Včera a dnes se jasně ukázalo, jaká jsem padavka. Protože včera pršelo, nešla jsem přes polední pauza na procházku, ale rozhodla jsem se vytáhnout ze skříně činky (ano, v práci mám dvě činky po 1,5 kg, dostala jsem je od neteří jako dárek) a trochu si zacvičit. Nic moc, jen 15 minut mávání celkem lehkými činkami, to přece není problém, ruce jsem měla vždycky zdatné...

Jo, zlatý voči. Už po první sérii cviků jsem vzdala představu, že budu dělat tři série po patnácti, a přešla na tři série po deseti. I tak jsem toho měla po čtvrt hodině plné zuby. A dneska mě ruce bolí, jako bych včera složila patnáct metráků uhlí. Achich ouvej, kde jsi, moje kondice? Já tě chci zpátky! Rozhodla jsem se, že tuhle legraci budu provozovat třikrát týdně, abych si zase vyrobila nějaké svaly. Můj běžný pohyb zaměstnává především nohy, tak ať se ruce neflákají.