Jsem sice již nějakou dobu v důchodu,přesto ještě částečně pracuji,ato ve školství.Učím na základní škole se zaměřením na sport,máme ve třídách hokejisty a fotbalisty,ne však samotné,jsoui zde i děti,tudíž také děvčata,které se sportu nevěnují.V týdnu mám jen pár hodinek ruštiny,a to skupinu,kde převládají kluci sportovci.Asi si dovedete představit,jak jsou živí,a k tomu ještě nesmírně upovídaní,občas je jejich chování na hranici,což asi není vyjímkou.Děti jsou vedeny poněkud jinak,hlavně k tzv, demokracii,ale o tom jsem psát nechtěla.Chodím do školy ráda,i když mě občas kluci vytočí,tak mě to sice rozčilí,ale v tělocvičně,kde mám následně sportovní kroužek,se uklidním.Chtěla jsem se však podělit o něco,co se mi nedávno přihodilo a co jsem už dlouhá léta nezažila.Od jedné kolegyně jsem převzala nápad použít při výuce hrací kostky.To,co mi kluci předvedli,se snad ani slovy vyjádřit nedá.Celé 2 hodiny pracovali s nesmírnou chutí,s velkým zájmeme,ve třídě panovala neskutečná atmosféra.Naučili se za ty 2 hodiny víc než za předcházející týdny dřiny,a co navíc,nechtěli skončit.Byla jsem neskutečně šťastná,snad ssi ani za posledních 20,možná i více let,nevzpomínám na podobné pocity.Až mi vyhrkly slzy,a klukům jsem poděkovala za to,jak mne odměnili.To byl tak nádherný pocit,a ta nejc¨větší odměna.které se kantor nůže dočkat.A to ještě navíc bylo po zvonění(máme v ten den poslední vyučovací hodinu),téměř pokaždé mne upozorňují již hodně před závěrem,že bychom měli skončit,ale tentokrát si ani zvonění nevšimli.Prý se jim domů nechce,že to bylo bezva.Deváťáci,kluci a jheště zlobivci.....neskutečné.Nakonec jsme byli odměněni všichni a já na to nikdy nezapomenu.Právě proto je práce učitele tak krásná.