Sledujte nás:

Datum registrace: 05. 01. 2014

Jak si nahrát profilovou fotku?

rufus

Sebekoučink

36 %
0 kg 11 kg

Již zhubnuto: 4 kg

Získané body

Tento měsíc: 10
Celkem: 9515
Zobrazit více

 

?

Jak sbírat body

Počítadlo pohybu

Můj pohyb
Chůze: 0 km
Kolo: 0 km
Cvičení: 0 h 0 min
 
Všichni uživatelé
Chůze: 95079.98 km
Kolo: 51412.41 km
Cvičení: 4327 h 47 min

Přátelé

?

Jak požádat o přátelství

Upozornění: Jedná se o blog uživatele STOBklubu, který neprochází kontrolou a nemusí splňovat zásady STOBu.

Metráček

08. 03. 2015

Od puberty jsem měla ráda knihu Stanislava Rudolfa Metráček. Fandila jsem dívce, která podobně jako já vynikala pár kily navíc. Dny, kdy jsme se ve třídě vážili, byly stresující - vždy jsem vážila nejvíc, ale připadala jsem si, že vypadám stejně jako ostatní. Doma mi řekli, že mám těžkou kostru, ať se tím netrápím.

Na zdrávce jsem dostala čtyřku z tělocviku a platila za největší nešiku. Silnější, k tomu brýle...všimněte si, že dodnes je běžnou praxí ve filmech, že pokud zde má být někdo směšný, vyberou tlouštíka a navrch mu nasadí brýle. Maturovala jsem s jedničkou z TV, začala jsem po večerech běhat, zhubla a dokonce reprezentovala školu v atletických závodech.

Pak jsem se roky s váhou držela až do rozhodnutí nepracovat v nemocnici a pomoci manželovi s papírováním v malé rodinné firmě. Čili práce doma, faktury, telefony apod.

Pro moji fyzičku všechno špatně. Časem i pro sebevědomí, nabrala jsem z 90kg na 130. Těsně před 50 narozkami mi diagnostikovali diabetes a zároveň problémy téměř se všemi, malými i velkými, klouby v těle. Zapřela jsem se a dala dolů 30 kg. Chodila jsem obden plavat a upravila jídelníček. Loni jsem prodělala úraz kolena, operaci a za 8 měsíců přibrala na 118. Nechci to dotáhnout zas na 130 kg, tak jsem se v lednu přihlásila mezi vás do STOBu. Jsem nadšená ze společenství spřízněných duší. Jen mne napadlo, že přece jen my nadmetráčci máme trochu specifickou problematiku hubnoucího procesu. Mám zkušenost s tím ,je-li člověk víc silný, že se setkává s určitou formou psychické šikany a také více vnitřně trpí. Ještě než máte možnost kdekoli otevřít pusu a prezentovat svoji osobnost, vidíte pohrdavé pohledy a předsudek ,že tlustý rovná se hloupý...

Je mi jasné, že v prvé řadě je v mých rukou, jak budu vypadat. Stejně bych chtěla vyzvat lidičky ze STOBu s podobnou váhou, aby se ke mě přidali a vyměnili si informace, jak kdo hubnete, jaké problémy kolem toho řešíte...děkuji. Na závěr  posílám citát Gándího, se kterým se ztotožňuji:

Nejprve tě ignorují, pak se ti smějí, poté s tebou bojují  A  POTOM  JSI  VYHRÁL.


Hodnocení (30 hlasů):

Komentáře je možné psát až po přihlášení.

09. 08. 2016 10:05
Tak to by chtělo napsat aktuální knihu :-). Jinak souhlas, my Metráčci jsme šikanovaní a diskriminovaní. A je-li nám nad 50, tak ještě jsme považováni za neflexibilní zaostalé hlupáky. Naštěstí my víme, jací jsme (minimálně duševně dokonalí/é) a tak si o těch lidech s nízkou úrovní všeho myslíme své a můžeme být nad věcí...
09. 08. 2016 07:51
Taky mám podobné zkušenosti, že mě lidé podceňují... O to víc jsem to vnímala, když jsem se svou obezitou třetího stupně dělala trenéra fitboxu a na mou hodinu přišel někdo poprvé - ten pohled jako "Tak tady to bude brnkačka, když předcvičuje taková koule" :D Jooo, pak to jejich funění znělo ještě o něco líp :D Teď jsem rok od porodu, těhotenství rizikové a nááááádherně jsem přibrala. Při porodu 150 kilo, teď 131 a je to příšerný :/ Klouby trpí, o to víc, že je mám jaksi načaté z toho sportu... Držme si palce, ať to jde pěkně dolů - v mém případě i při kojení a s minimem času na sport.
12. 10. 2015 15:10
Díky, děvčata, nenapadlo mne, že dávný Metráček bude opět oživen, to mám radost!
12. 10. 2015 15:04
Ahoj Irenko,na začátku jsi mi dodávala odvahu a teď se k tobě ráda přidám:-),na chvilku jsem se ztratila v bludném kruhu a teď jsem zpátky a jsem za to ráda:-).Držím nám všem palce:-):-)
12. 10. 2015 13:04
Irenko krásně napsaný blog, jako kdybys mi četla myšlenky. Sice jsem docent, ale že jsem malá tak to vyjde nastejno a taky nosím brýle. Přesně tossamé vnímám od okolí jako ty. Což není spravne, že je člověk posuzovan podle vzhledu a ne podle toho co je v něm. Držím ti palce ať se ti daří. Ten citát je moc pěkný.
12. 10. 2015 12:14
Irenko, pročítám si Tvé blogy, mají hlavu, patu, životní zkušenost, optimismus a sílu. Citát od Gándího jsem neznala, je také ze života, musím si ho zapamatovat nebo zapsat. Přeji Ti úspěšné hubnutí. Věra
27. 05. 2015 12:53
Přeji nám všem vytrvat a přidávám též citát. Má jej můj zeť na profilu a ten citát se mi moc líbí. Kdo chce hledá způsoby a kdo nechce hledá důvody. Byl to i můj případ.
30. 03. 2015 20:55
Ahoj, pracuji ve zdravotnictví a mám samozřejmě služby. Snažím se jíst po 3 hodinách, jídlo mám vždy sebou připravené. :) Iva
18. 03. 2015 15:06
Ireno, jsme profesní kolegyně, já již v důchodu , ale pracovala jsem 40 let ve zdravotnictví.Dobře obě víme, že člověka bychom měli hodnotit dle jeho kvalit, dnes je trendem začínat od vzhledu, ale není to správně, držím Ti palce, když jsi již několikrát dokázala, že máš vůli a chceš odlehčit svým kloubům zase to zvládneš, tady s naší velkou podporou, zdraví Jana
16. 03. 2015 12:25
obdivuji těch 30kg dolů, to já jsem s bídou shodila19kg a zase je nabrala
16. 03. 2015 12:25
obdivuji těch 30kg dolů, to já jsem s bídou shodila19kg a zase je nabrala
15. 03. 2015 11:01
Držím palce, jsi tu spráááávně. To dáš. Pomalu a jistě.
15. 03. 2015 07:29
Moc zdravím a věřím, že se STOBEM to půjde, bez ohledu na věk. Snad to zvládneme, třeba jen malými krůčky k lepšímu zdraví a životnímu pocitu.
14. 03. 2015 23:32
Jsem přesvědčená, že když sis vybrala Stob, tak sis zvolila tu nejlepší cestu, která tě přivede k úspěchu. Chce to vytrvalost a taky trpélivost a výsledek se dostaví. Mluvím z vlastní zkušenosti. STOB znám od už roku 2000, kdy ještě semaforky neexistovaly, ale Iva Málková vydala stolní kalendář Hubneme týden po týdnu. Tenkrát jsem hodně přibrala po 3 dětech a s pomocí tohoto kalendáře, kdy jsem se řídila radami na každý týden, jsem shodila během 5 měsíců 13 kg a nikdy se nedostavil jojo efekt. Nynější občasné dovolenkové a vánoční výkyvy +- 3 kg řeším pomocí semaforků a na Stob nedám dopustit. V roce 2000 jsem hubla naprosto sama, i když s podporou rodiny, teď máme všichni možnost se podporovat navzájem, což je úžasné. Přeji ti pevnou vůli a elán do boje s kily !
14. 03. 2015 22:14
Jasnačka, my "velký děvčata" si musíme dávat velký cíle! Děkuju.
14. 03. 2015 18:18
Také se stotožňuji. Jak s Metráčkem, tak s houpací váhou. K 18-tým narozeninám jsem od mamky dostala zájezd na Malorku. Byl to splněný sen. Bratránek, který jel se mnou (taktéž obdarován ke stejnému výročí) mi oznámil, ať se sebou něco dělám nebo, že se mnou nevyleze na pláž. Byla jsem blbá a mladá k tomu. Za 2 měsíce jsem zhubla 15 kg a na Malorku jsem odjížděla s váhou 70 kg. Odborník by mi nafackoval. Pila jsem kafe, kouřila, jedla rýži se zeleninou a moře jablek. Každý den jsem cvičila nebo plavala. Po pár měsících se mi zhroutil imunitní systém. Od té doby postupně několik kg přiberu a občas pár zhubnu. Teda spíš přiberu. Nepochybuji, že s podporou navzájem dokážeme překonat vše i váhu.

Přidám citát, který mi napsala do památníku kdysi třídní učitelka je od J.Seiferta:

Sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru, a malým ten, kdo zná jen malý cíl.
12. 03. 2015 09:58
Hezky popsáno a koukám želva šlape správným směrem, tak hurá!
11. 03. 2015 18:00
Poslední věta je skvělá. Já osobně jsem byla silná, co si pamatuju, vždy jsem říkala z legrace, že mé jediné normální míry byly ty porodní 3kg/50cm...pak už mi v papírech kralovala obezita, dvakrát v dětství lázně, ale stále tlustá, zhubnout se mi podařilo až teď na prahu třicítky - teď jsem sice v pásmu normální váhy, ale vím, že s tím budu stále bojovat, chutě mě drtí pořád :-). Nicméně s tou postavou a hloupostí jsem taky mívala ten pocit, je pravdou, že po zhubnutí jsem si začala více všímat toho, jak dokážou být někteří lidé povrchní, co se týče vnímání člověka podle vzhledu - je to celkem smutné. Tak se drž a VYHRAJ :-)
10. 03. 2015 22:23
Hezky si to napsala,na Metrická se rada podívám i já.Vždycky jsem byla jako ona.Taky jsem sportovala a bojovala.Ale pohrdavé pohledy jsem jako dítě neznala.Spíš až teď některé zaznamenám.Ale nevadí,protože mi se s tím tady společně všichni poperem a pohledy se změní v závistivé:-))
09. 03. 2015 16:15
Napište komentář...
09. 03. 2015 16:14
Ten citát je fajn, ten si musim zapamatovat..., zrovna teď ho asi potřebuju :-/... .
09. 03. 2015 14:26
Děkuju všem za slova od srdce. Občas mám krize a bleskne mi hlavou citát: Když neumíš najít důvod, proč pokračovat, vzpomeň si na důvod, proč jsi začal...
09. 03. 2015 12:17
No krásně jsi to napsala. Metráček byl i pro mne kultovní film, protože jsem se v ní poznávala. Patřím do tvé váhové i věkové kategorie a tak proto to máme podobně :D. budu držet palce, aby nám ta kilečka postupně odplula. Hlavně to nechtít hned a už žádné jojo.
09. 03. 2015 11:46
Nechce se mu od nás.Irčo,držím ti pěsti,bude to válka,ne boj,ale musí se to povést.Hodně štěstí.
09. 03. 2015 11:44
Mluvíš mi z duše.Sama víš že toto téma máme položené na stole kdykoli se potkáme.Je to náš neustálý boj.Chce se naštvat a zakousnout se do toho.Nikdo to za nás neudělá.Je období,že to v hlavě není přepnuto a prostě to nejde.V tom se plácám teď takéJjo-jo se k nám nastěhovalo a
09. 03. 2015 10:51
Knížku jsem nečetla, ale film se mi líbil moc :-) ... držím palce, ať se Ti daří!
09. 03. 2015 08:05
Držím palečky, taky mě ta holka byla sympatická.
09. 03. 2015 07:44
Myslím si, že Metráček je dobrá inspirace. Tam je dobře ukázáno, že i silnější lidé, jako jsme my, se můžem hýbat, máme na výběr. Samozřejmě berme v potaz náš zdravotní stav a k tomu si vybrat vhodný pohyb. Je dobrá jak knížka, tak i film :-). Moc držim pěsti, ono to půjde ;-)... .
09. 03. 2015 07:17
Ono to půjde, držím ti palce:)
08. 03. 2015 21:18
Jo Metráček, taky jsem ho milovala. Já jsem trpěla spíš tím, že jsem už v 8. třídě měla 180 cm a tyčila se nad celou třídou, váhu jsem si držela do 68 kil - takže super - ale poprvé jsem hubla v 9 letech - jen to hubnutí šlo snadno. Během gymplu to šlo pomalu na 78 - ještě se dalo koukat - ale už za cenu diet, cvičení - váha nebyla zadarmo. Těhotenství super - bylo mi tak špatně, že 72 kg skoro do 7. měsíce. A pak po třicítce najednou rána a za 15 let jsem se vykrmila sérií diet a jojoefektů až na 119,6. No a pak jsem zhubla 40 kg - supeeer - a za 5 let - listopad 2014 - jsem "najednou" byla na 105. A tak jsem poplakala a zakousla se znovu do hubnutí...Mám pocit, že vlastně celý život řeším váhu, stále jen hubnu a přibírám a jsem z toho někdy opravdu unavená. Jídlo mám ráda, ujíždím na slaném, tučném, mastném, pokud se neomezuji, tak zkrátka přibírám. Snadno, rychle a natrvalo.
08. 03. 2015 20:37
I já jsem metráček. Když to tu čtu, nepamatuji si že by se mi někdy ve škole smály kvůli váze. Co mi pamět sahá ... nevím kdy já mohla mít asi 60 kg. Už v osmé třídě jsem měla přes 80kg. Prostě kus ženský :-D . I když mi běhání moc nešlo ... kdo by to za mne udejchal:-D , tělák jsem měla ráda, vše jsem zkoušela. A snaha se cenila, ještě nebyly ty blbé tabulky známkování podle výkonu, a já měla stále z těláku 1. Na střední ve mne telocvikář objevil ,,koulařku,, a jezdila jsem za školu na závody. A stále byla jednička z Tv. A nikdo neřešil že 1500 m uběhnu za 12minut. Asi jsem se nebála sportovat a jsem věčný optimista, nikdo se mi neposmíval ani když jsem měla před pár lety skoro 150 kg.
Dokonce když se mi vedlo v hubnutí tak mi drželi palce a chválili jak mi to sluší. :-D :-D :-D A to mám 110kg.
Držím ti palce ať se ti vede.
08. 03. 2015 20:01
Tu knizku uolne miluju! Cetla jsem ji snad stokrat..! Libil se mi i film.. ;) moc drzim palce!
08. 03. 2015 19:36
Irenko, věřím, že to dáš! Nikdy jsem naštěstí metráček nebyla, ale s váhou bojuju celý život - musím šetřit svoje ne úplně zdravé klouby. A Metráček, to byla i moje oblíbená knížka.
08. 03. 2015 19:01
Iren, držím ti palce :-)
08. 03. 2015 18:52
No tak se připojuji ke skupině metráčků, i já ho sledovala, nejhorší vzpomínka z tělocviku byla když jsme cvičili na spartakiádu a nevím proč já byla v první řadě, no teda vím byla jsem nejmenší, a měli jsme tam takový posun v bok, tak učitelka ne mě zavolala že se tam nemohu přesypat jako pytel brambor.... no děs a hrůza....
Teď ti přeji aby se i dařilo i nám všem se dostat z toho kruhu méněcennosti a kilíčka aby šla pryč.....
08. 03. 2015 18:05
Mluvíš mi z duše - v dětství jsem byla vždy plácaná, pak jsem se držela a od 30 let to jelo nahoru. Metráčka jsem taky měla ráda. Irenko, držím Ti ( a vlastně nám všem), ať jdou kila dolů:-)
08. 03. 2015 17:27
Krásně jsi to napsala! Irenko moc moc ti držím palce! Také jsem měla Metráčka moc ráda. Ještě dnes když máme sraz ze základky tak skončíme u hodin tělocviku a mých skvělých výkonů:-)))) Byla jsem malá, kulatá a široká ramena. V osmé třídě jsem měřila 136 cm. Nikdy jsem nevyšplhala víc jak 2 m, Hvězdu jsem v životě neudělala, mučící nástroje jako je hrazda, bedna,kruhy to byla noční můra. A dnes když máme sraz tak to je o hodně lepší, malá jsem pořád a mezi nejhubenější. Už se mi nikdo nesměje. A to jen díky Stobu a všech skvělých lidiček tady :-)))
08. 03. 2015 17:08
Moc hezky jsi to napsala. Já jsem sice problémy s váhou v dětství neměla, ale samozřejmě si to myslela. Určitou šikanu jsem zažila z jiného důvodu. Měla jsem srdeční vadu, takže v mnoha věcech jsem nezvládala to, co jiní. A tak mne odstrkovali. Takže ti rozumím. Jinak kila mi začala přibývat, když jsem onemocněla se štítnou žlázou a chronickým únavovým syndromem. Pomalu a plíživě jsem to dotáhla na 85 kilo. Dnes mám 79 kilo. Díky Stobu, který mi ukázal, kde ve stravování dělám chybu. Držím ti moc moc moc palečky. Určitě to dokážeš!
08. 03. 2015 16:25
Vím přesně o čem mluvíš - já byla cvalda do 15ti let - pak jsem z toho vyrostla a do nějakých 45 jsme nemusela řešit váhu vůbec. Jenže pak pomalu ale jistě,aniž bych to nějak vnímala kila přibývala. Uvědomila jsem si to až těsně před stovkou právě proto,že na mě lidi začali koukat jak na troublíka a já nechápala proč.....Ráda budu bojovat s tebou po boku :-) Zase z nás budou hezké štíhlé "holky"
08. 03. 2015 16:23
Všem - díky, díky...
08. 03. 2015 16:20
I já jsem si ve škole užila své. Dorazilo mě, když mi v deváté třídě, když jsme se loučili, napsal na fotku můj "idol" - Tlusťochovi, kejtě věnuje..., Do roka jsem měla 30kg dole a od té doby bojuji s každou kalorií. Bohužel po 50 to jde hůř než v 16. Držím ti palce, ať se daří.
08. 03. 2015 16:18
Irenko také držím palce a vím, že se ti to tady s námi podaří. Jsme skvělá parta. Jinak já jako dítě byla také zakomplexovaná, říkali mi Míša kulička a tělocvik jsem nenáviděla, hlavně běhání a to mi zůstalo do dnes. Tak hlavu vzhůru a jdeme do boje. Držím pěsti!!!!!!!! :-)
08. 03. 2015 16:10
Irenko, moc pěkně jsi to napsala. Metráček byl též můj oblíbený, i když jsem začala přibírat až v plnoletosti, byla jsem největší poleno na tělocvik a tím také dost zakomplexovaná. Moc ti držím palce!
08. 03. 2015 16:04
I já ti Irenko drzím moc palce at jsi spokojená sama se sebou. Urcite svou vysnenou váhu jednou budes mít, s námi a se Stobem to zvládnes:-)))
08. 03. 2015 14:14
Chápu :( pravda je,že většinou lidi člověka soudí podle vzhledu a na silnější lidičky pohlíží s takovým nějakým despektem,což je ale obrovská škoda:( Protože to že má někdo nad 100 kilo rozhodně neznamená,že je méněcenný nebo hloupý.
Také jsem měla o hodně víc kilo,v době mé nejvyšší váhy nějakých 126 kg a nebylo to zrovna nejšťastnější období.Na druhou stranu přiznávám,že za svou váhu jsem si mohla sama svým přežíráním se.Pak se mi povedlo zhubnou něco málo,později i něco víc a .......usnula jsem na vavřínech a zhubnutých 35kilo jsem si ukázkovým jo-jo efektem vyžrala zpátky.Chvilku jsem se v tom plácala a nic se mi nechtělo,ale pak jsem si řekla,že se nedám,přestanu držet "diety" a postupně jsem nenásilně změnila celý svůj přístup k jídlu i sportu a kila jsou pryč a vím,že už se nevrátí.S chutí si dám sušenku nebo kousek pizzy,protože teď už vím,že nemusím ale prostě chci žít tak jak žiju :)
Držím všem palce,ať se daří a jste spokojené :)
08. 03. 2015 14:13
Moc krásně jsi to napsala. Budu ti moc a moc fandit a držet palce. S námi se ti povede všecko, do čeho se pustíš. :-)
08. 03. 2015 13:48
Přidám svoji podporu a plně souhlasím s tím tlustý se opravdu v očích některých lidí rovná hloupý. Já jsem byla "metráček" ještě po vysoké, někomu to holt trvá déle než mu to sepne. Do dnes si však pamatuji ten stres, když se měla v tělocviku běžet patnáctistovka. Vždy jsem měla rekordní čas nad 10 minut:-)) Dneska jsem na to stejně jako v těch 15 jen mít 70 kg v 40 už je vlastně skoro v pohodě, ale k běhu mě nepřemluví ani dneska nikdo. Jinak sport mám obecně ráda, ale ten běh, ten mi zůstal jako noční můra.
08. 03. 2015 13:37
Irenko, já ti strašně moc držím palce!!! Vím, že te´d tak nevypadám, ale někdy od čtvrté do sedmé třídy jsme byla taky ve třídě ,,metráček",tělocvik byl moje noční můra, pak jsme přes prázdniny zabrala ( teď vím, že to byla hra se zdravím), nicméně jsem vypadla po prázdninách tak, že když jsem přiletěla po zvonění do třídy...nepřezutá v prvních podpatcích a nových šatech...tak třída vstala, mysleli, že přišla nová učitelka :-))) Byl to úžasný pocit, pak jsme se všichni smáli i s tou učitelkou :-)takže...ještě jednou držím palce,ať si to želvice šlape pěkně správným směrem :-)

Aktuality

Kvíz o ceny

Soutěž o produkty Wasa byla ukončena.
Gratulujeme výhercům: rosste, Ratuska, karkkrk

Ankety

Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?

Naši partneři