Včera večer jsem tak rozjímala v posteli a hledala jsem příčinu své skleslé nálady, která se mě drží už něco přes týden, a zjistila jsem, že to je tím, že nemám k ničemu motivaci, že nemám na nic náladu, že mě to prostě nebaví.

Ve své bilanci jsem zjistila, že mě nebaví škola, protože mi poslední dobou nic nejde a já - tichý závislák na pochvalách - jsem už dlouho žádnou nedostala. Často chválím sama sebe - když to neudělá jiný, zbude to na mně - ale ani k tomu poslední dobou nemám moc příležitostí. Všechny předměty tak jako průměr, potěšil mě test z češtiny, kde jsem měla druhý nejlepší výsledek z ročníku, ale to je asi tak všechno. Na klavíru se umělecky neshoduji s vyučujícím a prostorová tvorba z výtvarky mě prostě nebaví. Koho by také bavilo ze špejlí vytvářet abstraktní tvar?

Bavit by mě mohl přítel. A ten by mě i bavil, a když by to bylo vícekrát než jednou za týden, bylo by to moc fajn. Ale nějak se neshodují naše časové plány, takže vždy celý týden trpím pro několik málo hodin zábavy.

Tyč už také není to, co bývala. Zcela racionálně mi je jasné, že cviky, které se momentálně učíme, se prostě člověk nenaučí raz dva. Komu by také hned šel shouldermount. To si to představte tak, že si stoupnete zády k tyči. Trošku se od té tyče odtlačíte, abyste si tu tyč položili přímo na rameno. Následně se té tyče chytnete a za pomoci břišních svalů vyšvihnete nohy nad hlavu, kde se musíte těma nohama té tyče chytnout, jinak letíte na zem jak zralá hruška. :-D

No a semaforky?

Tak tam je ta motivace poslední dobou také dost nízká. Nějak mě přestalo bavit to plánovat a s dodržováním to mám teďka také na štíru. Asi budu muset začít praktikovat systém odměn za splněné jídelníčky. Nebo znáte někdo ještě nějaký jiný bezva typ?