Kontext

• Střih 1: Střední škola
  

Nikdy jsem nebyla skalním odpůrcem fitness center a posiloven. Ještě na střední škole jsem ráno vytrvale chodívala do školní miniposilovny a proplétala se tam mezi zarputilými nebo zvědavými výrazy zapálených kluků - tu na nějaký stroj, tu na rotoped, často ale i jen na žíněnku u žebřin. Moje schopnost vypnout nějakou rozpačitost a stud je v tomto směru geniální.

Asi na rok jsem se přihlásila do BBC centra v Praze na Želivského. Pro představu: jedná se o obří fitko s několika sály pro aerobic, spinning a jiné skupinové lekce, solárkem, hracím koutkem pro děti apod. Hala s kondičními a posilovacími stroji, ale i koutem s karimatkami a míči je taky obrovská.

Aerobik: Odvážila jsem se na něj jednou, s racionálním uvažováním, že přes můj odpor by to asi byla vhodná aerobní aktivita... Odešla jsem asi po 10-15 minutách. Důvod: a) prosklený sál, b) aerobik a já. Proč je to aktivita, která mi nevyhovuje? Přijde mi, že vždycky, když se takhle někam odhodlám, všichni okolo už sestavu znají a jen já se tam v tom plácám. Lektorka jen křikne povel a všichni už začínají kmitat jinak. Do toho kombinování rukou a nohou a... a taky je to taková hromadná věc, kde člověk kouká po ostatních, a to já nemusím.

Power joga: Ta byla super. Trochu náročná, ale člověk tam kašle na ty, co jsou okolo, a naopak se MUSÍ soustředit sám na sebe. Nejde o to, že by musel něco stíhat, musí to provádět správně. Ani nevím, proč jsem toho nechala: asi to nevycházelo časově a možná převládla moje lenost. :-( K té bych se ale možná mohla vrátit... (Zvlášť až budu štíhlejší a nebudou mi tuky bránit v provádění některých pozic. ;-) ) A taky tam byl vynikající lektor. :-)

P-class (nebo co to bylo): Byl to ten lektor z power jogy, tak jsem se na jednu lekci vyrazila podívat, ale byla to trochu kombinace aerobiku a trochu posilování - a bylo to TĚĚĚŽŽŽKÝÝÝ. Takže jsem se tam už nevrátila.

Fitko: Plán byl jasný: nejdřív trochu rozběhat, potom projít stroje na různé partie (vždycky tak tři série), potom se vrátit na pás nebo na kolo (často vedle noviny čtoucího Krampola :-) ) a nakonec se jít na karimatku pořádně protáhnout. Vlastně to nebyl špatný plán, u toho jsem vydržela nejdéle. V čem tedy selhal? Přecházela jsem stroj od stroje jako hlemýžď, necvičila jsem tu hodinu v tempu, neudržovala určitou tepovou frekvenci. A taky jsem to cvičení nedoplnila správným stravováním. :-( I tak to ale bylo lepší než nic, které další dva roky následovalo!

Slavný návrat do fitness centra - opět Praha, tentokrát Slavia. Překvapilo mě, jak je to fitko malé (ve srovnání s BBC, ale vlastně i s tím školním - to školní nakonec nebylo tak miniaturní, zdá se). Hlavně mi tam chybí takový ten kout pro cvičení a protahování na karimatkách a míčích, tady si člověk musí najít místo mezi stroji, zatímco kolem něj funí nabouchanci a nadhazují ty stokilové činky... (Bože, ať mi je nepustí na hlavu!) Ale co, člověk si zvykne - a najde si prostor i čas, kdy je tam nejvolněji. Je to tak, Xanty is back!

Můj trénink

Odpolední klid a Xanty se vydává do fitness centra. Vyzvedne si klíček od skříňky a zamíří do šatny - nikdo tam není, hurá! :-) Otevře dveře a málem to s ní sekne - boty předchůdkyně nebyly právě voňavé - to ty moje nebudou taky, šup tam s nima!

Převléknutí do trikotu: do černých tříčtvrťáků a trička (plandavé jsem vzdala, nebudu nic skrývat - akorát to pak překáží, jen ať se pěkně vidím) a jde se na věc - s ručníkem, vodou a mp3 přehrávačem jsem ready. (A kapesník nesmí chybět!)

Problém: zapomněla jsem si svůj cvičební plán. :-( Služby trenéra jsem tentokrát využila. Bylo to se slevou, takže jsem si to mohla dovolit. Měli jsme tři lekce - jenom byl na každé ten trénink trochu jiný, tak jsem si ho moc nezafixovala. :-( Při prvním samostatném cvičení jsem naběhla s vlastním obrázkovým schématem, jakže to mám podle trenéra cvičit, ale teď je to podruhé a já své pracně vypracované schéma zapomněla doma! Nedá se svítit, jde se na věc!

Běžecký trenažer je volný, jupí! Tak se rozšlapeme - rychlost 5,3 km/h, sklon... 3 bude stačit. Sluchátka do uší a jedem - totiž, pás jede, já šlapu. Jen ať se pěkně zpotím, ale můžu dejchat, to by se tuky měly pálit... Totiž, v tuhle chvíli půjde stejně jen o rozehřátí, takže 15 minut a přesuneme se do samotného fitness centra.

Krátký pohled okolo mě utvrdí, že jsem čas zvolila správně: fitko je skoro prázdné, zaraduji se. Vyvalím fitball, zasednu a jmu se protahovat: hlava, šíje, ramena, triceps, biceps, boky, stehna, hýždě, lýtka... A je to.

Kruhový trénink, ne objezd. Totiž, došla jsem k závěru, že to je pravděpodobně to, co tam dělám. Začnu pěkně na karimatce, s podsazováním pánve, jejím nadzvedáváním s nohama ke stropu, metronomy a zkracovačkami, načež se přesunu ke strojům a čínkám, abych posílila prsní a zádové svaly, bicepsy a tricepsy, hýždě a přední stehenní svaly, další stehenní svaly, taky lýtkové svaly... To pěkně proložíme vystupováním na stupínek - dopředu, do strany... Taky ramenní svaly a mezilopatkové (jsou tam? halo? fungujete?)... A je to, to by měl být celý můj člověk.

Stejné jako to předchozí. Oproti doporučení trenéra jsem si ale přidala ještě pár cviků pro intenzivnější protažení hýždí, beder a břicha. Ostatně, v posilce je tolik strojů a i na protahování je tolik cviků - a tolik cviků by člověk mohl cvičit i sám na karimatce... Jenže čas letí a do hoďky se toho nevejde mnoho.

Během hodiny se fitko začalo poněkud zaplňovat, a tak teď nemohu na běžecký pás. :-( Pár rotopedů je naštěstí volných, a tak zasednu a opět vyndám mp3 přehrávač, abych si těch patnáct minut nějak zkrátila. Ostatně, to šlapání na kole taky není špatné, zapojuje to zas trochu jiné svaly, to je dobře... Jen bych možná měla tohle vyběhání zařadit ještě před protažením. :-(

Zatímco si tu šlapu a poslouchám, koukám na recepci - a on tam už odchází jeden z těch svalovců, co mě ještě před protahováním (před 10 minutami?!) nepustil k jednomu stroji, který byl jaksi celou dobu, co jsem na něj chtěla jít, plný... To už je oblečený a odchází?! Hm, tihle týpci asi protahování moc nedají. Zajímavé, svaly by tam byly, ale ten pupek! Jeho styl jistě nebude vhodný na hubnutí.

Došlapu svých patnáct minut a přesunu se do šatny - zase prázdná, krása! To však netrvá dlouho - za chvíli se do ní nahrnou zumbařky. Ajajaj, to si ještě budu muset ohlídat, říkám si, zmítána v náporu těl v malé šatně. Nakonec si ale sbalím svých pár švestek (totiž, propocených smradlavých hadrů a bot) a vytrmácím se ven. Tak zase příště...

Post skriptum (proč to mění verzi s "c" na "blockendum?!")

Po druhém tréninku s trenérem, prvním na strojích, mě po zbytek dne pěkně bolely svaly. Teď už to nebývá tak hrozné, ale svaly cítím - a to je jistě dobře. Zajímavé je, že mám vždycky ten následující den při stejném energetickém příjmu nějaký hlad, a tak si musím trochu přidat. A taky jsem si všimla, že když si tak teď některé dny sedím u počítače a ten den třeba nic nedělám, stehenní svaly nad koleny jsou takové rozpálené! Že by i v klidu spalovaly? :-) :-D

Externí blog