Mé vzpomínky na lilek sahají hluboko do minulého století a to do Rumunska,kam jsme s partou jezdívali na prázdniny.Seznámili jsme se tenkrát s 2 sestrami,a ty nám připravilky jejich specialitu,lilkovou pomazánku.Viděli jsme již jen konečnou fázi,kdy se lilek rozmělnil v hmoždíři,a moc nám chutnal.Další zastaveníčko s touto potravinou bylo opět v cizině,a to na Ukrajině,kde jsme trávili nějaký čas s mým tatínkem a mou tenkrát 6-letou dcerou v jedné rodině ve Ždanově.Maso na stole moc nebývalo,tenkrát to byla vzácnost.a tak Olga,naše hostitelka se snažila připravit pokrmy jiné.Jednou jsme přišli na oběd a na stole byla připravená místa plná něčeho černého,naprosto nevábného.Jen jsem prohodila,že se toho podivného pokrmu ani nedotknu,což mi můj otec nedovolil.Dobře,tak ze slušnosti jen ochutnám.......a pak se vymluvím.Ovšem hned po prvním soustu jsem byla udivena lahodností a pustila se do toho s velikánskou chutí.Základem byl právě lilek a tak jsem si řekla o recept.Byla to docela složitá příprava,jen si pamatuji ingredience.Kromě zmíněného lilku,který se předem uvařil a nechal se vypotit,mrkev,papriky,rajčata,cibule,trochu pálivé papriky,dále sůl.Připravovala se zvlášť mrkev,rajčata, papriky s cibulí  teprve poté se vše smíchalo a ještě dusilo docela dlouhou dobu.Vznikl z toho potom pokrm,zvaný černěnkij,který se mohl konzumovat jak teplý tak studený.Mimo jiné,měli jsme tuto laskominu běhemn našeho pobytu ještě jednou.a taky s sebou na cestu.Doma jsem si pak navařila tento pokrm do zásoby,a dala do sklenic s nadějí,že budu mít zeleninu takto připravenou i na vánoce.Všechno jsem snědla,naši jen ochutnali malinko a mně na vánoce nezbylo nic.Od té doby jsem si černěnkij připravila mockrát,postupem času si však recept upravila podle svého,aby to netrvalo tak dlouho.A lilek se stal počínaje tímto rokem jednou z mých nejoblíbenějších potravin.A nejvíce si na něm pochutnám v Tunisku,a vůbec mi nevadí,že ho mám denně v různých úpravách.Člověk by neměl ohrnovat nos nad něčím,co nezná.