Datum registrace: 09. 06. 2011
Ludvikova
Původní Sebekoučink
17 %
0 kg
12 kg
Již zhubnuto: 2 kg
Získané body
Počítadlo pohybu
Můj pohyb | |
---|---|
Chůze: | 0 km |
Kolo: | 0 km |
Cvičení: | 0 h 0 min |
Všichni uživatelé | |
Chůze: | 95079.98 km |
Kolo: | 51412.41 km |
Cvičení: | 4327 h 47 min |
Stob skupiny
Ludvikova
Jak psát blog?Jednou něco smutnějšího.... aneb i když jsem byla Člověkem ...
20. 09. 2013
Spousta úplně skvělých lidiček mě tady zná a ví, že bojuji s ludrou nemocí... Stále jsem nad ní já vítězila, a vy jste tady pro mě skupinka, kdy si v tomhle rozumíme. Prostě lidi s kterými jsem pořád, jsou někdy moc intelektuálně založení a někdy to prostě nepotřebuji. Prostě to co mám doma jsou mimoni :). Otázka nemá znít proč ... ale jak bojovat a to doma nedostanu....
Našla jsem si své šlápoty a pokořila stovky a stovky kilometrů a chmury byly pryč .... a to jsem potřebovala a asi murphyho zákony mě dostatečně potrestaly ... a najednou jsem jednou zase měla přemýšlet, jestli je tu lékař pro pacienta a nebo pacient pro lékaře...
Měla jsme z toho strach, protože mé zkušenosti byly za ta léta neskutečně šílené, někdy si myslím, že k zbláznění mi už chybělo málo a ač nakonec jsem věděla co mi je a léčba aspoň zabrala, že se to nezhoršovalo. Byla jsem tak nějak smířená, že vidět blbě není nejhorší, ale začít ještě blbě slyšet je už i na mě hodně ....
Šla jsem do špitálu se staženými půlkami, bála jsem se hrozně moc. Jsem prostě posera jako každý normální člověk:). Měla jsme štěstí na své spolupacienty a to doslova. Mé dvě spoluležící byly prostě stejně prdlé a dokázaly mě povzbudit a lítat se mnou po parku a dokonce hrát si na kačery :) a pak skupina třech mužských nahluchlých protějšků byla ještě lepší. Tito šílené pacienti byli v pohodě. Brali mě takovou jaká jsem.
Měla jsem jako obvykle strach, co vyplodí naše inteligence v bílém aneb doktoři. Mé zkušenosti nic moc a tak člověk se nedokáže vždy projevit, tka jak by potřeboval. Byli super a myslím, že obzvlášť budou vzpomínat na to jak jsme je s kolegyní vítali na vizitě se stojkou na hlavě :). Paní doktorka myslím, že měla z nás zajímavě strach:). Hlavně jistá megera jí trápila hoooodně zvídavými dotazy a my si dokonce psaly na co se chceme zeptat:). Ten výraz na ty naše otázky byl skvělý ... a hlavně jsem byla překvapena, že když nevěděla skutečně řekla, že neví. Tohle si cením nejvíce. Jako perspektivy do budoucna mi bohužel taky řekli a nic moc..... prostě brali mě jako člověka a ne kus čísla. Myslím, že jsme udělala dobře, že jsem nešla do fakultky,a le tam kde máme barokomoru.
Sestřičky ty mě úplně milovaly, že tolik vzrušení už dlouho nezažily :))).
prostě chci říct, že snad budou výsledky lepší než všichni očekávají....... a jako vcelku perspektivního si mě nechali i v docházce do barokomory.... a to je u nás na Mravě čest :))))
Vypadá to dobře, zlepšení sluchu cca o pětinu celkově :)))), tak to jsme si oddychla...
Našla jsem si své šlápoty a pokořila stovky a stovky kilometrů a chmury byly pryč .... a to jsem potřebovala a asi murphyho zákony mě dostatečně potrestaly ... a najednou jsem jednou zase měla přemýšlet, jestli je tu lékař pro pacienta a nebo pacient pro lékaře...
Měla jsme z toho strach, protože mé zkušenosti byly za ta léta neskutečně šílené, někdy si myslím, že k zbláznění mi už chybělo málo a ač nakonec jsem věděla co mi je a léčba aspoň zabrala, že se to nezhoršovalo. Byla jsem tak nějak smířená, že vidět blbě není nejhorší, ale začít ještě blbě slyšet je už i na mě hodně ....
Šla jsem do špitálu se staženými půlkami, bála jsem se hrozně moc. Jsem prostě posera jako každý normální člověk:). Měla jsme štěstí na své spolupacienty a to doslova. Mé dvě spoluležící byly prostě stejně prdlé a dokázaly mě povzbudit a lítat se mnou po parku a dokonce hrát si na kačery :) a pak skupina třech mužských nahluchlých protějšků byla ještě lepší. Tito šílené pacienti byli v pohodě. Brali mě takovou jaká jsem.
Měla jsem jako obvykle strach, co vyplodí naše inteligence v bílém aneb doktoři. Mé zkušenosti nic moc a tak člověk se nedokáže vždy projevit, tka jak by potřeboval. Byli super a myslím, že obzvlášť budou vzpomínat na to jak jsme je s kolegyní vítali na vizitě se stojkou na hlavě :). Paní doktorka myslím, že měla z nás zajímavě strach:). Hlavně jistá megera jí trápila hoooodně zvídavými dotazy a my si dokonce psaly na co se chceme zeptat:). Ten výraz na ty naše otázky byl skvělý ... a hlavně jsem byla překvapena, že když nevěděla skutečně řekla, že neví. Tohle si cením nejvíce. Jako perspektivy do budoucna mi bohužel taky řekli a nic moc..... prostě brali mě jako člověka a ne kus čísla. Myslím, že jsme udělala dobře, že jsem nešla do fakultky,a le tam kde máme barokomoru.
Sestřičky ty mě úplně milovaly, že tolik vzrušení už dlouho nezažily :))).
prostě chci říct, že snad budou výsledky lepší než všichni očekávají....... a jako vcelku perspektivního si mě nechali i v docházce do barokomory.... a to je u nás na Mravě čest :))))
Vypadá to dobře, zlepšení sluchu cca o pětinu celkově :)))), tak to jsme si oddychla...
Hodnocení (13 hlasů):
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
20. 09. 2013 21:00
rupok54
S úsměvem a veselou myslí jak máš ty, se i ty ,,ludry´´ snášejí líp. Držím palce a přeji hodně zdravíčka.
19. 09. 2013 20:49
přes všechnu tu srandu... intelektuál neintelektuál, ve tvém případě mi docházejí slova a stojky na hlavě zcela schvaluji jako naprosto adekvátní reakci na situaci.tady je intelektuálština k ničemu.
19. 09. 2013 13:32
Lucko, už jen tím svým přístupem tu ludru porazíš :-) Myslím na tebe :-)
19. 09. 2013 11:21
Lucíku, ty jsi tady motivace, podpora, skvělý človíček dodávají odvahu :) a já ti držím pěstičky a myslím na tebe!
18. 09. 2013 16:21
Luci, myslím na Tebe a držím palce.
Ať Tě pořád provází úsměv na tváři a dobrá nálada. :-)
Ať Tě pořád provází úsměv na tváři a dobrá nálada. :-)
17. 09. 2013 16:04
I když tě osobně neznám, z tvých příspěvků je znát, že i když máš velké zdravotní potíže, tak jsi pěkné číslo a dokážeš i ze špatného udělat legraci. To ti můžeme závidět.
17. 09. 2013 12:33
Luci však ty jsi bojovnice, denně to tady dokazuješ a tvé blogy jsou důkazem. Jsi skvělá a držím palečky, aby si vše zvládla a všechno se zlepšilo ;)
17. 09. 2013 12:07
Sice moc nevím o co jde...ale jsi velice silný a optimistický človíček a držím Ti palce!!
17. 09. 2013 11:07
Lucko jsi velká bojovnice a naše velká šlápota. Moc moc ti držím palce ať jsou výsledky co nejlepší!!!!!!
17. 09. 2013 10:31
Luci, věřím, že výsledky budou lepší! Drž se...
P. S. Vždycky mi tvoje příspěvky vykouzlí úsměv na tváři a taky je z nich cítit, že ty jsi opravdu velká bojovnice. Tak bojuj a nedovol nemoci, aby "zvítězila".
P. S. Vždycky mi tvoje příspěvky vykouzlí úsměv na tváři a taky je z nich cítit, že ty jsi opravdu velká bojovnice. Tak bojuj a nedovol nemoci, aby "zvítězila".
17. 09. 2013 10:17
Luci, jsem tu krátce, ale taky Tě hrozně ráda čtu. Dokážeš kolem sebe šířit takovou energii a optimismus, že se Tě určitě i ta nemoc zalekne.Takže, prosím, uzdrav se brzy!
17. 09. 2013 09:22
Lucko ty posera ???? No nevím možná na chvíli snad. Ale věřím že máš ještě v sobě plno síly bojovat se vším co tě potká. Přeju ti ať výsledky jsou jen lepší ať je ti dobře ať vždycky najdeš to co potřebuješ abys mohla jít dál.
17. 09. 2013 09:10
Luci, neznám Te osobne jenom tady ze Stobu. Jsi ale opravdu úzasná, i kdyz to nevís obdivuji Tvoji vuli a i to jak v tezkých chvílích dokázes kolem sebe sírit humor a pohodu. Moc ráda ctu tvoje blogy a dekuji za to, ze díky Tobe jsem se naucila alespon trochu hýbat. Verím, ze s tvým pozitivním prístupem svoji nemoc prekonás. Drzím Ti ze srdce palce, at uz je vse jenom lepsí a lepsí :-)))
16. 09. 2013 23:25
No, vítat vizitu stojkou na hlavě - to je něco neskutečného :-)) Ať se ti vede co nejlíp, moc ráda čtu všechny tvoje články. Ještě tě nenapadlo sestavit z nich knihu ?
16. 09. 2013 23:12
Lucko,bojuj a určitě zvítězíš,osobně tě neznám,ale čtu tvé články a vím že to dokážeš.Všichni tady ti drží palce
16. 09. 2013 22:58
MIlá Lucko - smekám kloubouk před tovu osobností a přeji, ať úsměv na tváři pomáhá zvládat všechny životní trable
16. 09. 2013 20:22
Luci, ty jsi krásnej nezmar, ty se nedáš, ludra nemoc si určitě zas přestane vyskakovat. A tu stojku vidím naprosto živě :-)
16. 09. 2013 20:05
Luci, ale stejně je bezkonkurenčně nejlepší naše Katarína, ne??? Ten její černý humor stylu : no nic moc, ale neumřete na to... je prostě dokonalý :-)))
16. 09. 2013 19:46
jsi dobrá, a taky jiná ode mne, že o tom všem dokážeš mluvit. to bych dokázala asi jen s někým kdo má stejný osud, kde bych pocítila blízkost. Ty strachy znám. Bude dobře, však Ty víš, jak bojovat:-)
16. 09. 2013 19:42
Lucko, tady na STOBu tě vnímám jako velmi pozitivního člověka, který dokáže "zblbnout" davy, viz. šlápoty :-) Jsi bojovník, takže se ctí se popereš i s tvou nemocí a přeji Ti jen samé dobré zprávy a výsledky. Drž se :-)
16. 09. 2013 19:40
Luci, pro mne jsi nejen velká šlápota, ale hlavně velká bojovnice. A velmi si považuju, že jsem Tě mohla poznat i osobně. Myslím na Tebe.
16. 09. 2013 19:26
Luci,ty a posera?to co musíš absolvovat by mě položilo.
držím vše co jde aby naše hlavní šlápota dostala jen samé pozitivní výsledky.:))))
držím vše co jde aby naše hlavní šlápota dostala jen samé pozitivní výsledky.:))))
16. 09. 2013 19:24
Luci, přeju co nejlepší výsledky. Máš obdivuhodnou kuráž a dokážeš i nepřízeň osudu zvládát jak málokdo ikdyž ti určitě do smíchu pokaždé není. Takže ty to dáš, šlápoty potřebují dozor a vzor. Drž se :-)))
16. 09. 2013 19:02
Lucie, přeji Ti, aby byly výsledky stále jen lepší a lepší až k úplnému uzdravení :-))).
16. 09. 2013 18:31
Tebe musí každý milovat :-))) Smála jsem se nad tím, jak jste hráli na kačery :-D Mám z tebe radost, že i na tak vážnou věc umíš jít s úsměvem, ty jsi prďácký éro ! :-)))
16. 09. 2013 18:19
Jsem ráda, že tvůj posmutnělý blog končí aspoň trochu optimisticky. A také doufám a pevně věřím, že s veselou maslí mohou být i výsledky lepší. Jsi pro nás pro všechny příkladem, že člověk se nemá vzdávat . Držím ti palce a přeji, aby léčba byla co nejúspěšnější.
16. 09. 2013 18:04
Ahoj Lucko,
zažila jsem něco podobného , když jsem byla po druhém zápalu mozkových blan. Tehdy tu moji nemoc odnesl tak trochu můj syn. Měl strach o mámu, která byla dva týdny na hranici bytí a nebytí. Jemu šlo o známky, na základě kterých by se dostal na školu ale jeho výsledky v pololetí byly nakonec na učňák. Dnes jako inženýr konstruktér v automobilce s třícípou hvězdou toho ale nelituje. Moje nemoc ho naučila bojovat. A mně taky ale to zrovna Tobě říkat nemusím. A přeju Ti, aby Tvůj boj byl bojem vítězným
zažila jsem něco podobného , když jsem byla po druhém zápalu mozkových blan. Tehdy tu moji nemoc odnesl tak trochu můj syn. Měl strach o mámu, která byla dva týdny na hranici bytí a nebytí. Jemu šlo o známky, na základě kterých by se dostal na školu ale jeho výsledky v pololetí byly nakonec na učňák. Dnes jako inženýr konstruktér v automobilce s třícípou hvězdou toho ale nelituje. Moje nemoc ho naučila bojovat. A mně taky ale to zrovna Tobě říkat nemusím. A přeju Ti, aby Tvůj boj byl bojem vítězným
16. 09. 2013 17:56
Lucko, nejsi posera, ale silná bojující osobnost. Takovou tě vidím já, i když tě znám jen virtuálně.
16. 09. 2013 17:34
Určitě budou lepší, s humorem a poztivním přítupem, jaký u tebe vídám, se lepé zvládají i úplně "pitomé" situace, které nám život přináši. Moc ti držím palce, ať nikdy nepříjdeš hlavně o ten humor :-)
Ludvikova
Aktuality
Kvíz o ceny
Soutěž o produkty Wasa byla ukončena.
Gratulujeme výhercům: rosste, Ratuska, karkkrk
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?