Dobrý večer přeji,

před 3 lety se mi podařilo pomoci stobu zhubnout krásných 17kg. Ale v procesu mě zastavila operace a několikamesíční nemožnost pohybu a já jsem postupne zase zabředla do starého stereotypu, který mě mojí leností vrátil na stejné číslo jako tenkrát na začátku.

I když dneska je to asi horší, jsem zase o trochu starší, o trochu více línější ... ale měla bych s sebou něco dělat. Zadýchámse hned po pár schodech. Když si myslíém jak nejdu rychle, tak mě někdo ihned předejde a vypadá, že mu to nedělá žádné potíže. V práci se musímoblékat do posledního čísla kalhot (nechci dopadnout jako kolegyně, která je má ušité na míru, protože na ní už bohužel tabulky nejsou). Před pár měsíci mě vyděsili i zdravotní potoíže, po vyšetření mi všude řekli, že bych měla zhubnout a bude mi líp.

Oficiálně jsem začala už ve středu, od té doby jsem měla dva úlety. Vím, co je způsobilo. Moje nedostatečné naplánování jídla na celý den, den bez řádu, vyspávání ... zase ta lenost a pohodlnost ... 

Mám teď 14 dní volno. Ideální doba na opětovné naučení si s radostí připravovat jídlo na další den, nastolení řádu a snad i pomalé zařazení nějakého malého pohybu (pořádnou prochajdu už si ani nepamatuji).

Ale zároveň si neumím samu sebe představit jako hubenou holku. Nikdy jsem jí nebyla. Vžýdycky jsem měla nadváhu. To je asi na dlouho, co? Naučit se žít s novým já ... 

Díky, jen jsem se potřebovala vypsat.