Jsem na konci 2.etapy a od dubna rozjíždím třetí.Úbytkyv hmotnosti mě velice těší a jen doufám že třetí etapa bude také úspěšná,protožesi pořád moc dobře vzpomínám jak jsem byla nešťastná z toho že nemůžuchodit,pořád jen sedím a i když jsem si lehla,tak jsem se převalovala jak měvšechno bolelo,nemohla jsem spát,pořád jsem se budila.Vyčítala jsem si,že jsemtu váhu nechala aby mě ničila i psychicky,už jsem nevěřila že to ve svých 60letech zvládnu.Moje sebevědomí bylo na nule,nikam jsem nechtěla chodit,stydělajsem se za to jak vypadám….….no, ale z nejhoršího jsem už snad venku….

     Největší radostmi dělá to,že můžu chodit,jezdit na rotopedu,kole a plavat aniž bych u tohodýchala jak lokomotiva a dusila se nedostatkem kyslíku,….nebolí mě každý pohybkdyž uklízím,vytírám nebo třeba jenom vařím,nemusím u všeho jen sedět a zjistilajsem,že klidně uvařím oběd a po celou dobu přípravy stojím a ani si nevzpomenu,že bych si u toho sedla.Kdo to nezažil neumí si to asi ani představit.  

     A jak to vypadá s úbytkem kil……,začalajsem v říjnu 2014 ak dnešnímu dni mám dole 30 kilo,a v centimetrech je to 27-31-29 cm pryč.Konečně mě netlačíoblečení,pomalu postupně vytahuji ze skříně věci, které jsem si koupila, alenemohla je nosit,protože mi byly malé.Jsem šťastná že se cítím o moc líp,chodímvíc i mezi lidi a s chutí jdu do další etapy, která pro mě nebude už takbolestivá .

     A teďz jiného konce,velice ráda pročítám blogy které tady zveřejňují ostatní spolubojovníci a musím přiznat, že každýúspěch mě moc posiluje.Mám radost z úspěchů všech,protože je to opravdunádherné,když naši hlavu poslouchá celé tělo a dokážu si představit tu radostostatních,protože dnes už vím, jak je to fajn pocit .Držím všem palce aby sedařilo i nadále splnit si předsevzetí a hlavně zlepšit si život.