V úvodu 2. dílu blogu o skautském táboře vám chci poděkovat za reakce. Jsem překvapená, kolik z vás má s tábory zkušenosti a těší mě, že na ně rádi vzpomínáte! V reakci od Fukaga zaznělo, že tábory dříve bývávaly plné dobrodružství a kamarádství a že nevyvážená strava nevadila ani dětem ani rodičům. Tak je tomu v našem oddíle i dnes! Je dobře, že hlavní náplní tábora je budování kamarádství a nikoli zdravá strava. Že se děcka 3 týdny v roce stravují nevyváženě, není rozhodně žádná katastrofa, zvlášť, když toho tolik naběhají. Pozornost bychom měli věnovat spíše těm zbývajícím 49 týdnům. Všichni se ale shodneme, že kdyby se skauti krom dračího uzle učili i jak jednoduše „ozdravit“ svá oblíbená jídla, bylo by hned o důvod navíc, proč děti na tábory posílat.

Zdravý životní styl ale není jen pohyb a strava. Zdravý a odolný člověk nestojí na místě, ale stále se něčemu novému učí. Otužuje tím tělo i ducha. Co na to skauti?

Fyzické a psychické otužování

Na ranním nástupu vedoucí Kaštan hlásí program na nadcházející den. Všichni kluci vyrazí na „tajný program“ do lesa. S sebou prý jen nůž. Napětí stoupá. V lese zůstanou i přes oběd. Copak tam asi budou dělat? My  - holky jsme trochu zklamané, dopoledne zůstaneme v táboře a budeme vyrábět přírodní jar. Na druhou stranu -  aktivita je to praktická – jar hned využijeme k mytí nádobí v prameni. Odpoledne se společně s klukama potkáme na louce u tábora, kde nás čekají hry, prověřující vzájemnou důvěru.

Hned po nástupu všichni kluci – ti devítiletí i devatenáctiletí - stoupají do lesů. Do tábora se vracejí až za čtyři hodiny s umaštěnou pusou. Někteří s noži od krve! Se zápalem nám líčí, co zažili: Na mýtině uprostřed lesů na ně čekal Úhoř - „vysloužilý“ skaut a farmář v jednom – spolu s králíky a slepicemi. Nejprve vyprávěl o životě zvířat a tom, v jakých podmínkách mají žít, aby se netrápili a dařilo se jim. A pak klukům ukazoval, jak zvířata zabít, aby netrpěla a jak zbavit slepici peří nebo vydělat králíka z kůže. Kdo chtěl, mohl to s asistencí zkusit na vlastní pěst. Ostatní, kteří se na to necítili, proces jen sledovali, nebo se chopili dalších úkolů – rozdělávání ohně a konstrukce grilu z toho, co les nabízí.

Odpoledne jsme se všichni – holky i kluci – sešli na louce, abychom utužili vztahy.  Můžu se na ostatní spolehnout? Chytnou mě a podrží, až bude třeba? A co když uhnou? Co když neudrží? Zprvu to náročné nebylo. Utvořili jsme velmi, velmi těsné kolečko s jedním statečným ve středu. Ten uprostřed se zpevnil jako prkno. S pevným prknem, respektive kamarádem se dobře "pinká". Jakmile však dostane strach a povolí svaly, padá jeho "zlomené" tělo k zemi. Spadnout, když stojíte na zemi, není žádné drama. Proto byla připravená náročnější zkouška důvěry pro otrlejší. Bylo potřeba vylézt po žebříku do 1,5m výšky, otočit se zády, zpevnit se a…

„Jste tam?“

„Jo, jsme. Neboj!“

„Já vás nevidim. Fakt mě chytíte?“

 „Jasně! Tak už padej!“

„A neuhnete, žene?“

„To víš, že nee!“

„Aaaaaa!“ 

BUCH!

„No vidíš, že jsme Tě nepustili!“

„To bylo super! Jdu znova!“

Optimismus

Večerní program začíná ve 21 h v teepee. Děti sedí kolem ohně a poslouchají knížku na pokračování. Mají soustředěné výrazy a v očích se jim odrážejí plameny. Po ní následuje rituál s klubíčkem, rituál vděčnosti. Začíná vedoucí, drží konec provázku a zamýšlí se nahlas nad tím, co se mu v uplynulém dni líbilo a komu by rád poděkoval.

„Děkuju Ti, Šmudlo, že si sám přišel a nabídl mi pomoc, když jsem řezal dříví.“ (Hodí klubko Šmudlovi)

„Já děkuju Tobě, Ještěrko. Na latrýně došel toaleťák. Doběhla jsi mi pro něj do tábora, a dokonce bez nakvašenýho výrazu!“

Klubíčko je malé a děti a vedoucí jsou propojeni hustou pavučinou utkanou z díků a ocenění.

„Skaut je veselé mysli.“ Tak zní jeden bod skautského slibu. Dá se ale vůbec vychovávat k optimismu a vděčnosti? Nebo se se sklonem vidět sklenici napůl prázdnou nebo napůl plnou rodíme? Pravda je opět nejspíš někde uprostřed. Nás, vedoucí, ale zajímá vždy ta část, kterou můžeme výchovou ovlivňovat. Proto taky trénink vděčnosti v klubíčkovém rituálu.

V dalším, závěrečném díle budu psát o tom, jak a jak moc se na táboře spí, jaký vztah mají skauti k návykovým látkám a klíšťatům:-)