Ahoj, mě taky po zhubnutí začala bolet kyčle. Když jsem měla o 18 kg víc tak jsem ani nevěděla, že nějaké kyčle mám. Tak jsem chodila k lékaři na injekce a brala léky. Ted se to nějak usadilo a mám celkem pokoj. Tak přeji at to máš také v pořádku.Eva.

držte se, jen si všimněte, co lidí tady Vám drží palce, lepší teď, než v 70ti, teď se to všechno bude upravovat rychleji, určitě

držím pěsti, aby byl výkon co nejmenší a hlavně úspěšný. vím, že to bude znít divně, ale ber to jako zkoušku síly vůle a hubnutí nevzdávej, s nižší váhou bude snazší i případná rehabilitace. těmi 15 kilogramy jsi ulehčila srdci, kolenům, atd. bohužel kyčel je daň, ale osobně si myslím, že asi jsi k tomu měla sklon, tak by se dříve nebo později stejně ozval. a vždy je lepší dříve. drž se!!!

No to snad nemá logiku. Většinou se po zhubnutí celému tělu uleví. Vy to máte takhle, nevím co napsat. Držím pěsti, ať je výkon co "nejmenší" a vše je, jak má být. Hodně štěstí!!!!!!!!!!!!!

To je tedy smůla. Ostatmí už všechno napsali. Tak jen držím palce ať se to co nejdříve vyřeší a zlepší. A nezapomeň, že obezita má spoustu dalších negativních důsledků, které by se časem projevily a mohly by být daleko horší. Ještě jednou: držím palce!

Nedá se nic dělat, hlavu vzhůru a jít do toho. Vím, že tě to deptá ale dívej se kolem sebe, kolik lidí trpí daleko víc. A ty jsi mladá, kurážná a trénovaná hočina. Co znám lidi, kteří na té operaci byli, tak normálně fungují dál. A ačkoliv to zní b..ě, mládí ti v tomto pomůže. A můžu se ti zaručit, že my všichni ti budeme držet palce a v duchu budeme s tebou. Drž se. Přeji hodně štěstí. :-))

Držím palce,ať vše dobře dopadne!

Hlavu vzhůru, třeba ta operace nakonec nebude nutná. Zkusila bych kyčel šetřit ... kromě rotopedu, jak radí radhaj můžeš zkusit třeba plavání, případně cvičení na gymbalonech, možná i joga nebo pilates bude šetrnější než chůze.
Držím palce, ať vše dobře dopadne.

Neklesej na mysli. Zhubnutí 15kg určitě není na závadu!!!
A co takhle místo chůze používat rotoped jen lehce bez zátěže, ať kyčel šetříš, ale zachváš pohyb.

Mám neco podobného, me uz honí doktori 2 roky na operaci s levou kyclí. Zatím to odkládám, protoze se mi to trochu samo od sebe zlepsilo. Kycel bolí jenom kdyz opravdu stojím celý den na nohách. Myslela jsem si ale, ze kdyz clovek zhubne, uleví se i kycli? I kdyz me taky chirurg rekl, ze u kycle je jedno jestli se zhubne, neco jiného je to prý u kolene, tam to muze pomoci. Tak ti drzím palce, at vse dobre ustojís. A jestli pujdes na operaci, tak me potom muzes informovat:-))

Neboj, to bude dobré. Pořád lepší, než slyšet kecy typu: "No to je jasné, že vás to bolí, když jste tak tlustá...." Mně se stalo něco podobného. Já mám nadváhu od cca 12ti leta a když jsem v pubertě poprvé úspěšně zhubla, tak jsem měla děsné bolesti v kříži. Vůbec jsem nemohla spát na zádech. Také to bylo prý rychlou změnou váhy. Podruhé se mi to stalo po porodu. Také prudká změna váhy a těžiště. Moje páteř to nakonec rozdýchala sama a srovnala se. Tak držím palce, ať si tvoje kyčle taky brzy najdou vyhovující polohu :-)

Vím, že slova Ti asi nepomůžou, ale hlavu vzhůru! Dneska už to doktoři dokážou, mám kolem sebe 3 kolegyně, které toto absolvovaly a běhají! Navíc, jsi mladá a to je k dobru. Čím je člověk starší, tím víc tam hrozí komplikace, držím pěsti, aby to dopadlo co nejlíp.

Hlavu vzhůru, měla jsem podobný problém s kolenem, dr dokonce zakázal cvičit. Našla jsem parádního dr, který mi dal koleno do pořádku a zase běhám jak laňka :) taky jsem měla pocit, že je to snad za trest, řešit v 25 letech, že možná nebudu pořádně chodit a dobře to dopadlo. Chápu, že je to opruz, ale bude to dobrý i když bolet to jistě bude :( DR mi spravil i kotník akorát teď bojuji s těmi kg, které přibyly. tak pevné nervy a neboj bude zase dobře :)

Hlavu vzhůru :-) Docela dobře si pamatuju svoje pocity, když mi doktor řekl, že mě čeká další (pátá!) operace kolene... Člověk to rozdýchá, vstřebá, absolvuje... Taky jsem si myslela, že je všemu konec, že po 10 letech kulhání, 4 předchozích operacích a páté naplánované nebudu už nikdy dělat/zvládat to, co dřív...
Nakonec chodím, běhám, věnuju se velmi aktivně dvěma psům (agility, poslušnosti,...). Někdy to jde líp, někdy hůř.
Takže držím palce a přeji hodně sil - nemá smysl se v tom nějak moc pitvat, ale brát to, jak to leží a běží s maximem nadhledu (třeba to předejde problémům do budoucna, zlepší kvalitu života a nakonec vím, že je to taky zkušenost).

No, to je opravdu k vzteku, něco takového by nikdo nečekal, že? Ale kdoví, co by bylo, kdyby se ty problémy objevily později. Hlavně, že už o nich víš a že se s tím dá něco dělat. Nejspíš teď ještě nemáš náladu na nějaké útěchy nebo smiřování se se situací a optimističtější plánování toho, jak s tím objevem naložit, ale operace kyčle bývá prý na rehabilitaci atd. méně náročná než koleno. Což je fajn, protože zhubnutí tvým kolenům ulevilo. Vylosovala sis tedy méně Černého Petra. Mám kamarádku, která už má operaci kyčle řadu let za sebou, má totiž vadu od narození, vždy kvůli tomu měla trochu omezený režim, ale nikdy jí to nebránilo v tom, aby jezdila na výlety, chodila plavat atd. Do práce vždy jezdí na kole až do mrazů. Kolo totiž kyčle šetří. Třeba tě to s ním začne taky bavit. Držím palce, ať se to co nejrychleji vyřeší a můžeš si užít pěkné léto.

Vím že to je těžké, než se člověk s něčím takovým srovná, život nám staví každému do života různé překážky - musíme si říkat ,co nás nezabije ,to nás posílí...Vždycky když se v mém životě objeví podobná překážka- a že jich už bylo - tak si řeknu - aspoň že se na tohle neumírá - jsou přece lidi - a i děti - které jsou natom o moc hůř...Držím ti palce ať se s tím popereš ....

Není co závidět,tak ti budu držet palčky,aby to všechno dopadlo s co nejmenším zásahem.Uvidíš co doktorům řekne magnetická rezonance a pokud ti operaci doporučí,tak co se dá dělt.Snad budeš brzy vpohodě a chodit budeš bez bolestí.Někdy stačí když se to hlídá a pokud tě bolesti moc neobtěžují a neomezují pohyb,tak se vyčkává.Většinou takový nález bývá náhodný a ne vždy musí vést k operaci.Jinak se toho zákroku neboj,já mám problém s koleny už od svých 17. let,hodně jsem si s něma zažila včetně operací,je to běh na dlouhou trať a nikdy to bohužel neskončí :-(,takže se tomu nepoddávej a snaž se hýbat jak nejvíce ti to stav dovolí! :-)

To je fakt pech - úplně tě chápu v tom zklamání, jak člověk něco po zhubnutí čeká a je to naopak, to je až neuvěřitelné. Sama mám problémy s kyčlemi, tak věřím, že to je nepříjemný (já už ale od narození, už jsem si zvykla). Možná ale, jak píše keramika, je dobře, že se na to přišlo včas. Moc ti držím pěsti, aby případná operace dobře dopadla, měla jsi na ni dost sil a taky aby tě to neodradilo od hubnutí. Máš nádherné výsledky, k těm ti moc gratuluji, ale momentálně s tebou cítím to zklamání.

no teda dobře že se na to přišlo třeba v raném věku, mohlo to být na stáří o mnoho horší... to se i těžko komentuje, co tady napsat, taky bych to nechtěla, držím Ti palečky aby vše dopadlo dobře, a kolena Ti alespoň poděkuji...drž se a neklesej na mysli, všechno má svůj čas...