nj, pohostinnost maminek, ta nám dává. Naštěstí moje mamka se snaží pohostit mne jen takovým jídlem, co se mi do jídelníčku hodí. Tak ať nám to vydží, ta kuráž a to odhodlání. :-)

Ahoj Katy, na negativní reakce je třeba kašlat. At se na to podíváš z které chceš strany, tak ti co tě podporují za tebe hubnout nebudou (ikdyž ta podpora pomůže) a ti co rýpají a mají hloupé řeči nám tím čokoládu do pusy nedají :)
Já jsem měla řekně agresivní podporu (co zas jíš, podívej se jak jsi tlustá apod.) od tatínka, skončilo to několika zbytečnými kily navíc, ale je to moje mínus. Měla jsem ho poslat do háje hned :)
Teď jedu podle sebe, v klidu a za tři týdny mám 2 kg dole. Vidět to není, mamka je nervozní, protože mi chce pomoct, ale zároveň, když tam přijedem, tak mi chce uvařit (a nenechat mne samotnou vařit). Ale i to zvládnem :)

Zubla: Kdykoli napis a dostanes ode me takovou porci podpory, ze te prejdou chute na zobani ;-) Vule melo byt moje krestni jmeno. Jinak jsem to mela podobne jako CcLuln. Ze zacatku, jeee, ty jsi pekne zhubla a o Vanocich (2012) opatrne dotazovani, co za tim ubytkem vezi. Ono jde hodne o to, z jake vahy se hubne. Ja jsem hubla z BMI tesne pod 25, a ted jsem nekde kolem 20,5 a to jde znat. Blby reci, i kdyby prisly, si zkus nebrat. LIDE SE BOJI TOHO, CO NEZNAJI A DE FACTO JAKYCHKOLI ZMEN! Zmenit svuj zivot a to v jakemkoli ohledu vyzaduje obrovskou odvahu a tu tady uz vsichni prokazali a zaslouzi si tak nemaly obdiv a respekt!

Mě manžel fandí, ale zároveň rád mlsá, takže podpora je vzájemně spíše teoretická, když chytne jednoho chuť na pizzu, cpe se jí i ten druhý :o/ Myslím, že určitý stupeň nedůvěry od okolí je pochopitelný, zatím jsem trvale nezhubla. Kdyby však příbuzní a známí viděli, že mi hlídání jídelníčku nedělá problém a že hubnu, zvyknou si a třeba je to bude i zajímat.

Kačko, i u mě se objevují lidé obou stran, Ti co mi věří, přejí mi to a do konce po tom, co viděli, že to jde a po mých 20 kg dole to prostě zkouší taky / moje mamka, teta/ dlší jako některé kamarádky i úplně cizí lidé, kteří se ptají co a jak jsem dělala a mají mě za rádce a někteří i za vzor:-) ale jsou i tací, co pořád rýpají, že hned jak zase začnu chodit do práce a nebudu mít čas se hlídat naberu, apod., že jsem sice zhubla ale na jak dlouho... známe to všichni ..vždycky tu bude někdo, kdo si prostě musí rýpnout, ale mě nezajímají, jejich názor jim odkývu a jdu dál...dělám to hlavně pro sebe a ostatní ať si říkají co chtějí :-) je hlavně na mě jak ten jejich názor budu brát .-)

Ty jsi také čtvrtková?? Supeeer!

Všem díky, díky za komentáře, vyloženě se sem těším a než si píšu jídelníček, čtusi komentáře, blogy a čerpám další a další inspiraci. (Snad mne bude inspirovat i čtvrteční vážení:-))

kila navíc jsem měla po druhém porodu a když jsem začínala hubnout - se Stobem, nevěřící Tomášové byly ženy, které po porodu přibraly a kila navíc neřešily. Říkaly, že po dětech je to normální, že s tím nic nenadělám, kila se vrátí, nemá smysl se snažit. Během dvou měsíců jsem se Stobem zhubla a kila se už dva roky nevrátila. Teď už nevěřící okolo sebe nemám.

Takových je, myslím, že jich každá máme několik a ani se nám o nich nechce psát. Já sama jsem obklopena několika blbci, kteří mi posměšně říkají No jo, ty držíš TU DIETU!!! nebo Jé, ty tohle vlastně NESMÍŠ JÍST!

Negativní reakce v mém okolí nejsou. Jen mamka mi prozradila, po té co jsem dala dolů na STOBu 15 kg, že nevěřila, že u toho vydržím. Ona sama to totiž zvládá nakrátko a pak se bohužel vrací a pak znovu a znovu.
Nicméně tu mám mezi všemi schovanou úspěšnou moji milovanou neteř, takže i za ní jsem moc ráda, že jsem stobklub našla :o)

Já jsem si to ze začátku nechávala pro sebe, ale řekla jsem to mamce a navrhla,že to zkusíme spolu,ale ona že to dělat nebude...,každou neděli jsem vykládala kolik jsem zhubla a ona byla kolikrát až naštvaná,že nechápe jak můžu hubnout,když si sem napíšu občas pizzu nebo nějakou sladkost a zhubnu...(pořád si neuvědomuje,že jde o vyvážení stravy a že tuky jsou k hubnutí taky potřeba). Nakonec jsem do toho uvrtala její kamarádku a s tou jsme do toho dotlačily i mamku,které to vydrželo jen týden, poté co přibrala hned první týden,tak to vzdala.
Ještě jsem to poradila kamarádce a té to taky moc dlouho nevydrželo..já jsem tu už od listopadu a jsem moc spokojená. Už jsem zde zhubla přes 4 kila za 3 měsíce. :))

Katerina24: Heh :)

podporoval mě manžel i dcera se synem teď je už to trochu horší.Zhubla jsem mám 64kg výška 170cm a oni nechápou že se nechci vrátt do starých kolejí ve stravování tedy manžel nechápe dcera jede semnou .Myslí si totiž že když už jsi hubená můžeš hřešit no a to já nechci vážím si té cesty kterou jsem ušla a vážím si toho že jsem dokázala změnit stravovací návyky. Takže teď trochu problém je ale já se nedám

CcLuln: Skorošvagrová moc čte:-)

To doma v pohodě, mamka i ségra :) dokonce vidí i úspěchy a připojily se teď ke mně, takže v tom jedeme celá rodina :) já jsem se nikomu nechlubila, pár lidem jsem poradila, ale nikdo u to nevydržel...s negativní reakcí jsem se setkala pouze u své skoro švagrové, za mé hubnutí údajně nemůže vyvážená strava, ale anorexie a bulimie :( přítel si zase na začátku myslel, že je to jen pokus na pár dní, tak to nebral vážně, pak začalo popichování od jeho sestry, tak se k ní jeden čas přidal a kontroloval mě, ale pak stejně zjistil, že jím,jen zdravě...a teď mě pořád chválí a podporuje! :) a za to jsem mu vděčná! Podpora okolí je hodně důležitá! A to, že jsem byla přirovnávaná k anorektičkám a bulimičkám - už jen tím jsem se utvrdila v tom, že do toho bych nikdy nespadla...nejenom, že se mi to příčí, ale už i jen na truc těm lidem, co mě do takové skupiny zaškatulkovávají....

Zubla: My tě přece podporujeme! :) my Stobačky víme, že to dokážeš! ;)

Chanterelle:Ta podpora rodiny je strašně důležitá.A´t se na to dívají z jiného úhlu - když si mamča odváží pro sebe, na ně zbyde víc:-) Já jsem doma zavedla zeleninové večeře pro všechny, zatím bez protestu. Napíšu vám, jak se na to tvářili po týdnu:-)

Mám výhodu, že většinu času jsem doma sama (na mateřské), takže si jedu podle svého. Známým jsem zatím nic neřekla, jsem na začátku. Každopádně moje nejbližsí rodina ví, do čeho jsem se pustila a podporuje mě. Jen já se pořád nějak i před nimi za hubnutí stydím :(((((( Přijde mi blbý vážit si jídlo a nebo si vařit něco jiného. Manžel by to asi pochopil, ale mám ještě dva syny v pubertě a tam nevím, nevím. Takže to dělám tak, že si vezmu jen polovinu večeře a další den mám druhou půlku k obědu a tu pak převážím a zapíšu vše zpětně i za večer. Takže negativní nebo posměšná reakce zatím žádná nepřišla, ale bojím se, že přijde...

Každá snaha o změnu je provázena nějakou reakcí. Při hubnutí, stejně jako pokusu přestat kouřit. Naši blízcí mají radost, ti, co by rádi zhubli, ale nemají pevnou vůli se snaží shodit naše úsilí. Netvrdím, že se nám všem zadaří na první pokus, alespoň jsme to zkusili. To nás neodradí."Nevěřící Tomáš" mě v mém věku opravdu nerozhodí :-)))

Vyloženě negativní reakci z okolí jsem nezaznamenala, ale je fakt, že pár popíchnutí hlavně zezačátku než bylo něco znát bylo takové to "ty hubneš jo? a zhubla jsi už aspoň 10 kg?"... ale i tohle po těch prvních 10 kg stichlo. Jen partner z toho není vůbec nadšený a neustále brble a když mě viděl vážit si brokolici tak mi řekl že jsem praštěná a že z té diety brzy onemocním... a kazí mi to nošením koláčů a zákusků :D

Dušiček jsem se pokusila naverbovat více - ale všichni to po pár dnech vážení vzdali...

U mě bohužel s časem slábne i podpora :( Přítel si těch 40-50kg představoval dole do roka...a já dala jen 20 kg a teď jsem za měsíc 7kg přibrala zpět...tak se teď bojím, jak to bude dál, protože bych nutně potřebovala fandu a hlavně někoho, kdo mi věří.

Manžel mne podporuje a děti také. Chudinky, když jdou do ledničky, ptají se, zda si můžou vzít to, či ono, jestli to nemám navážené pro sebe :-) Nebojte taková macecha nejsem. Jenom mi dřív třeba uzobli kousek zeleniny, nebo sýru a teď jim nic z mého talířku nedám a dám jim na jejich vlastní talířek. Ale kdyby někdo nevěděl o co jde, že to mám přesně navážené, tak si musí říct, že jsem krkavčí matka. Dokonce ani můj Irský setr si netroufne mi něco sežrat a to u ní bylo naprosto běžné, jakmile jsem se otočila, něco, né-li všechno z talířku chybělo.

Jediná negativní reakce přišla od nejmladšího bratra a to "Stejně nevěřím, že bys zhubla tak, abys byla krásně štíhlounká." Ostatní mě buď podporují a nebo se k mému snažení nevyjadřují (bůh ví, proč :-D). :-)

Díky moc vám všem za komentáře. Sama jsem zvědavá na reakce okolí (zatím si nikdo mých shozených kil nevšiml, jestli to nebude tím, že mám zatím jen dvě:-) - začínám:-) ) ale budila jsem mamčiny úsměvy, když jsem běhala na váhu s každým kouskem šunky, papriky, mrkve:-), ale za chvilku mi sama pomáhala odvažovat, zajímala se, jaký je ve kterých potravinách rozdíl v bílk, tucích, a když zjistila, že olom. tvarůžky jsou malý zázrak, hned druhý den mne zásobila. Takže super přístup.
No a kamarádka zatím vyčkává, co to se mnou udělá a myslím, že se brzy připojí. Pokud se s negativním postojem u někoho setkám, bude to jen další motivace "vytřít mu zrak". Ještě jednou díky zy komenty, jste bezva.

Po mém zhubnutí se mne samozřejmě téměř každý ptal, jak jsem to dokázala???? Tak jsem se vždy rozpovídala o STOBu, že žádné zázračné diety neexistují atd... A jedna známá, jak slyšela slovo STOB, tak to bylo, jako by ji píchla vosa: teda, STOB, to jsou podvodníci, to já musím vědět, protože sousedka s nimi zhubla a pak to všechno nabrala zpátky. :-)))) Jen jestli to nebylo tím, že se paní vrátila do starých kolejí. ;-)

Já mám zkušenosti na obě strany, jak pozitivní reakce, tak i ty negativní. Nevím, jestli to je českou povahou všechno z kraje radši zkritizovat, i když o tom nic nevím, ale měla jsem i takové reakce. Jako že to stejně dlouho nevydržím, že "mě by to teda nebavilo", "počítat jídlo je blbost" a podobně. Tak nevím ... Ale každýho věc, já stobu reklamu dělám, ale pouze pokud se někdo zeptá a zdá se mi, že má opravdu zájem, jinak se nenamáhám. Takže asi tak ...

Přímo s negativistickými reakcemi jsem se nesetkala, ale nevěřím, že by mi to všichni přáli. Za to se mě spousta lidí ptalo, co za zázračnou dietu to držím. Spoustu lidí odradilo zapisování, vážení (takhle jsem kdysi reagovala i já, když jsem popvé našla stránky STOBU) a ani do toho sportu se jim moc nechtělo. Přidalo se ke mně už pár lidiček, ale nikdo nevydržel déle jak týden :-/.

vyloženě negativní ne, jen takové zpočátku úšklebky, že to nemá smysl pořád vážit, a je to ztráta času.. ale dvě dušičky jsem přivedla:-)
A pak když jsem shodila tak ten údiv stál za to! A podpora manžela taky:-)

Negativní reakce nebyly žádné. A jestli byly tak dobře utajené pomluvy :D A z nich si nic nedělám. Šířila jsem napříč mojí rodinou a pochodila jsem u manžela, který postupně za rok zhubl 9 kilo :)

Žádní pesimisti, kteří by mi do začátku řekli, ať si ušetřím čas, že to stejně nevydržím, se naštěstí nevyskytli. Je to tím, že jsem nikomu neřekla, že hodlám hubnout a že počítám jídlo, takže jsem se nakonec setkala jen s pochvalnými komentáři, když už na mě byla vidět nějaká změna. Pak jsem tak trochu naznačila některým kamarádkám, jak to dělám (ptaly se, sama bych o tom nikomu neříkala), takže jsem přiznala hlídání jídla, zapisování, častý sport, většinou jsem slyšela, že by je to nebavilo. Naštěstí to žádná z těch, co se ptaly, nepotřebuje, ty, kterým by to možná prospělo, se neptaly, jen občas pochválily, a já jim nic nenutím, každého věc, jak bude žít. Já jsem ráda, že jsem stobklub objevila a rozhodla se to podle něj zkusit.

Na jaře a v létě jsem potkávala mnoho lidí, kteří mně za mé zhubnutí chválili. Někdy se stalo, že se opatrně zeptali, zda za úbytek může nemoc. Po ujištění, že ne, chtěli adresu na STOB. Někteří mi na rovinu řekli, že by je takto pro sebe pracovat nebavilo. Vyloženě negativní reakce mi do očí nikdo neřekl. Kolik bylo těch, kteří si řekli: však ona to zase nabere zpět , nevím a chci, aby se toho nedočkali