Již jsem napsala dva blogy o Svatojakubských cestách a psala jsem o těch ve Španělsku. Věděli jste však, že Svatojakubské cesty jsou i v Čechách? Já jsem to nevěděla a zjistila jsem to, až když jsem se vrátila ze Santiaga a na českém rozcestníku si všimla mušle hřebenatky, což je značení svatojakubské cesty.

Byla jsem tím překvapená a mile potěšená, že se takhle dá chodit i u nás. Cest je několik a jsou dobře značené. Na stránkách spolku českých svatojakubských poutníků www.ultreia.cz jsou všechny cesty moc hezky popsané, i s kontakty na ubytování (na místních farách, penzionech a kde se dá). Z jejich stránek jsem s laskavým svolením zkopírovala tuto mapu, abyste si mohli udělat přehled, jakou cestu máte nejblíže vašemu domovu.

Do Španělska na Svatojakubskou cestu jsem se vydala třikrát a v Čechách jsem zatím vyrazila jen dvakrát. Ale to hodlám napravit a už za pár týdnů vyrážíme na další úsek Všerubské cesty, kterou jsem rozchodila. Můžu vám tedy zatím zprostředkovat jen moje české začátečnické dojmy :). V první řadě bylo skvělé mít možnost jednoho dne zavřít dveře od domu a prostě vyrazit na cestu, bez nějakých dlouhých přesunů. Jsem z Prahy a tak jsem vyrazila Všerubskou cestu, která začíná v Praze na Zbraslavi. Hned první komický zážitek bylo razítko. Poutníci totiž sbírají razítka z míst, kudy procházejí. Nicméně já jsem vyrážela od kostela svatého Jakuba, a ten byl o státním svátku pro veřejnost zavřený. Jediné, co jsem ten den na Zbraslavi našla otevřeného, byl pohřební ústav, a tak se můj credencial (neboli poutnický pas) pyšní razítkem právě z tohoto místa. Jak symbolické, když cíl cesty je hrob svatého Jakuba…

Putovala jsem přes Brdy místy, která znám. Ale teď jsem je viděla a vnímala jinak. Zajímavé bylo srovnání české a španělské pouti. Ve Španělsku jsem jako sama žena poutnice rozhodně nebyla nic zvláštního – právě naopak – poutníci často chodí sami, zato v Čechách to až tak zvyklé není. Nicméně i v Čechách jsem potkala uprostřed lesa další poutnici. Na cestě jsem se cítila bezpečně, civilizace byla nablízku. V další etapě budeme pokračovat v červnu.

Minulý měsíc jsem se zúčastnila poutě do Starého Plzence a okolí, který organizoval právě spolek Ultreia. Byl to moc milý víkendový zážitek. Začali jsme prohlídkou kostela, putovali krásnými cestami s dalšími milými lidmi a místní lidé nás vždy ochotně provedli zajímavostmi jejich kraje. Kromě chození, jedení a spaní (základ putování ;) došlo i na ochotnické divadlo, zpívání a prohlídku zámeckého parku.

Dřív jsem nevěděla, že svatojakubské poutě se dají chodit i v Čechách. Spolek Ultreia vedou nadšenci, kteří o cesty a české poutníky hezky pečují. Pokud vás cesta volá, rozhodně její volání vyslyšte :). Můžete se vydat do Španelska nebo na jakoukoliv jinou pouť v zahraničí (např. do Itálie na pouť do Říma, do Norska na cestu svatého Olafa nebo do Japonska na Kumano Kodo). Ale stejně tak můžete chodit po Čechách, což mi přijde báječné.

Láká vás to? Od té doby, co jsem objevila putování, se to stalo mojí srdcovou záležitostí. A jak jste na tom vy?

Přeji vám mnoho šťastných kilometrů. Ultreia (což znamená dál)