že ho bude mít paní hodně.
16. 04. 2013 08:02
To je život. Jsme ve věku, kdy nám odcházejí spolužáci, přátelé a starší příbuzní. Ale vždy mne to sejme....
16. 04. 2013 07:56
Moc smutné !!!!!

Aktuality

Kvíz o ceny

Soutěž o produkty Wasa byla ukončena.
Gratulujeme výhercům: rosste, Ratuska, karkkrk

Ankety

Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?

Naši partneři