Vždy po večeři a zvláště teď, co mám krokoměr eVito, chodíme s manželem na stejný pětikilometrový okruh. Vyjdeme z paneláku, přejdeme silnici a frčíme si to do dost prudkého kopce ke klášteru a pak vrchem Bachraté  ( příznačný název pro ty, co chtějí kila poslat do nenávratna) stále do kopce na Písečnou.  Jsou to skoro dva kilometry tu strmějšího, tu méně prudkého stoupání. Pak následuje rovinka ke škole, kde jsem před 40ceti lety začínala jako učitelka. Následuje chůze polní cestou kolem nových rodinných domků a kapličky pod čtyřmi lipami. K městu stačí sejít prudký kopec k Městskému lesu a následuje rovinka k autobusovému stanovišti a to už jsme zase doma. Dnes se mi zdálo, že je naše pravidelná procházka krátká a tak jsme si ji prodloužili o procházku přes město. Vzduch byl docela dobrý, foukal mírný severák a všechny kouře odnášel pryč. Jen je mi líto, že jsem si pohyb do soutěže zapsala před výkonem. Chodili jsme celken 85 minut a já jsem si zapsala jen 65. Ale nevadí mi to. Chodím přece pro zlepšení fyzické kondice ne pro body.
Chůzi zdar, tu může provozovat skoro každý a všechno pro chůzi má. Nic mimořádného si nemusí pořizovat.