Druhý týden a už mi v hlavě naskakuje, jestli jsem si s tím týdenním blogováním nenasadil zbytečně vysoký cíl. Ani ne proto, že bych snad nenašel čas tenhle příspěvek sepsat, to je to nejmenší. Psát články mě baví a v posledních týdnech jsem jich napsal hned několik. Důvod je jiný. Nechci čistě sklouznout k popisování všedního týdne, protože faktem je, že většina našeho času je relativně nuda a rutina. Tak jen velmi rychle, co se stalo v posledním týdnu. 

Byl jsem týden na služebce v Portugalsku, což "maličko" skočilo do všech plánů - a to nejen jídelníčkových, protože vaření tam reálně nebylo možné. Vím, že jednou z prvních věcí, které musím opravdu vyřešit, je pravidelnost. Na služebce se to projevilo extrémně hlavně proto, že jsem neměl svůj den úplně časově pod kontrolou. Z minulosti ale vím, že jsem dlouhodobě nebyl schopný udržet pravidelné časy, kdy jím. Tady budu rád za každou radu, jak se s tím poprat, pokud jste tento problém měli také. 

S Petrem jsme se také připravili na to, že pravděpodobně nebude možné stíhat naše tréninky. To se v podstatě potvrdilo hned jak jsem dorazil na hotel. Pokoj na to nebyl úplně vhodný, takže jsem dělal jen drobné protahování, na kterém jsme se domluvili předem. Jinak tréninky s Petrem máme naplánované 2x týdně, zařídil jsem si doma mini fitko. Veřejné fitko je pro mě popravdě nezkousnutelné - je to jen další možný blok v celé snaze se sebou něco udělat. O tom a cíleném odstraňování možných překážek ale asi někdy napíšu zvlášť celý článek. Tady už se prostě trochu projevuje moje profese, která je hodně o odstraňování překážek pro dosahování cílů. O tom jindy.

Zjistil jsem ale věc, se kterou si myslím, že je dobré se podělit. I přesto, že jsem po cvičení s Petrem vždycky fakt unavený a všecko mě bolí, tak se na zítřejší trénink těším. Když se na to podívám takto zpětně, uvědomím si, že mi to chybělo. To bych řekl, že je zajímavý poznatek po prvních několika týdnech.

Jak jsem ale psal - nechci si tady z toho udělat týdenní zpovědnici. Napadlo mě ale, že k psaní na Stobklub přistoupím vlastně hodně podobně jako k psaní článků na můj profesní blog. Stanovím si cíle, proč to dělám. Věřím, že se to bude prvních pár týdnů formovat, než si najdu svůj styl, ale rád bych vracel to, co se mi zde dostává. Mé cíle pro každý článek budou jednoduché - být inspirován a inspirovat. Chci být také konkrétní, a chci být autentický.  

Kromě cílů a principů jsem si taky vytvořil i publikační plán na několik příštích týdnů. Rád bych se s vámi podělil o to, jak bojuji s chutí na sladké a jídla, která mám opravdu rád, ale nemůžu je jíst. Chci se s vámi podělit o to, co mě každou hodinu motivuje do tohoto boje jít. Taky mám opravdu problém sladit nový režim s tím původním a chci napsat, co mi pomáhá to překonávat. Chci se pochlubit, jak vypadá můj nový obývák, který jsem proměnil z poloviny na fitko. A věřím, že mě budou napadat témata při každém dalším článku. A tady je prostor a současně i výzva pro vás - pokud vás při čtení článku napadne cokoliv, co by vás zajímalo víc dopodrobna, napište mi to do komentářů. Rád se o tom rozepíšu více. I o jakémkoliv tématu, které vás zajímá o mě osobně. Nějaký čas tu spolu strávíme, tak ať vám to taky něco dává. :-)

Ještě nakonec ale jedna drobnost - dovolte mi poděkovat. Díky za vaše komentáře, slečny a dámy. Pochopil jsem i proč vítáte chlapy - jsme tu pravděpodobně dost minorita. :-) Jinak souhlasím se sifakou, že je lepší mít tady ne-anonymní ikonku - po nějakých technických potížích se mi konečně podařilo profilovku nahrát. Těší mě. :-) A na srovnávací fotky určitě dojde taky. Jen co bude co srovnat. :-)