Já se bez sladkého obejít neumím, prostě si každý den do jídelníčku musím zařadit aspoň trošku. Buď ke snídani třeba k jogurtu trochu Bebe, nebo jako sváču protejnovou nebo musli tyčinku, nebo raciolky a jednou denně v klídečku Caro s kopcem mléčné pěny.
Bez toho,abych si udělala nějakou takovouto radost bych to hubnutí asi nedávala..

Já jsem taky zvědavá,jak to zvládnu kolem vánoc to bude dost náročné!Já miluji hořkou čokoládu,ale cukroví taky.To si budu muset zalepit pusu až budu péct! I když teď sladkosti nejím ,tak mám stále červený semafor u sacharidů.Takže i když jsem vynechala sladké jím věci ,které sacharidy obsahují.Jsem zvědavá jestli se mi to někdy podaří to omezit!

To ivamal (STOB): Myslím, že to takhle budu dělat jak radíte - "povolím si" občas něco malého sladkého (budu se snažit směřovat to na dopoledne nebo tak do odpolední svačiny). Bude to asi jistější, protože jsem přesně ten případ, co snadno podlehne depresi z vlastního selhání a pak si řeknu, že teď už je to stejně jedno, když jsem to pokazila, tak si můžu dát ještě a od zítřka začnu zase znovu. Vzhledem k tomu, že jinak zatím s jídelníčkem potíže nemám, neměla by mi občasná sladkost dělat problémy s celkovým příjmem kalorií.

Sladkosti jsou při hubnutí opravdu velkým problémem, zvláště když si dáváme nereálná předsevzetí, že se při hubnutí netknu sladkého. Tento nesmyslný cíl pak dělí často život hubnoucích na dvě etapy - jednu - kdy se opravdu netknu a druhou, kdy při malém porušení, které nestojí ani za řeč - např. si vezmu bonbon, naskočí tzv. negativní automatické myšlenky - jsem k ničemu, porušil jsem své předsevzetí apod., ovlivni to emoce, jsem z toho smutná a ovlivní to i chování - dojím celou bonboniéru a začnu o nějakého význačného data znovu - a čím je to datum vzdálenější - tím více kil naberu. Takže naplánujte si konzumaci sladkého - kupte si dvě drahé belgicé pralinky nebo malé balení - já si kupuji fidorku nebo rumbu apod. a vklidu si sladkost plánovaně vychutnejte. Když si vezmetě čokoládhu hořkou, tak dobře děláte. Má sice vpodstatě stejně energie jako jiná sladkost, ale má nižší glykemický index, takže se vám nerozhoupe tolika hladina cukru v krvi a snáze odoláte dalším čtverečkům.

Jak já ti rozumím. Chodím ted do STOBu a celých 14 dnů jsem se držela super, ale ted onemocněla dcerka a já navíc nafasovala balíček sušenek se skořicovou příchutí co mi dovezla mamka a bohužel nezůstalo jen u jedné. SIce se i s tím "úletem" dneska vlezu do své normy KJ ale i tak. Je to na pováženou. Protože ovládnout svou chuť je opravdu těžké navíc ve vypjatých situacích.

Já jsem ulítával na mléčné čokoládě.. ale od té doby co se snažím regulovat váhu, jsem mléčnou čokoládu vynechal a když už mám na ní chuť tak si dám 10g hořké čokolády alespon s 70% kakaa a s příměsí pomeranče, ostružin.. a musím říci že těch 10g (1 čtvereček) mi bohatě stačí.. když si vezmu že jsem byl schopný spořádat i celou Milku...
Taky mi proti sladkosti pomáhá cvičení, nebo svižná chůze (cca 6-7 km/hod)..

Tak to jsem ráda, že nejsem sama, kdo má ty povánoční stavy rozežranosti. Bohužel u mne opravdu většinou trvají několik měsíců. Tak doufám, že díky sebekoučinku se tentokrát ovládnu lépe a rychleji.

To Abula: je to zvláštní, ale je to přesně tak, jak říkáš. Vánoce samotné by ještě šly, ale pak..... Jsem schopná se k údivu celé rodiny vzdát na Štedrý den smaženého kapra a udělat si ho třeba v alobalu bez tuku, krotím se s cukrovím, ale jak příjde Silvestr a pak leden, tak jsem k neudržení. Už teď se toho děsím.

jJa vas obdivuji, jste dobre, sladke mam rada stejne jako vy...mam obdobi bez sladkosti a obdobi se sladkostmi...ted prave mam to druhe, nevim, jak se toho zbavit, vim, ze je to spatne, ze muj prijem tim padem vyssi, ze pomalu tloustnu, stve me to...obdivuji vas a klanim se pred vami
abula: souhlasim s povanocnim obdobi, to je nejvetsi krize, Vanoce jsou o premahani, po Vanocich se od toho upousti a rozjede se vlak, ktery se tezko zastavuje...drzim vam palce a ja budu hledat zpusoby,jak se zbavit sve zravosti nebo to alespon kompenzovat pohybem...

Kdybyste veděli, jak já mám ráda sladké ! Teď už déle než měsíc jsem ve fázi, kdy dokážu si nic sladkého nekoupit a s klidem se dívat, jak někdo jiný se cpe. Výjimku tvoří sobota, kdy přijdou děti s vnoučaty, to si dám kousek buchty, kterou pro ně upeču. ALE ! V minulosti jsem měla tyto stavy úspěšného sebeovládání už několikrát, a vždycky to skončilo tím, že jsem do sebe začala cpát nějakou sladkost po každém jídle a večer ještě něco před spaním. A kila se rozběhla vzhůru. Doufám, že letos vytrvám, ale hrůzu mám ne z Vánoc - to se dokážu jakžtak držet, ale z období po Vánocích, kdy to na mě obvykle sedne a nedokážu to zkrotit i několik měsíců. No, budu se tentokrát opravdu snažit.