Dnes ráno jsem se při pohledu z okna rozhodla neoblékat si letní tříčtvrťáky, ale vypravit se do práce v riflích, které jsem na sobě neměla několik týdnů. A ony ze mě padají! Ještě že mám pásek, jinak bych vypadala jako v těch módních kalhotách s rozkrokem někde u kolen, které bych na sebe nevzala ani za nic.

Kalhoty, které jsem měla upnuté, jsou mi poněkud volné. Nicméně nechci si ještě kupovat nové, protože momentálně budu přece jen asi častěji chodit v těch letních (které mají v pase gumu, takže nepadají). Koupi nových riflí odložím, jak to jen půjde, aby mi pak zase nějakou dobu vydržely (oblečení kupuju krajně nerada, i když při minulém zhubnutí se ukázalo, že je to tím, že se mi blbě shání - jakmile jsem měla lépe dostupnou velikost, obchody s oblečením jsem rázem vzala na milost, přestože nejraději jsem i tak navštěvovala sekáče).

Jo, a ještě včerejší historka:

Poprvé po návratu z takřka tříměsíční nemocenské jsem potkala naši paní uklízečku. Daly jsme se do řeči (myslela si, že už tam možná ani nepracuju, když mě tak dlouho neviděla), já se zmínila o operacích, a následovalo asi toto:

Ona (přeměří si mě kritickým okem): "Vy jste zhubla, že?"

Já (potěšeně): "Jo, deset kilo!"

Ona (soucitně): "No jo, ty operace dají člověku zabrat!"

Já: "Ne! Já hubnu schválně! A chci hubnout dál."

Ona (nejistě): "Aha... tak ať vám to jde!"

To mě vlastně nenapadlo, že by si někdo mohl to zhubnutí spojovat s nemocenskou. Možná i proto zatím neslyším žádné kladné ohlasy (i když si myslím, že už to musí být vidět, nakonec ona si toho všimla), třeba mají lidi obavy něco říct, protože to pokládají za negativní vedlejší účinek.