V třetí části se setkáme s legendární Červenou Karkulkou a uvidíme, jestli Vlk uspěl nebo neuspěl se svým originálním plánem. 

Obraz III. U ČERVENÉ KARKULKY

Žádné zbytečné kulisy, jen místa k sezení a třeba pár staromódních deček a ozdůbek. Vzadu by měl stát stoleček s mísou na ovoce, vínem a starými novinami. Stará Karkulka - korpulentní dáma se staromódním červeným čepečkem na hlavě a silnými brýlemi spuštěnými na nose – sedí v houpacím křesle. V první fázi spí s pletacími jehlicemi v rukou. Dlouhatánská šála sahá kam až se dá.

Vlk se s čarodějnicí v zádech vplíží dovnitř.

Čarodějnice: No, začínám doufat, že ses na včerejším večírku moc nenacpal, protože na naši Karkulku budeš potřebovat dost místa v žaludku. Nechci být netaktní, nebo tak něco, ale je jí pořádný kus.

Vlk: (chvíli na spící Karkulku bezradně kouká, ale pak se rozhodne) Ty vůbec nechápeš, o co tu jde, že ne? O princip, milá kolegyně, o princip.

Čarodějnice: Tak o princip? Já hádám, že tu půjde spíš o pořádné bolení břicha.

Vlk: (s novou jistotou) Jenže já je vůbec nemusím jíst. Mohl bych je zabít. Rozčtvrtit. Mučit. Pohřbít za živa!

Čarodějnice: V tomhle pořadí?

Vlk: Ale bude mi bohatě stačit, když je pořádně vyděsím. Ukážu jim, že tu ještě jsem! Donutím Karkulku, aby se třásla o život té svojí Čelenky, a tu malou pak vystraším tak, že bude utíkat na druhou stranu ulice pokaždé, když uvidí psa. (maniakálně) Už žádné piškotky pro loztomilé pejsánky!

Čarodějnice: To jsi trochu slevil ze svých nároků, ne?

Vlk: Právě naopak, tohle je mnohem lepší než je sežrat! Ta malá o mě bude vyprávět všem svým kamarádkám, a ty budou strachy bez sebe. Třeba se o tom dozví i v těch jejich tentononc...(znechuceně) pohádkách!

Čarodějnice: Myslela jsem, že těch tvých údajných (naznačuje prsty uvozovky) pohádek se máme spíš bát.

Vlk: Ano, dokud v nich o nás píšou jako o srandovních postavičkách, které dokáže porazit každé trochu chytřejší děcko. Ty dobře víš, že naše moc je založená na jejich strachu. A ta malá Červená potvora mi moc vrátí!

Čarodějnice: A jak přesně si představuješ, že je vyděsíš?

Vlk: Začnu s Červenou Karkulkou. Budu prostě zlý. Nejvíc zlý, jak dokážu být.

Čarodějnice: Když budeš potřebovat pomoc, řekni si. Já budu tady. (sedne si někam do pozadí a otevře si Karkulčino víno, pije ho z flašky a zobe k tomu nějaké ovoce z košíku)

Vlk: (postaví se před spící Karkulku do výhružné pózy a nejistě si odkašle) Ehm, ehm…. (drsně) Babičko, babičko, proč máš tak velké uši? - Ale sakra, špatný text.

Karkulka: (probudí se) To jsi ty, děvenko? Nevidím tě, musíš mi najít brýle!

(Čarodějnice i Vlk hledají brýle, než si Vlk všimne, že je má Karkulka na nose. Posune jí je před oči.)

Karkulka: (zatímco si protírá oči a upravuje brýle) A naslouchátko, zlatíčko! Určitě se tu někde válí!

(Obě strašidla hledají naslouchátko. Čarodějnice najde trychtýř, podá ho Vlkovi s a ten ho předá staré paní, která si ´naslouchátko´ přiloží k uchu. Pak se Vlk zase postaví do výhružné pózy.)

Karkulka: Holčičko zlatá, já vím, že vy mladí na sebe navlečete různé zběsilosti, no ale kožich ti maminka určitě nedovolila! A ještě takový smradlavý, vypelichaný… A vůbec, vždyť je léto!

Vlk: Já nejsem tvoje vnučka, Karkulko. Jsem Vlk.

Karkulka: (popraví si brýle a pořádně si ho prohlédne) Vlk? Á, on je to vážně Vlk! Vítej, starý brachu!

Vlk: (snaží se nenechat vyvést z rovnováhy) Ano, jsem Vlk, a ty se střez pohlédnout mi přímo do očí, nebo se rozzuřím!

Karkulka: (rozcítí se) Jsi přesně takový, jakého si tě pamatuji! Proč ses nezastavil už dřív? Mohli jsme posedět, popít, zdrbnout, probrat staré zlaté časy!

Vlk: Jsem velký zlý Vlk a když budu chtít, můžu tě sníst!

Karkulka: A proč bys to dělal?

Vlk: (zmateně) Protože jsem Vlk.

Karkulka: To jsi, ale ten kožich příšerně smrdí, ses dlouho nekoupal ve studni, co?

Vlk: A jsem velký.

Karkulka: To jo, když stojíš na zadních. Vlci většinou běhají po čtyřech.

Vlk: (Už ne tak rozhodně) A jsem zlý. Krvelačný a... jím lidi!

Karkulka: Já už jsem na světě docela dlouho, Vlku. Takových podivínů jsem už viděla… Jeden, no tomu nebudeš věřit, nosil takovou vestičku, co měla místo kapsy -

Vlk: (Skočí jí do řeči) Ty vůbec nedáváš pozor! Já jsem tady, abych sežral tebe a tvoji vnučku! Myslel jsem, že vás ušetřím, ale můžeš si za to sama.

Karkulka: (přísně) Tak to stačí! Já jsem sice stará, slepá,chromá a hluchá, ale řvát na mě nemusíš! Nejsem hluchá! Nemysli si, že sem po všech těch letech přicupitáš, sežereš mě a budeš to mít odbyté! Hezky si sedneš a se starou kamarádkou si popovídáš!

Vlk: Ale -

Karkulka: Sedni!

(Vlk se posadí jako pejsek.)

Karkulka: Tak co tě sem přivádí? Povídej, přeháněj!

Vlk: No, jak už jsem naznačil, mám v úmyslu tě sníst, obléct se do tvých šatů, počkat tady na tu malou a tu pak sníst taky.

Karkulka: (zcela vážně) To je originální. Takový plán by od tebe rozhodně nikdo nečekal.

(Čarodějnice smíchy vyprskne víno.)

Karkulka: Vlku, řekni mi… Tamto není tvoje manželka, že ne?

Vlk: To rozhodně ne!

Karkulka: No ještě že tak! Taková stará škaredá čarodějnice! Rozhodně máš na víc, kamaráde.

Vlk: Já vím, ale… (vstane a nahodí výhružnou pózu) Mohli bychom trochu pokročit v mém plánu?

Karkulka: Kdyby tě zajímalo, jak se mám já…

(Vlk si zase zklamaně sedne)

Karkulka: No, tak já mám vnučku, věřil bys tomu? Vlastně asi věřil, když ji chceš sníst, že? (Na Čarodějnici) Hej, vy tam vzadu, pojďte sem k nám a nalejte nám taky!

(Čarodějnice neochotně nalije víno do dalších dvou sklenek, ideálně hořčičáků, ale sama dál pije z flašky. Vezme si noviny a rozloží si je vepředu na zemi, aby si na ně mohla sednout. Karkulka mezitím mluví.)

Karkulka: Když jsme se tady s Vlkem viděli naposledy, byla jsem takhle malinká, víte? Představte si, že jsem byla v jeho břiše! Tomu už dneska nikdo nechce věřit. To byly časy! (Na Vlka) Pamatuješ si na Myslivce? Víš, že měl syna? Já jsem se za něj provdala. Kvůli té naší příhodě jsem byla docela slavná, víš? A on byl štramák. A měli jsme spolu dcerku, Červenou Kšiltovku. Už dávno je z domu. Známá ochránkyně zvířat, založila nadaci na záchranu vlků, víte? A manžel... ten mě taky opustil. Je z něho světoznámý kuchař.

Čarodějnice: (už nějakou dobu si z nudy čte okraje novin, na kterých sedí.) No jo, právě to tu čtu! (utrhne část novin s článkem) ´Restaurace bývalého manžela Červené Karkulky získává michelinskou hvězdu´. Páni!

Karkulka: Tak tak. Je z něj celosvětově vyhledávaný expert na zvěřinu a vymyslel deset způsobů úpravy vlčího masa…. (na Vlka) Promiň, neber si to osobně.

Vlk: Ale proč -

Karkulka: (skočí mu do řeči) Proč mě opustil? No, měl mě rád jako hrdinku, která byla ve vlčím břiše. Ale pak zjistil, že jsem jenom obyčejná holka, která sotva vychodila měšťanku. Já nechtěla být slavná, víte? Chtěla jsem jenom pěknou rodinku v pěkné chaloupce v pěkném lesíku. No… A tak jsem sama, zatím co on krmí pracháče svojí paštičkou z vlčích jater. Promiň, Vlčku.

Vlk: Ale proč -

Čarodějnice: (skočí mu do řeči) Protože chutnají fakt dobře, aspoň to píšou v těch novinách!

(Vlk na ni pohoršeně pohlédne, Čarodějnice se zastydí.)

Vlk: Ale proč mi to všechno vykládáš?

Karkulka: Protože to všechno by se nestalo, nebýt tebe. Byl jsi na začátku mého příběhu. Díky tobě si mě Myslivcův synek vzal, kvůli tobě odešel… No, teda, kvůli vlkům všeobecně. A to samé dcerka. Jsem na světě dlouho a zažila jsem si spoustu věcí, dobrých i špatných. Ale jediná opravdu zajímavá věc byla ta, jak si mě spolknul.

Čarodějnice: (šeptem k Vlkovi) No tak jí na to něco řekni, ať není smutná!

Vlk: (šeptem) A co jí mám na to asi říct? (nahlas ke Karkulce) No jo, byla to tehdy sranda, co? Haha.

Karkulka: Tak tak, chlapče. Sranda to byla. No jo, staré časy… Teď už mám jenom vnučku. Červenou Čelenku - puberťačku. Je otravná jak arsen, má divný hudební vkus a nejradši bych jí usekla ruku pokaždé, když vidím tu její mobilovou věcičku, ale je to hodná holka. Moc hodná. Kdybys ji nesežral, byla bych ráda, Vlku. (usíná) Vážně… moc… ráda…

Čarodějnice: Asi bychom měli jít.

Vlk: Ale máme přece nějaký plán! Sázku!

Čarodějnice: Chceš říct, že bys ji vážně dokázal sníst?

Vlk: Jistě! No… vlastně asi ne.

Čarodějnice: A to, že ji nevyděsíš, je jasné. Má tě za starého kamaráda.

Vlk: Ale je tu ještě ta mladá! Míří sem!

Čarodějnice: Tamta paní byla v tvém žaludku a nebojí se tě! Koho si myslíš, že ještě dokážeš vyděsit? No tak si to přiznej. Už nejsi strašidelný. Smiř se s tím.

Vlk: Takže chceš říct, že jsem vyměkl? Tak jako vy?

Čarodějnice: Samozřejmě! Všichni jsme si tím prošli, lidi se nás přestali bát, ztratili jsme moc. Ty sis to prostě jenom doteď nepřiznal.

(Hejkal z venku zahejká.)

Čarodějnice: No, mladá už jde. Pokud si pořád potřebuješ něco dokazovat, máš nejvyšší čas se připravit.

Vlk: (Vlk přemýšlí a je čím dál víc zkroušený) Jdeme domů.

(Oba odchází, opona.)