20, 4 2019

O víkendu jsem udělala pár fotografií kytiček, které na zahrádce prosperují i přes současné šílené sucho.

Nejkrásnější je teď flox nízký, neboli plaménka. Vytváří velkoplošné koberce různých odstínů růžovofialové. Je to celkem nenáročná skalnička, jíž se u mě docela daří.

Tenhle kvete víc do červena.

A tenhle má světlounce modrofialový nádech.

Z loňska se mi na skalce hodně vysemenil pryšec mnohobarevný. Na jaře kvete jásavě žlutě, v pozdnějším létě se zbarví červenavými podzimními odstíny, takže dělá ozdobu po celé vegetační období. Na jednom místě vydrží několik let, pak rostlina zajde, ale to většinou už v její blízkosti vyroste nová ze semena. Pryšec se mi na skalce samovolně množí, z míst, kde ho nechci, ho musím vytrhávat nebo přesazovat jinam. Na dolním okraji snímlu, pod floxem, kvete čemeřice. A vpravo v rohu je pár modrých kvítků barvínku, neboli brčálu. „Zelený jako brčál“ se říká podle listů, protože jsou v létě temně zelené..

O způsobu rozmnožování platí pro čemeřici v podstatě totéž, co pro pryšec. Čemeřice jsou ale vytrvalejší a jejich trsy se stále rozrůstají.

Objevila jsem poslední ne úplně odkvetlý koniklec.

Většinou už se jeho květy přeměnily ve vousaté hlavy.

Hořec Clusiův měl také jediný květ. Dva další byly teprve ve fázi poupat. Víc jich tento rok nebude. Loni byl jeho trs na jaře více modrý než zelený, letos rostlinka odpočívá.

Dlužicha krvavá (heuchera) taky tteprve zaříná kvést. po odkvetu upoutává pozornost i svými zajímavě tvarovanými  do červena zbarvenými listy. To bílé vzadu nevím, co je. Takový plevel suchých zídek. Kvete hodně dlouho, připadá mi, že se jednotlivé trsy střídají po celý rok s výjimkou. A hlavně - vydrží opravdu s minimem vláhy.

Dalším „plevelem“, který si na skalce držím, je mochna. Nevím, jaká konkrétně je tohle, plazivá, husí nebo písečná. Myslím, že na zahrádce mi po různu rozste víc druhů. I když je to plevel, mám ho ráda. Hezky žlutě kvete, a přestože se svými šlahouny plazí z vymezeného prostoru, dá se snadno vyhubit z nechtěných míst.

Trs modřenců pěkně kvete, ale na listech je vidět, jaký nedostatek vody mají. Na některých místech skalky byly úplně hnědé.

Erysimum neboli trýzel jsem si koupila před lety, a protože se jedná o rostlinu suchých zídek, letošní počasí mu ani moc nevadí. Má výraznou oranžovou barvu a ráda bych si ho rozmnožila, ale nějak se mi to nevede. Jeden rok mi dokonce při pokusu o oddělení části trsu málem chcípl.

Tohle už není skalka, ale záhon. Brslen má na jaře dekorativně zbarvené žluto-zelené listy. Dobře se rozmnožuje řízkováním a vypadá to, že mu to tady v rohu svědčí. Vzhledem ke kalamitě zavíječe zimostrázového ho asi budu rozšiřovat místo buxusů. Vedle je pár červených tulipánů. To růžovofialové je lunárie, měsíčnice zahradní. Dvouletka se používá v zimě k dekoračním účelům, na podzim po uzrání semen a jejich odrolení zbudou na rostlině suché stříbřitě lesklé oválky. Květy teď na jaře působí osvěžujícím dojmem,. Letos ji mám v květu poprvé, množí se samovolně semeny a člověk se o ni nemusí prakticky starat. Proto jsem před dvěma lety na podzim rozhodila na záhonu pár semínek od maminky a byla jsem ráda, když na jaře vzešla.

Buxus neboli zimostráz se stává ohroženou okrasnou dřevinou. Nálety zavíječe zimostrázového ho na tradičních místech ve francouzských parcích zámeckých zahradleckde zlikvidovaly. Mně se je podařilo v hodině dvanácté zachránit, ale stačí, abych týden propásla vylíhnutí housenek, a bude po jejich kráse.

Rododendrony, jak už jsem se zmínila v Jiřinčině „průhonickém“ blogu, mi letos moc nepokvetou. Ty a azalky byly nádherné loni.

Přecházím k plotu. Forsýthie mi nikdy pořádně nekvetla, letos kjsem ji chtěla zlikvidovat, respektive přesunout nějakou její odnož na sluníčko, a nasadit místo ní něco jiného. Asi se toho domákla, a tak se toto jaro předvedla.

Tento keř má poetické jméno zákula. Jeho květy vytvářejí nápadné žlutooranžové bamblky kolem tří centimetrů v průměru. Zahradničtí odborníci mu říkají kerie japonská.

Na posledním snímku je kdoulovec. Také bohatě kvetl loni. Letos menší keříček nevykvetl vůbec.

Sucho se docela podepsalo na petrklíčích, každý rok bohatě kvetly, nyní spíše živoří. Na květy mají nasazeno skalkové karafiátky a tavolník. Někdy příště snad bude barevné pokračování.

1. 5. 2019

Na Prvního máje jsem se na zahrádce jen otočila. Déšť ze začátku týdne prospěl kytičkám i plevelu.

Na zastíněném konci skalky rozkvetly naplno floxy tří různých odstínů, a protože bylo pod mrakem a sluníčko nevytvořilo ostré kontrastní stíny, vyšla ta fotka barevně lépe a přirozeněji.

A následuje pozvánka na sobotní Šlápoty do Průhonic za rododendrony a azalkami. Nakonec to s těmi mými nevypadá tak zle.

Červený rododendron už jste viděli z minula.

Růžový si taky přece jen dal říct, i když jsem to nečekala.

Jeho květy mají nádhernou barvu.

Oranžová azalka se rovněž oděla do krásy.

Jen ta žlutá ještě otálí.

Tak třeba se ozmělí příště. Tavolník také teprve vyčkává, i když u nás na sídlišti už vytvářejí bílou záplavu. Květy hořců se po dešti nečekaně rozmnožily, ty ale na focení chtějí sluníčko, teď pod mrakem byly zavřené. A na svou chvíli slávy čekají i růžové skalkové karafiátky.